My měli tatramatku s předním plněním a táta ji zvládal udržet v chodu někdy do pozdních 90, pralo se na ni jen na noční proud,protože ti bylo drahý. Běžně se u nás přálo v sobotu co 14 dni, dole v baráku byla prádelna, dva obrovský žlaby, kotel na vodu jako na zabijáckou a stará romo pračka a ždímačka s horním plněním. Každou tu druhou sobotu jsem po snídani šel do sklepa napustit ten kotel a zatopit v něm, to tak cca hoďku trvalo,pak se tou horkou vodou naplnil první žlab a dál se nám namáčení prášek, věci se vymachaly, přehodily do druhého žlabu se studenou a šly do té pračky, ta se taky napoustela tou vodou z kotle, tam se dal práci prášek a normálně to dohrivalo vodu a vrtule dole točila tím prádlem, tuším čas se nastavoval takovou minutkou na té pračce, vyprány se dřevěnou varechou vytahovalo a dávalo do té ždímačka, byla válcová a zelená, naložila se tím prádlem,zaklaplo víko a taková páka co hostila to víko sepla ždímání. No to se na té zdimacce sedělo dokud tekla voda ven , jezdila po celé prádelně. Přání zabralo celé sobotní dopoledne, nakonec se všechno uklidilo,vylila voda, a v té prádelně byly i šňůry a na ty se to naveselo. Masakr. A babička navíc některé prádlo skrobila a párkrát jsem s ní jel s dvoukolakem prádla na mandl, ten byl jeden ve vsi a lidí se tam střídali, vzpomínky pěkný,ale, už bych tohle každých 14 dni podnikat nechtel