V Praze jsme samozřejmě dbali víc na frajeřinu, ale kolik vody dokazaly absorbovat tyhle "zimní" boty jsem nikdy nepochopil ....
taky pak dost ztěžkly... i na horách jsem s nima byl ;D

FRDK: jen výjimečně... když se je nepodařilo dostatečně vysušit...

FRDK: A tyhle jsem měla taky. Nechtěla jsem je nosit, byly ohavné, ale musí se jim nechat, že izolovaly perfektně.

Klasické sněhule kdosi někde popsal nádhernou větou "boty, které se byly schopné otočit na noze špičkou dozadu během jedné jízdy na bobech". A tak nějak jo, no. Zimu si v nich nepamatuju, mrznout nohy mi začaly asi až kolem puberty.

ATOMIKS: Ten název 'bufy' jsem neznal, ale co tak teď vidím, nazývají se tak obecně zimní boty typu sněhule, někde tak jsou označeny i přímo ty gerlachy. Ale to je fuk.
...
Ještě jsem si vzpomněl na jednu legendu, ty měla máti stoprocentně :)

Gerlachy simulovaly v pravěku 1988 i snowboardovou obuv. Pamatuju jak bolela ta zarytá přezka vázání-nevázání v kotníku.

FRDK: jestli si dobře pamatuju, tak byly (80s) bufy a gerlachy. ty gerlachy měly debilní vložku, tím jsem si jist. a jestli se dalo v bufech dlouhodobě existovat, to už teď dohromady nedám.

ATOMIKS: No já jsem jako děcko přímo gerlachy neměl (ale rodiče je, myslím, měli, beztak budou ještě někde zahrabané na půdě:), avšak ty klasické sněhule podobné těm na obrázku pod Tebou jsem nazouval i vyzouval stylem, že nejdřív vložku (v té se dalo samostatně chodit jako v papučích a pak teprve botu a tu nafest zavázat kolem holení.
A pokud si pamatuju dobře, právě v těch sněhulích mi zima nebývala, to spíš v těch chlapeckých kozačkách, podobných, co dostal pod stromek ten hoch v Pelíšcích.

RSZ: To mi připomíná merch Tatry kolem světa.

FRDK: ty vložky totiž furt klouzaly z nohou. takže to byly fakt debilní boty.

V těch debilních botách mi byla zima neustále, každé bobování znamenalo návrat s total promrzlýma nohama, snad jedině tohle fungovalo.

DON: Že tys' v nich chodil bez vložek..? ;-p

NAMATHUR: Tak kdyžs' vzpomněl tábor Nikolaj, co to byl 'ruský autobus' vite..?
Ruský autobus, tak se říkalo útvaru vytvořenému z lidských těl. Stovky vězňů se sestoupily na lágru do pětistupů a dozorci tento ‚ÚTVAR‘ pevně obemknuli konopným lanem. Později ocelové lano bylo uzavřeno na visací zámek, od něhož měl klíč vedoucí eskorty, který pokaždé upozornil, že v případě útěku se okamžitě střílí bez výstrahy. Tato masa 250 – 300 těl se pak musela dát do pohybu a všichni stejným krokem, za každého počasí, přes civilní pásmo dojít na určené pracoviště vzdálené zhruba 950 metrů na šachtu Eduard.
Spočítal jsem si, že jsem tímto způsobem nachodil přes 1140 km.”
Zdeněk Mandrholec (*1930), bývalý jáchymovský politický vězeň odsouzený k nucené práci mj. na táboře Nikolaj.

VOYAGER:
to takhle přijde Láďa Schamberger na nikolajský apelplac v Jáchymově, nechá si zavolat čerstvé mukly a povídá:
„Vy tady pochcípáte, z vašich žen naděláme kurvy a vaše děti vychováme tak, že vás budou do smrti proklínat!“
A muklové odpoví: "Dle rozkazu, soudruhu veliteli!"

RSZ: jeeee, tenhle stan mám. A co se s ním natahal... Pořád fešák, jen modrej. Je o rok starší než já, tak ho pokorně skladuju a třeba jednou i syn s ním někam vyrazi. Aby viděl že kempování nebyla úplně sranda .

VOYAGER: to teďka vyprávěl Jarek v Příčovech mezi písničkama?