• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINFinovy parafráze a překlady + hosté
    FIN
    FIN --- ---
    pro Wittgensteina do překladu nějaké hry

    Often I have kissed...
    A frog that was not a prince...
    Warts are hard to cure.


    Kolik líbala
    jsem žab. Prince nenašla.
    Však bradavic dost…
    FIN
    FIN --- ---

    Takže Philip Larkin / 1952 – 1977

    14 hlasy od 14 respondentů

    FIN
    FIN --- ---
    a i tady nakonec vznikly dvě verze a nevím, kterou:

    Philip Larkin

    1952 – 1977

    In times when nothing stood
    but worsened, or grew strange,
    there was one constant good:
    she did not change.


    V čase, kdy změnilo se vše
    k horšímu a bylo podivné,
    jedna věc mě uklidnila:
    ona se nezměnila.

    X

    V čase, kdy změnilo se vše
    k horšímu a bylo podivné,
    jedna věc mě uklidnila přec:
    ona se nezměnila.


    a koukejte se vyjádřit, nebo se něco stane, i když nevím co. Od čeho vás tady mám?
    FIN
    FIN --- ---
    a tady nemám jasno, kterou vlastně – modernistická pilová verze vznikla jako první, ale nenodpovídá tolik originálu:

    Philip Larkin

    This it he first thing
    I have understood:
    Time is the echo of an axe
    Within a wood.



    Jednu věc
    jsem okamžitě pochopil:
    čas je ticho
    v jeku motorových pil.

    X

    Jedna věc
    pochopena byla jako prvá:
    čas ozvěnou je sekery
    vprostřed dřeva.
    JOSEF_K
    JOSEF_K --- ---
    Mno, oficiální reakce jsem se posledně nedočkal, takže ani nevím, zda mám v tomto snažení pokračovat, či se raději jít pověsit za uši do průvanu. Platí-li možnost druhá, měli jste mi to říci, protože by nedošlo k překladu Lermontova:).


    Монолог

    Поверь, ничтожество есть благо в здешнем свете.
    К чему глубокие познанья, жажда славы,
    Талант и пылкая любовь свободы,
    Когда мы их употребить не можем?
    Мы, дети севера, как здешние растенья,
    Цветем недолго, быстро увядаем...
    Как солнце зимнее на сером небосклоне,
    Так пасмурна жизнь наша. Так недолго
    Ее однообразное теченье...
    И душно кажется на родине,
    И сердцу тяжко, и душа тоскует...
    Не зная ни любви, ни дружбы сладкой,
    Средь бурь пустых томится юность наша,
    И быстро злобы яд ее мрачит,
    И нам горька остылой жизни чаша;
    И уж ничто души не веселит.



    Monolog

    Pohleď, jak ubohé je blaho ve zdejším světě.
    K čemu hluboké poznání či touha po slávě,
    talent a žhavá láska ke svobodě,
    když z toho nepotřebujem zhola nic?
    My, děti severu, jak zdejší květiny,
    kvetem jen krátce, brzy uvadáme...
    Jak zimní slunce na šedé obloze,
    tak šedé jsou naše dny. Tak krátký
    je jejich jednotvárný běh...
    A dusný zdá se rodný dům,
    i srdci těžko, duše teskní...
    Neznajíc lásky, ni sladkého přátelství,
    si naše mládí zoufá v krupobití,
    a rychle jej otráví zlé zuby vzteku,
    a hořká číš života nám tady zůstane;
    jen duši už nikdo víc nepotěší.

    JOSEF_K
    JOSEF_K --- ---
    Nedávno jsem ve své učebnici ruštiny nalezl pěknu báseň od Anny Achmatovy. Zde je můj pokus o překlad. Kritika vítána.

    Александру Блоку

    Я пришла к поэту в гости.
    Ровно полдень. Воскресенье.
    Тихо в комнате просторной,
    А за окнами мороз.

    ***

    Но запомнится беседа,
    Дымный полдень, воскресенье
    В доме сером и высоком
    У морских ворот Невы.

    Январь 1914

    _______________________

    Pro Alexandra Bloka

    K básníku přišla jsem co host
    když zvon bil nedělní poledne
    a komnata tonula v tísnivém tichu
    jak za okny praštěl mráz

    ***

    Však slova nešla zapomenout
    v tom šedém nedělním poledni
    v temném domě s věží do nebes
    u mořských vrat v ústí Něvy

    Leden 1914
    FIN
    FIN --- ---
    tohle už tu bylo, leč časem jsem pochopil, že jsem něco nepochopil, a proto přepracovaná verze
     
    Edwin Morgan
    Strawberries
     
    There were never strawberries
    like the ones we had
    that sultry afternoon
    sitting on the step
    of the open french window
    facing each other
    your knees held in mine
    the blue plates in our laps
    the strawberries glistening
    in the hot sunlight
    we dipped them in sugar
    looking at each other
    not hurrying the feast
    for one to come
    the empty plates
    laid on the stone together
    with the two forks crossed
    and I bent towards you
    sweet in that air
    in my arms
    abandoned like a child
    from your eager mouth
    the taste of strawberries
    in my memory
    lean back again
    let me love you
     
    let the sun beat
    on our forgetfulness
    one hour of all
    the heat intense
    and summer lightning
    on the Kilpatrick hills
     
    let the storm wash the plates
    Edwin Morgan
    Jahody
     
    Už nikdy jsem neochutnal jahody
    jako ty, které jsme jedli
    v parném odpoledni
    sedíce na zápraží
    dveří do zahrady
    tváří v tvář
    tvá kolena se dotýkala mých
    modré talíře na klíně
    jahody se třpytily
    na slunci
    obalovali jsme je cukrem
    hleděli jeden na druhého
    nikam nespěchali
    a nakonec
    prázdné talíře
    ležely na kameni vedle sebe
    se zkříženými vidličkami
    já se natáhl k tobě
    zesládlas
    v mém náručí
    jako opuštěné dítě
    z tvých dychtivých úst
    chuť jahod
    bleskla opět
    mou pamětí
    chci tě milovat
     
    ať slunce pohltí
    naše smysly
    hodinou
    úplného žáru
    letní bouří
    nad Kilpatrick hills
     
    ať bouře umyje talíře
    FIN
    FIN --- ---
    Natashin překlad (narozdíl od mého vážně míněný:-) je rozhodně dobrý a naše "bohemistka" Šmejkalová mu nesahá ani po paty (zde uvádím s posledním veršem upraveným Kementári, kteroužto úpravu Natasha ohodnotila slovy "Máš pravdu, to je rozhodně lepší"):

    S hřebíky v očích chlapec zdobil strom
    podivné dílo - snad byla chyba v tom
    že na ten strom z hliníku
    civěl párem hřebíků
    FIN
    FIN --- ---
    tak následující, prosím, považujte za moji kontribuci kauze "zk****ný český překlad Burtona" a za osobní úlet (spíš než co jiného)… aneb Burton a la underground:

    ***

    The Boy with Nails in his Eyes
    put up his aluminium tree.
    It looked pretty strange
    because he couldn't really see.



    Hošan s hřebama v očích
    vověsil svůj aluminiovej strom.
    Vypadalo to ale dost divně,
    protože je slepej.

    ***

    The Girl who turned into Bad (Bed?)

    It happened that day
    she picked up a strange pussy willow.
    Her head swelled up white
    and a soft as a pillow.

    Her skin, which had turned
    all flaky and rotten,
    was now replaced
    with 100% cotton.



    Holka, co špatně skončila

    Stalo se to jednoho dne,
    narvala divný proutí.
    Hlava jí napuchla
    jako polštář.

    Kůže shnila
    plná šupin,
    teď místo ní má
    100%ní bavlnu.

    ***

    Mummy Boy

    (...) It was late in day-
    just before dark.
    Mummy Boy took his dog
    for a walk in the park.

    The park was empty
    except for a squirrel,
    and a birthday party for a Mexican girl.

    The boys and girls had all started to play,
    but noticed that thing that looked like a papíer mâché.



    Mumiek

    (…) Stalo se to pozdějc toho dne-
    chvíli před setměním.
    Malej mumiek
    vzal pejska na procházku.

    V parku nikdo nebyl,
    jen veverka
    a narozeninová párty malý Mexičanky.

    Holky i kluci si hráli,
    než přišla ta věc ze zmuchlanýho papundeklu.
    FIN
    FIN --- ---
    W. H. Auden
    Epitaph on a tyrant

    Perfection, of a kind, was what he was after
    And the poetry he invented was easy to understand;
    He knew human folly like the back of his hand,
    And was greatly interested in armies and fleets;
    When he laughed, respectable senators burst with laughter,
    And when he cried the little children died in the streets.



    W. H. Auden
    Epitaf tyranův

    Dokonalost, svého druhu, jeho cílem byla
    a smysl pro umění čitelný dosti,
    sdostatek poznal lidské slabosti
    a válkám zájem věnoval nemalý.
    Když smál se, senát bouře smíchu zachvátila,
    když plakal, v ulicích děti umíraly.
    FIN
    FIN --- ---
    první pokus a prosím trochu tolerance, tohle už není žádná legrace...

    WB Yeats - The Wild Swans at Coole

    The trees are in their autumn beauty,
    The woodland paths are dry,
    Under the October twilight the water
    Mirrors a clear sky;
    Upon the brimming water among the stones
    Are nine-and-fifty swans.

    The nineteenth autumn has come upon me
    Since I first made my count;
    I saw, before I had well finished,
    All suddenly mount
    And scatter wheeling in great broken rings
    Upon their clamorous wings.

    I have looked upon those brilliant creatures,
    And now my heart is sore.
    All's changed since I, hearing at twilight,
    The first time on this shore,
    The bell-beat of their wings above my head,
    Trod with a lighter tread.

    Unwearied still, lover by lover,
    They paddle in the cold
    Companionable streams or climb the air;
    Their hearts have not grown old;
    Passion or conquest, wander where they will,
    Attend upon them still.

    But now they drift on the still water,
    Mysterious, beautiful;
    Among what rushes will they build,
    By what lake's edge or pool
    Delight men's eyes when I awake some day
    To find they have flown away?



    WB Yeats - The Wild Swans at Coole

    Stromy v pestrý oděly se háv.
    Na zemi listí suché šelestí.
    Je říjen – soumračná hladina
    nebe čisté zrcadlí;
    na vodách mezi skalami
    devětapadesát labutí dlí.

    Toť podzim devatenáctý,
    co počítám je z dáli;
    však než součet hotov je,
    do kroužení se daly
    a hned výš spolu stoupají,
    rány křídel vzduch zakalí.

    S úžasem vzhůru hledím
    a srdce mám bolavé.
    V příšeří vše jinak se pne,
    jiné vlny pějí písně své
    a jinak tloukou perutě,
    než tloukly kdys poprvé.

    Svěží stále vedle družky druh
    pluje v chladném vzduchu.
    Společně letí, stoupají výš,
    láska jejich nemře na záduchu,
    vášeň i touha, kamkoli je zavede,
    neodchází nikdy – vždy zůstane.

    Na klidné hladině bloudí nyní,
    tajemné a krásné.
    Kam ulétnou nakonec?
    Čím potěší jezero pusté
    oko mé dne, kdy se probudím,
    a jich vprostřed vod neuzřím?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam