• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINFinovy parafráze a překlady + hosté
    FIN
    FIN --- ---
    Paul Simon & Art Garfunkel
    Leaves That Are Green

    I was twenty-one years when I wrote this song.
    I'm twenty-two now but I won't be for long
    Time hurries on.
    And the leaves that are green turn to brown,
    And they wither with the wind,
    And they crumble in your hand.
    Once my heart was filled with the love of a girl.
    I held her close, but she faded in the night
    Like a poem I meant to write.
    And the leaves that are green turn to brown,
    And they wither with the wind,
    And they crumble in your hand.

    I threw a pebble in a brook
    And watched the ripples run away
    And they never made a sound.
    And the leaves that are green turned to brown,
    And they wither with the wind,
    And they crumble in your hand.

    Hello, Hello, Hello, Good-bye,
    Good-bye, Good-bye, Good-bye,
    That's all there is.
    And the leaves that are green turned to brown,
    And they wither with the wind,
    And they crumble in your hand.
    Paul Simon & Art Garfunkel
    Leaves That Are Green

    Když dvacet jedna mi bylo, píseň jsem psal.
    Teď dvacet dva mi je – to nepotrvá dál.
    Čas pořád někam pospíchá.
    A listí zelené na podzim usychá,
    ve větru poletuje,
    v dlani popraská.
    Kdysi mé srdce láska naplnila.
    Chtěl jsem ji, ale ona do noci se vytratila
    jako báseň, již jsem nedopsal.
    A listí zelené na podzim usychá,
    ve větru poletuje,
    v dlani popraská.

    Do vody jsem hodil kámen,
    šly vlny do všech stran,
    do ticha.
    A listí zelené na podzim usychá,
    ve větru poletuje,
    v dlani popraská.

    Ahoj, ahoj, ahoj, sbohem buď.
    sbohem buď, buď sbohem, sbohem buď.
    To je vše, víc nás nečeká.
    A listí zelené na podzim usychá,
    ve větru poletuje,
    v dlani popraská.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=zcRGBjyAOok
    FIN
    FIN --- ---
    Paul Simon
    Duncan
     
    Couple in the next room
    Bound to win a prize
    They've been goin' at it all night long
    I'm tryin' to get some sleep
    but these motel walls are cheap
    Lincoln Duncan is my name
    and here's my song, here's my song
     
    My father was a fisherman
    my mama was a fisherman's friend
    and I was born into boredom and to chowder
    So when I reached my prime
    I left my home in maritimes
    and headed down the turnpike for New England, sweet New England
     
    Holes in my confidence
    holes in the knees of my jeans
    I was left without a penny in my pocket
    Oo-o wee I was about as
    destituted as a kid could be
    And I wished I wore a ring
    so I could hock it I'd like to hock it
     
    I seen young girl in a parking lot
    preaching to a crowd
    singin sacred songs and
    reading from the Bible
    Well I told her I was lost
    and she told me all about the Pentecost
    And seein' that girl was the road to my survi-ival
     
    Just later on the very same night
    she crept to my tent with a flashlight
    and my long years of innocence ended
    Well she took me to the woods sayin'
    "Here comes somethin' and it feels so good!"
    And just like a dog I was befriended
    I was befriended
     
    Oh, oh, what a night
    Oh what a garden of delight
    Even now that sweet memory lingers
    I was playin' my guitar
    lying underneath the stars
    Just thankin' the Lord for my fingers
    for my fingers
    Paul Simon
    Duncan
     
    Párek ve vedlejším pokoji
    chvilku pauzu si nedají
    a budou to dělat celou noc. Až tak moc
    a já bych rád spal, alespoň trochu.
    Ty stěny nestavěl nikdo od fochu.
    Jmenuji se Lincoln Duncan
    a přál bych si, abyste mě chápali.
     
    Otec rybařil, dělal smradlavou práci,
    matka kvinde mu nedala, kam pro legraci
    v té totální nudě a polévce husté.
    Mé srdce bylo pusté
    a přístavy tak lákavé.
    Odjel jsem do Nové Anglie,
    do Nové Anglie.
     
    Sebevědomí nepříliš pevné,
    díry v kalhotách,
    peněz málo, spíš žádné, ach,
    a tolik zábavy, než nedostatek unaví,
    jak jen může unavit.
    Mít tak prsten kouzelný
    hned skočím, někam ho zašantročím.
     
    Pak na parkovišti jakási dívka
    kázala davu,
    pěla hymnus,
    četla z Písma.
    Řekl jsem jí, že jsem ztracen.
    Řekla, že do stáda budu navrácen.
    Má cesta ke spáse.
     
    A později, ještě téže noci,
    do mého stanu se vplížila.
    Kam poděla se nevinnost?
    Za ruku mě odvedla, někam pryč,
    nač čekat? Ještě dnes a dost.
    Být pes,
    kňučím blahem.
     
    Jaká jen to byla noc.
    Plná radosti.
    I ještě nyní
    mé prsty vzpomínají, na kytaru hrají
    pod hvězdami.
    Chvalořečím Bohu, že mohu
    ještě chvíli hrát.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=SKeQAgEXVek
    FIN
    FIN --- ---
    A Most Peculiar Man
    Paul Simon & Art Garfunkel
     
    He was a most peculiar man.
    That's what Mrs. Riordan said and she should know;
    She lived upstairs from him
    She said he was a most peculiar man.
    He was a most peculiar man.
    He lived all alone within a house,
    Within a room, within himself,
    A most peculiar man.
     
    He had no friends, he seldom spoke
    And no one in turn ever spoke to him,
    'Cause he wasn't friendly and he didn't care
    And he wasn't like them.
    Oh, no! he was a most peculiar man.
     
    He died last Saturday.
    He turned on the gas and he went to sleep
    With the windows closed so he'd never wake up
    To his silent world and his tiny room;
    And Mrs. Riordan says he has a brother somewhere
    Who should be notified soon.
    And all the people said, "What a shame that he's dead,
    But wasn't he a most peculiar man?"
    A Most Peculiar Man
    Paul Simon & Art Garfunkel
     
    Byl to prapodivný člověk,
    řekla pí. Riordanová a ta to musí vědět,
    koneckonců, bydlela o patro výš.
    Byl to prý prapodivný člověk,
    velký podivín,
    žil sám – to jen tak nevidíš.
    V celém tom velkém bytě,
    podivný stín.
     
    Neměl kamarády, moc toho nenapovídal
    a také nikdo nemluvil s ním.
    Nebyl to zrovna kamarádský typ, nestaral se,
    byl zkrátka jiný.
    Och ne! Byl příliš jiný.
     
    Zemřel minulou sobotu.
    Pustil si plyn a šel spát.
    Zavřel okna a už se neprobudil
    do mlčenlivého světa v malé místnosti.
    Měl někde bratra, řekla pí. Riordanová,
    tomu vědět musíme dát.
    A všichni pokývali hlavou: "Škoda, že to má za sebou.
    Ale což tak podivíni nekončí?"

     
    http://www.youtube.com/watch?v=dy8qMUuQTdc
    FIN
    FIN --- ---
    Kathy's Song
    Paul Simon & Art Garfunkel
     
    I hear the drizzle of the rain
    Like a memory it falls
    Soft and warm continuing
    Tapping on my roof and walls.
    And from the shelter of my mind
    Through the window of my eyes
    I gaze beyond the rain-drenched streets
    To England where my heart lies.
     
    My mind's distracted and diffused
    My thoughts are many miles away
    They lie with you when you're asleep
    And kiss you when you start your day.
     
    And as a song I was writing is left undone
    I don't know why I spend my time
    Writing songs I can't believe
    With words that tear and strain to rhyme.
     
    And so you see I have come to doubt
    All that I once held as true
    I stand alone without beliefs
    The only truth I know is you.
     
    And as I watch the drops of rain
    Weave their weary paths and die
    I know that I am like the rain
    There but for the grace of you go I.
    Kathy's Song
    Paul Simon & Art Garfunkel
     
    Poslouchám, jak padá déšť
    jak vzpomínka se na zem snáší
    drobný a hřejivý, neustává
    v krovech šelestí, na stěnách.
    Z hloubi touha se na svět dere
    ven hledí mýma očima
    dál, za ulice promáčené
    v Anglii má láska spočívá.
     
    Jsem plný úzkosti a zmatku
    myšlenky putují sem a tam
    uléhají po tvém boku
    líbají tě v každém z oněch rán.
     
    Načal jsem text, už jej nedopovím
    nač marnit čas zbytečnými slovy
    psát písně, jimž nevěřím sám
    a slovo, které se rýmu vzpírá?
     
    Vidíš? Pochybuji o všem
    co jsem za tak pevné měl
    pryč je všechna víra
    tys pravdou všehomíra.
     
    A tak se dívám, kapky deště
    žijí krátce, rychle umírají
    jsem jako déšť, zdá se
    toužím po tvé dokonalé kráse.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=JVHVbA3kjRU
    FIN
    FIN --- ---
    Come in here, Dear boy, have a cigar.
    You're gonna go far,
    You're gonna fly high,
    You're never gonna die,
    You're gonna make it, if you try;
    They're gonna love you.
    Well I've always had a deep respect,
    And I mean that most sincere.
    The band is just fantastic,
    that is really what I think.
    Oh by the way, which one's Pink?
     
    And did we tell you the name of the game, boy?
    We call it Riding the Gravy Train.
     
    We're just knocked out.
    We hard enough to sell out.
    You gotta get an album out.
    You owe it to the people.
    We're so happy we can hardly count.
    Everybody else is just green,
    Have you seen the chart?
    It's a hell of a start,
    It could be made into a monster
    If we all pull together as a team.
     
    And did we tell you the name of the game, boy?
    We call it Riding the Gravy Train.
    Pojď sem, chlapče, a zapal si.
    Dotáhneš to daleko,
    doletíš vysoko
    a nikdy nezemřeš.
    Dokážeš to, jestli chceš,
    budou tě prostě žrát.
    Vždycky jsem měl respekt
    a to myslím vážně,
    kapela nemá chybu,
    fakt,
    mimochodem, kterej je ten Pink?
     
    A už jsme ti řekli, chlapče, jak se tahle hra jmenuje?
    Říkáme tomu jízda v mastňáckým vlaku.
     
    Jsme na dně, máme dost.
    Už ani nestíháme prodávat.
    Musíš udělat desku,
    všichni na to čekaj.
    Jsme tak šťastní, že se to ani nedá spočítat.
    Všichni ostatní jsou zelenáči
    – už jsi viděl hitparádu?
    To je, sakra, jízda
    a ještě to bude mazec,
    jestli se do toho pořádně opřeme.
     
    A už jsme ti řekli, chlapče, jak se tahle hra jmenuje?
    Říkáme tomu jízda v mastňáckým vlaku.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=KUDpc04r_QM
    FIN
    FIN --- ---
    The Jeff Healey Band - Confidence Man
     
    Well, I lost you at the border,
    when you crossed it
    Had your number, baby,
    but I lost it
    I know your love,
    was just a flimflam
    Well, you can't pull the wool over me,
    cause I'm a confidence man
    I can talk old ladies,
    out of all of their money
    I can talk young girls,
    into calling me honey
    You can talk all you want, baby,
    but I got fast hands
    You're a real soft touch
    but I'm a confidence man
    I know your mother
    Taught you how to bake cherry a pie,
    and read a book
    Your daddy
    Taught you how to tell a lie,
    and not get shook
    Let me tell you somethin', baby
    You better learn,
    If you're gonna con the con man,
    You're liable to get burned girl
    Now, now, now,
    We were stretched out on the floor, baby,
    it's all elastic
    But you stretched it too tight,
    and it snapped like plastic,
    and the pieces went flying across the badlands.
    Well, you can't pull the wool over me,
    'cause I'm a confidence man.
    Now, maybe Chicago,
    is where you're bound
    But love is a cheap perfume,
    it hangs around
    And you roll the dice,
    now let the bet stand
    Well, you can't pull the wool over me,
    'cause I'm a confidence man
    No, you can't pull the wool over me,
    'cause I'm a confidence man.
    Said, you can't pull the wool over me,
    'cause I'm a confidence man.
    The Jeff Healey Band - Confidence Man
     
    Hmm, zmizelas za čárou,
    na druhý straně.
    Mám tvý číslo, zlato,
    napsaný rozmazaně.
    Celá ta velká láska
    byla jenom trik.
    Ale za nos mě vodit nebudeš,
    jsem velkej uličník.
    Dovedu vykecat
    z jalový báby tele,
    s holkama spát,
    dělat si nepřátele.
    Můžeš mi říct všechno, zlato,
    žádnej vzlyk.
    Jsi malej zázrak
    a já velkej uličník.
    Znám tvou mámu.
    Učila tě píct štrůdl
    a číst knížky.
    Znám tvýho tátu.
    Učil tě lhát
    a nehnout brvou.
    Něco ti řeknu, moje milá,
    radši se uč.
    Protože jinak ti chlap uteče
    a ty budeš v hajzlu a on bude fuč.
    A zrovna teď, teď, teď,
    houpala se s náma podlaha, zlato,
    houpala se zeď.
    Ale tys houpala příliš moc,
    napínala stěny na okraj,
    tak to prasklo a kde byl ráj.
    Ale mě za nos vodit nebudeš,
    já jsem velkej uličník.
    A co teď? Do Chicaga
    možná zamíříš.
    Láska je lacinej parfém
    a někdy na obtíž.
    Hodíš si kostkou
    a pak uvidíš.
    Ale mě za nos vodit nebudeš,
    já jsem velkej uličník.
    Ne, mě za nos vodit nebudeš,
    já jsem velkej uličník.
    Zkrátka, mě za nos vodit nebudeš,
    jsem velkej uličník.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=NDTPXgqbNX8
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    ' mně se zdá, že "na konci je to jedno" neznamená "na tom nezáleží", ale "teď už na tom nezáleží". tedy v té chvíli, kdy se právě vypařujeme - ironie je, že to v textu autor "chápe" přesně v ten okamžik, kdy na tom definitivně přestává záležet. tak to přijde mně. '

    Takhle ano, s tímhle vysvětlením to beru. Možná by pak bylo lepší něco ve smyslu "na konci je to stejně všechno jedno" (vím, taky to není ono, ale prostě jinak vyjádřit, že to tedy je právě teď)...
    FIN
    FIN --- ---
    ano, not now john jsem taky nikdy nemusel, imho zbytečné. v playlistech ji vynechávám.
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: v podstatě jsi mě tenkrát "zjebnul", že jsem byl moc něžný, melancholický - chtěl jsi, aby ten text byl poněkud razantnější. proto jsem to předělával :-) jinak ano, porcuji do sloupců a přitom provádím "doťuky" - někde uberu slovo, imho zbytečné, protože význam je stejně jasný a slovní vata v básních sviní, někde změním, aby ubyla/přibyla slabika, což je spíš pocitovka, aby "to líp sedělo" (viděno mýma očima, pochopitelně).

    jinak ad konec: ano, chápu, co se tím snažíš říci. mně se zdá, že "na konci je to jedno" neznamená "na tom nezáleží", ale "teď už na tom nezáleží". tedy v té chvíli, kdy se právě vypařujeme - ironie je, že to v textu autor "chápe" přesně v ten okamžik, kdy na tom definitivně přestává záležet. tak to přijde mně.

    máš samozřejmě pravdu, že "na konci si budeme všichni rovni" je významově správnější, ale přijde mi to trochu moc patetické. protože když mezi skupinu lidí práskne bomba, tak si skutečně rovni jsou - všichni se stejně rozlétnou na hadry. proto mi přijde "a v tu chvíli to je jedno" takové definitivnější.

    rovněž proto se vyhýbám tradičnímu českému překladu, který z "Finally I understand the feelings of the few" dělá "konečně chápu pocity menšiny", protože mi to přijde, vzhledem k celkovému vyznění celého alba nakonec (lidskost x válka a její nesmazatelné šrámy) opět hloupě angažované - vždycky mi připadlo, že tam autor říká "konečně chápu (to, co nemnozí)...", což se nakonec dá vynechat, pouhé "konečně chápu" je tak hezky strohé :-)

    nemysli, že se nad připomínkami nezamýšlím - možná díky tomu lépe chápu a formuluji, co jsem vlastně tím svým překladem chtěl říci, že tam vidím.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: Ach ano, vím, že ty překlady už tu byly, jen si už nevzpomínám, jestli byly stejné, a dokonce už ani na to, jaký popud jsem Ti dával, tj. co jsem k nim napsal (že jsem (s)chválil je jednoznačné, tvoje překlady jsou prostě dobré), měl jsem zato, že jsi to "jenom" hodil do těch dvou sloupců...

    Ono stejně - pokud jsem něco někdy schválil, ještě to nemusí zákonitě znamenat, že za půl roku nemůžu mít výhrady. Ne snad, že bych byl nutně nekonzistentní, ale člověk se prostě jinak vyspí, je v jiné životní situaci a rozpoložení, takže ten text chápe trochu jinak - to asi známe všichni, ne?

    Mluvil jsem také o posledních čtyřech řádcích, přičemž tím posledním jsem to pouze podložil... Vnímám to totiž poněkud jinak: podle mne ten poslední řádek odkazuje na the feelings of the few - konečně to chápu, konečně jsem dospěl k poznání, ke kterému nedojde každý (že na konci jsme si rovni). Pokud by mělo na konci být stejně všechno jedno ("je to jedno" ve smyslu "na tom nezáleží"), nebylo by to poznání podstatné, respektive nebylo by vůbec k ničemu, nezáleželo by na něm... A to je podle mne docela rozdíl.

    Možná jsem se vyjádřil poněkud neobratně, ale - ačkoli naprosto chápu, co tě k tomu vedlo - prostě ten závěr vidím jinak ;-)

    BTW: Nevím jak tebe, ale mne na albu docela ruší předposlední Not Now John. Nějak ji nemůžu mezi The Final Cut a Two Suns In The Sunset vstřebat, vždycky mne z toho depresivního a unaveného tónu vytrhne...
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: ano, přeložil jsem to volným veršem. což vzhledem k tomu, že už jsme v historii tohoto klubu párkrát probírali, že to jsou parafráze, není překvapením :-)

    nicméně

    a) tohle je malounko opravená verze staršího překladu, který už tu byl a který ty zrovna jsi schválil - jinak řečeno: tohle je verze 2 přepracovaná z původní verze právě na tvůj popud

    a

    b) z celkového vyznění textu mi přijde, že ač, čistě technicky a výslovně doslovně, tyto dvě věty znamenají samy o sobě něco jiného, v tomto případě a vzhledem k duchu celkového vyznění lze výraz "jsme si rovni" zaměnit "je to jedno" ve smyslu "a pak, v onom kataklyzmatickém okamžiku, už na nějakých rozdílech vážně nesejde" - tj. nesejde ne rozdílech, zatímco dřív sešlo, což vlastně znamená "tak teď jsme si vážně a skutečně konečně rovni - v tom průseru a když přestáváme všichni stejně existovat".

    a formulace "na konci to stejně bude všechno jedno" mi přijde unavenější a rezignovanější, což se mi zamlouvá opět vzhledem k celé písničce i depresivnímu tónu alba, které tou písničkou končí, viz texty předešlé :-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Jsem rád za svoje oblíbené Floydy, jenom si říkám, jestli ty poslední čtyři řádky v Two suns in the sunset nepřeložit trochu jinak, když to je volným veršem... Přece jenom je rozdíl mezi "na konci to stejně bude všechno jedno" a "na konci jsme si všichni rovni".
    FIN
    FIN --- ---
    One of the Few (Waters)
     
    When you're one of the few to land on your feet
    What do you do to make ends meet?
    Teach.
    Make them mad, make them sad, make them add two and two.
    Make them me, make them you, make them do what you want them to.
    Make them laugh, make them cry, make them lie down and die.
    One of the Few (Waters)
     
    Když jsi jeden z mála, co stojí nohama na zemi,
    co uděláš, aby oni věděli?
    Uč je.
    Nauč je řvát, nauč je litovat, nauč je sčítat dvě a dvě.
    Ať jsou jako já, ať jsou jako ty, ať jsou cokoli.
    Nauč je smát, nauč je zaplakat, nauč je lehnout a zemřít.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=vOx6H6mweXg
    FIN
    FIN --- ---
    Pink Floyd
    Two suns in the sunset
     
    In my rear view mirror the sun is going down
    Sinking behind bridges in the road
    And I think of all the good things
    That we have left undone
    And I suffer premonitions
    Confirm suspicions
    Of the holocaust to come.
     
    The rusty wire that holds the cork
    That keeps the anger in
    Gives way
    And suddenly it's day again.
    The sun is in the east
    Even though the day is done.
    Two suns in the sunset
    Could be the human race is run.
     
    Like the moment when the brakes lock
    And you slide towards the big truck
    "Oh no!"
    You stretch the frozen moments with your fear.
    And you'll never hear their voices
    "Daddy, Daddy!"
    And you'll never see their faces
    You have no recourse to the law anymore.
     
    And as the windshield melts
    My tears evaporate
    Leaving only charcoal to defend.
    Finally I understand the feelings of the few.
    Ashes and diamonds
    Foe and friend
    We were all equal in the end.
    Pink Floyd
    Two suns in the sunset
     
    Dívám se do zrcátka na západ slunce,
    klesá mezi mosty nad cestou
    a myslím na všechno,
    co jsme nestihli udělat,
    a mám neodbytný pocit,
    spíš jistotu,
    že se blíží holokaust.
     
    Někdo přetrhl rezavý drát,
    pojistku,
    pod kterou doutnala zášť,
    a znenadání je opět jasný den.
    Na východě stoupá druhé slunce,
    přestože to první právě zapadlo,
    a žárem nových sluncí
    konečně vyhubíme sami sebe.
     
    Je to jako chvíle, kdy se zadřou brzdy
    a vlítneš do protijedoucího náklaďáku
    "To ne!"
    Ten okamžik ve zpomaleném filmu,
    hlasy doléhající z dálky
    "Tati, tati!"
    Jejich tváře už nikdy nespatříš,
    nespatříš už nic.
     
    A jak taje čelní sklo,
    mé slzy se vypaří
    v jediné vteřině.
    Teď chápu
    popel i diamant,
    přítele i nepřítele,
    na konci to stejně bude všechno jedno.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=bqt5fZFvGVU
    FIN
    FIN --- ---
    Pink Floyd
    The hero's return
     
    Jesus, Jesus, what's it all about?
    Trying to clout these little ingrates into shape.
    When I was their age all the lights were out.
    There was no time to whine and mope about.
    And even now part of me flies over
    Dresden at angels one five.
    Though they'll never fathom it behind my
    Sarcasm desperate memories lie.
     
    Sweetheart, sweetheart are you fast asleep? Good.
    'Cause that's the only time that I can really speak to you.
    And there is something that I've locked away
    A memory that is too painful
    To withstand the light of day.
     
    When we came back from the war the banners and
    Flags hung on everyone's door.
    We danced and we sang in the street and
    The church bells rang.
    But burning in my heart
    The memory smolders on
    Of the gunner's dying words on the intercom.
    Pink Floyd
    The hero's return
     
    Ježíši Kriste, co se vlastně má stát?
    Snažím se ty klacky nějak vychovat.
    Když mi bylo tolik co jim, zhasla světla.
    Nebyl čas fňukat, nebylo si jak stěžovat.
    A i teď se část mé mysli vznáší
    v oblacích. Dole jsou Drážďany.
    Nikdy nepochopí sarkasmus
    – zoufalství zůstalo za námi.
     
    Zlato, zlato, už pevně spíš? Fajn.
    Je tu něco, o čem jsem nikdy nemluvil.
    Vzpomínka, jež do živého tne,
    vzpomínka příliš bolestivá,
    nesnese světlo dne.
     
    Když jsme se vrátili z války, všude prapory
    visely a na dveřích vlajky.
    Tančilo se a zpívalo v ulicích a
    všichni se smáli.
    Jen mě v uších pálí
    a přestat nechce
    poslední slovo umírajícího střelce.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=qcpLJNQwO2g
    FIN
    FIN --- ---
    Pink Floyd
    The final cut
     
    Through the fish-eyed lens of tear stained eyes
    I can barely define the shape of this moment in time
    And far from flying high in clear blue skies
    I'm spiraling down to the hole in the ground where I hide.
     
    If you negotiate the minefield in the drive
    And beat the dogs and cheat the cold electronic eyes
    And if you make it past the shotguns in the hall,
    Dial the combination, open the priesthole
    And if I'm in I'll tell you what's behind the wall.
     
    There's a kid who had a big hallucination
    Making love to girls in magazines.
    He wonders if you're sleeping with your new found faith.
    Could anybody love him
    Or is it just a crazy dream?
     
    And if I show you my dark side
    Will you still hold me tonight?
    And if I open my heart to you
    And show you my weak side
    What would you do?
    Would you sell your story to Rolling Stone?
    Would you take the children away
    And leave me alone?
    And smile in reassurance
    As you whisper down the phone?
    Would you send me packing?
    Or would you take me home?
     
    Thought I oughta bare my naked feelings,
    Thought I oughta tear the curtain down.
    I held the blade in trembling hands
    Prepared to make it but just then the phone rang
    I never had the nerve to make the final cut.
    Pink Floyd
    The final cut
     
    Uslzenýma očima
    jen stěží vnímám tento moment v toku bytí,
    měl bych se vznášet vysoko na nebi, zatím
    střemhlav se k zemi řítím.
     
    Jestli dokážeš projít minovým polem,
    zbavíš se psů a kamery oklameš,
    v hale jsou střelci – jestli projdeš kolem,
    zadáš kód, dvířka sejfu otevřeš,
    povím ti, co nalezneš.
     
    Kluka s hlavou plnou iluzí,
    co miloval holky z magazínů
    a ptal se, s kým zrovna spíš.
    Může ho někdo mít rád? Nebo jen
    je to všechno bláznivý sen?
     
    Když odhalím temné hlubiny,
    dál se mnou vytrváš?
    Když otevřu své srdce
    ukážu slabiny,
    co uděláš?
    Prodáš ten příběh do novin?
    Odvedeš děti k matce
    a mě necháš být?
    Oddychneš s úlevou,
    až do sluchátka budu hovořit?
    Pošleš mě k čertu
    nebo mě dokážeš obejmout?
     
    Myslel jsem, že bych dál neměl skrývat své pocity,
    myslel jsem, že je na čase do živého tít,
    držel jsem nůž a ruce se mi třásly,
    byl jsem připraven to udělat, ale zazvonil telefon
    a já už nikdy neměl odvahu to dokončit.

     
    http://www.youtube.com/watch?hl=en&v=-wzwF3upH-A&gl=US
    FIN
    FIN --- ---
    The Fletcher Memorial Home
     
    Take all your overgrown infants away somewhere
    And build them a home, a little place of their own.
    The Fletcher Memorial
    Home for Incurable Tyrants and Kings.
    And they can appear to themselves every day
    On closed circuit T.V.
    To make sure they're still real.
    It's the only connection they feel.
    Ladies and gentlemen, please welcome, Reagan and Haig,
    Mr. Begin and friend, Mrs. Thatcher, and Paisly,
    Hello Maggie!
    Mr. Brezhnev and party.
    Who's the bald chap?
    The ghost of McCarthy,
    The memories of Nixon.
    Good-bye!
    And now, adding color, a group of anonymous latin-
    American Meat packing glitterati.
    Did they expect us to treat them with any respect?
    They can polish their medals and sharpen their
    Smiles, and amuse themselves playing games for awhile.
    Boom boom, bang bang, lie down you're dead.
    Safe in the permanent gaze of a cold glass eye
    With their favorite toys
    They'll be good girls and boys
    In the Fletcher Memorial Home for colonial
    Wasters of life and limb.
    Is everyone in?
    Are you having a nice time?
    Now the final solution can be applied.
    The Fletcher Memorial Home
     
    Vezměte všechny ty přerostlé parchanty někam
    a postavte dům jenom pro ně
    Fletcherův domov
    pro nevyléčitelné tyrany a vladaře.
    Každý den se na sebe budou dívat
    na neveřejné domácí televizi
    aby věděli, že ještě existují.
    Nic jiného už totiž nezabírá.
    Dámy a pánové, potlesk pro Regana a Haiga,
    pana Begina a jeho přátele, paní Thatcherovou a Paislyho
    (nazdar Maggie!)
    pana Brežněva a soudruhy
    (kdopak je ten chlapík?)
    ducha McCarthyho
    Nixonovy vzpomínky.
    Sbohem!
    A teď, abychom tomu dodali šťávu, skupina anonymních
    latinskoamerických naturalistických celebrit.
    Copak čekali, že je budeme brát vážně?
    Mohou naleštit medaile, naostřit
    úsměvy a na chvíli se zabavit těmi svými hrami.
    Bum bum, prásk prásk, padni, seš mrtvej.
    V bezpečí, pod stálým dohledem studeného skleněného oka.
    Dejte jim oblíbené hračky
    a budou to poslušní chlapci a děvčata
    ve Fletcherově domově pro koloniální
    vrahy.
    Už jsou všichni uvnitř?
    Už se všichni dobře baví?
    Nadešel čas na konečné řešení.

     
    http://www.youtube.com/watch?v=fLH5mCIGcvc
    FIN
    FIN --- ---
    Going
    Philip Larkin
     
    There is an evening coming in
    Across the fields, one never seen before,
    That lights no lamps.
     
    Silken it seems at a distance, yet
    When it is drawn up over the knees and breast
    It brings no comfort.
     
    Where has the tree gone, that locked
    Earth to sky? What is under my hands,
    That I cannot feel?
     
    What loads my hand down?
    Going
    Philip Larkin
     
    To večer kráčí k nám
    poli, jež viděn nebyl doposud.
    Žádných světel nerozsvěcí.
     
    Hebký se jeví zdáli a přec
    kol hrudi a kolen omotán
    útěchu nepřináší.
     
    Kam poděl se strom, jež
    oblohu se zemí poutal? Co mezi prsty mám
    a pocítit nemohu?
     
    Co ruce mé dolů sklání?
    FIN
    FIN --- ---
    Paul Simon & Art Garfunkel
    April Come She Will
     
    April come she will
    When streams are ripe and swelled with rain;
    May, she will stay,
    Resting in my arms again.
    June, she’ll change her tune,
    In restless walks she’ll prowl the night;
    July, she will fly
    And give no warning to her flight.
     
    August, die she must,
    The autumn winds blow chilly and cold;
    September I’ll remember
    A love once new has now grown old.
    Paul Simon & Art Garfunkel
    April Come She Will
     
    Duben – poprvé přichází,
    když potoky plní deště.
    Květen – spočine
    v náručí mém chvíli ještě.
    Červen – jinou píseň chce hrát,
    za dlouhých nocí nemůže spát.
    Červenec – vzápětí,
    bez výstrahy odletí.
     
    Srpen – zemřít musí,
    větry studené vanou, mrazivé.
    Září – nezapomenu,
    láska mladá tak hrozně zestárne.
    FIN
    FIN --- ---
    Philip Larkin
     
    Within the dream you said:
    Let us kiss then,
    In this bedroom, in this bed,
    But when all’s done,
    We must not meet again.

    Hearing this last word,
    There was no lambing-night,
    No gale-driven bird
    Nor frost-encircled root
    As cold as my heart.
    Philip Larkin
     
    Ze sna jsi řekla:
    polibek si tedy dáme
    na této posteli, teď.
    A až to uděláme,
    už víc se nesetkáme.

    Od těch slov
    sebečernější noc,
    pták vichrem hnaný,
    kmen zimou polámaný
    vřelejší je než můj tep.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam