YENICK: Moji rodiče novomanželskou půjčku měli. A byli fakt rádi.
Na jedné straně bylo běžné vybavení bytu kurevsky drahé. Tuším, že měli půjčku tehdejších 50k, tj. asi 20 tátových platů, a zařídili za to půlku bytu 3+1 tehdejšími běžnými věcmi. Dneska nějakých 600 - 900k na nákup obýváku a ložnice (bez koberců a elektroniky) v Ikee nepotřebuješ.
Ale když zapadli do škatulek vzorného občana, dostali to bezúročně na hrozně moc dlouho. Zapadli znamenalo po svatbě, do nějakého věku (tuším 30 let), vzít si ji před narozením dítěte a mít ručitele a samozřejmě potvrzení zaměstnavatele o správném smýšlení. A ještě tam byly ty bonusy za narození dítěte apod.
Kdo v tom uměl chodit, dostal od státu nějaké peníze, i za vybudování bytové jednotky.
Na druhou stranu měl táta jako dozorující odborný geolog plat nižší než inženýr na elektrárně, protože elektrika byla o trochu víc než těžba hnědého uhlí. Na černém bylo víc. Na šachtě bylo víc. Horníci nejvíc. Ale i dojička krav měla víc než doktor přírodních věd.
A máma neměla mateřskou ani rodičovskou, protože propadla kolonka, narodila jsem se dlouho po dokončení maturity, ale před dokončením VŠ nebo nástupem do práce. Prostě dostala nula korun.
Tu půjčku si pamatuju, byla předmětem vtipů hodně dlouho. Jak byla asi na 20 nebo 25 let, spláceli ji ještě dlouho po revoluci a v době, kdy byl běžný plat 10k+, pořád ještě spláceli 300 Kč měsíčně a měli z toho prdel. S 3k Kčs měsíčně by to prdel nebyla, 10 % příjmů splácet 20 let jen za nábytek.