ano, not now john jsem taky nikdy nemusel, imho zbytečné. v playlistech ji vynechávám.

MAEROR: v podstatě jsi mě tenkrát "zjebnul", že jsem byl moc něžný, melancholický - chtěl jsi, aby ten text byl poněkud razantnější. proto jsem to předělával :-) jinak ano, porcuji do sloupců a přitom provádím "doťuky" - někde uberu slovo, imho zbytečné, protože význam je stejně jasný a slovní vata v básních sviní, někde změním, aby ubyla/přibyla slabika, což je spíš pocitovka, aby "to líp sedělo" (viděno mýma očima, pochopitelně).

jinak ad konec: ano, chápu, co se tím snažíš říci. mně se zdá, že "na konci je to jedno" neznamená "na tom nezáleží", ale "teď už na tom nezáleží". tedy v té chvíli, kdy se právě vypařujeme - ironie je, že to v textu autor "chápe" přesně v ten okamžik, kdy na tom definitivně přestává záležet. tak to přijde mně.

máš samozřejmě pravdu, že "na konci si budeme všichni rovni" je významově správnější, ale přijde mi to trochu moc patetické. protože když mezi skupinu lidí práskne bomba, tak si skutečně rovni jsou - všichni se stejně rozlétnou na hadry. proto mi přijde "a v tu chvíli to je jedno" takové definitivnější.

rovněž proto se vyhýbám tradičnímu českému překladu, který z "Finally I understand the feelings of the few" dělá "konečně chápu pocity menšiny", protože mi to přijde, vzhledem k celkovému vyznění celého alba nakonec (lidskost x válka a její nesmazatelné šrámy) opět hloupě angažované - vždycky mi připadlo, že tam autor říká "konečně chápu (to, co nemnozí)...", což se nakonec dá vynechat, pouhé "konečně chápu" je tak hezky strohé :-)

nemysli, že se nad připomínkami nezamýšlím - možná díky tomu lépe chápu a formuluji, co jsem vlastně tím svým překladem chtěl říci, že tam vidím.

FIN: Ach ano, vím, že ty překlady už tu byly, jen si už nevzpomínám, jestli byly stejné, a dokonce už ani na to, jaký popud jsem Ti dával, tj. co jsem k nim napsal (že jsem (s)chválil je jednoznačné, tvoje překlady jsou prostě dobré), měl jsem zato, že jsi to "jenom" hodil do těch dvou sloupců...

Ono stejně - pokud jsem něco někdy schválil, ještě to nemusí zákonitě znamenat, že za půl roku nemůžu mít výhrady. Ne snad, že bych byl nutně nekonzistentní, ale člověk se prostě jinak vyspí, je v jiné životní situaci a rozpoložení, takže ten text chápe trochu jinak - to asi známe všichni, ne?

Mluvil jsem také o posledních čtyřech řádcích, přičemž tím posledním jsem to pouze podložil... Vnímám to totiž poněkud jinak: podle mne ten poslední řádek odkazuje na the feelings of the few - konečně to chápu, konečně jsem dospěl k poznání, ke kterému nedojde každý (že na konci jsme si rovni). Pokud by mělo na konci být stejně všechno jedno ("je to jedno" ve smyslu "na tom nezáleží"), nebylo by to poznání podstatné, respektive nebylo by vůbec k ničemu, nezáleželo by na něm... A to je podle mne docela rozdíl.

Možná jsem se vyjádřil poněkud neobratně, ale - ačkoli naprosto chápu, co tě k tomu vedlo - prostě ten závěr vidím jinak ;-)

BTW: Nevím jak tebe, ale mne na albu docela ruší předposlední Not Now John. Nějak ji nemůžu mezi The Final Cut a Two Suns In The Sunset vstřebat, vždycky mne z toho depresivního a unaveného tónu vytrhne...

MAEROR: ano, přeložil jsem to volným veršem. což vzhledem k tomu, že už jsme v historii tohoto klubu párkrát probírali, že to jsou parafráze, není překvapením :-)

nicméně

a) tohle je malounko opravená verze staršího překladu, který už tu byl a který ty zrovna jsi schválil - jinak řečeno: tohle je verze 2 přepracovaná z původní verze právě na tvůj popud

a

b) z celkového vyznění textu mi přijde, že ač, čistě technicky a výslovně doslovně, tyto dvě věty znamenají samy o sobě něco jiného, v tomto případě a vzhledem k duchu celkového vyznění lze výraz "jsme si rovni" zaměnit "je to jedno" ve smyslu "a pak, v onom kataklyzmatickém okamžiku, už na nějakých rozdílech vážně nesejde" - tj. nesejde ne rozdílech, zatímco dřív sešlo, což vlastně znamená "tak teď jsme si vážně a skutečně konečně rovni - v tom průseru a když přestáváme všichni stejně existovat".

a formulace "na konci to stejně bude všechno jedno" mi přijde unavenější a rezignovanější, což se mi zamlouvá opět vzhledem k celé písničce i depresivnímu tónu alba, které tou písničkou končí, viz texty předešlé :-)

Jsem rád za svoje oblíbené Floydy, jenom si říkám, jestli ty poslední čtyři řádky v Two suns in the sunset nepřeložit trochu jinak, když to je volným veršem... Přece jenom je rozdíl mezi "na konci to stejně bude všechno jedno" a "na konci jsme si všichni rovni".

One of the Few (Waters)   When you're one of the few to land on your feet What do you do to make ends meet? Teach. Make them mad, make them sad, make them add two and two. Make them me, make them you, make them do what you want them to. Make them laugh, make them cry, make them lie down and die.

One of the Few (Waters)   Když jsi jeden z mála, co stojí nohama na zemi, co uděláš, aby oni věděli? Uč je. Nauč je řvát, nauč je litovat, nauč je sčítat dvě a dvě. Ať jsou jako já, ať jsou jako ty, ať jsou cokoli. Nauč je smát, nauč je zaplakat, nauč je lehnout a zemřít.

 
http://www.youtube.com/watch?v=vOx6H6mweXg

Pink Floyd Two suns in the sunset   In my rear view mirror the sun is going down Sinking behind bridges in the road And I think of all the good things That we have left undone And I suffer premonitions Confirm suspicions Of the holocaust to come.   The rusty wire that holds the cork That keeps the anger in Gives way And suddenly it's day again. The sun is in the east Even though the day is done. Two suns in the sunset Could be the human race is run.   Like the moment when the brakes lock And you slide towards the big truck "Oh no!" You stretch the frozen moments with your fear. And you'll never hear their voices "Daddy, Daddy!" And you'll never see their faces You have no recourse to the law anymore.   And as the windshield melts My tears evaporate Leaving only charcoal to defend. Finally I understand the feelings of the few. Ashes and diamonds Foe and friend We were all equal in the end.

Pink Floyd Two suns in the sunset   Dívám se do zrcátka na západ slunce, klesá mezi mosty nad cestou a myslím na všechno, co jsme nestihli udělat, a mám neodbytný pocit, spíš jistotu, že se blíží holokaust.   Někdo přetrhl rezavý drát, pojistku, pod kterou doutnala zášť, a znenadání je opět jasný den. Na východě stoupá druhé slunce, přestože to první právě zapadlo, a žárem nových sluncí konečně vyhubíme sami sebe.   Je to jako chvíle, kdy se zadřou brzdy a vlítneš do protijedoucího náklaďáku "To ne!" Ten okamžik ve zpomaleném filmu, hlasy doléhající z dálky "Tati, tati!" Jejich tváře už nikdy nespatříš, nespatříš už nic.   A jak taje čelní sklo, mé slzy se vypaří v jediné vteřině. Teď chápu popel i diamant, přítele i nepřítele, na konci to stejně bude všechno jedno.

 
http://www.youtube.com/watch?v=bqt5fZFvGVU

Pink Floyd The hero's return   Jesus, Jesus, what's it all about? Trying to clout these little ingrates into shape. When I was their age all the lights were out. There was no time to whine and mope about. And even now part of me flies over Dresden at angels one five. Though they'll never fathom it behind my Sarcasm desperate memories lie.   Sweetheart, sweetheart are you fast asleep? Good. 'Cause that's the only time that I can really speak to you. And there is something that I've locked away A memory that is too painful To withstand the light of day.   When we came back from the war the banners and Flags hung on everyone's door. We danced and we sang in the street and The church bells rang. But burning in my heart The memory smolders on Of the gunner's dying words on the intercom.

Pink Floyd The hero's return   Ježíši Kriste, co se vlastně má stát? Snažím se ty klacky nějak vychovat. Když mi bylo tolik co jim, zhasla světla. Nebyl čas fňukat, nebylo si jak stěžovat. A i teď se část mé mysli vznáší v oblacích. Dole jsou Drážďany. Nikdy nepochopí sarkasmus – zoufalství zůstalo za námi.   Zlato, zlato, už pevně spíš? Fajn. Je tu něco, o čem jsem nikdy nemluvil. Vzpomínka, jež do živého tne, vzpomínka příliš bolestivá, nesnese světlo dne.   Když jsme se vrátili z války, všude prapory visely a na dveřích vlajky. Tančilo se a zpívalo v ulicích a všichni se smáli. Jen mě v uších pálí a přestat nechce poslední slovo umírajícího střelce.

 
http://www.youtube.com/watch?v=qcpLJNQwO2g

Pink Floyd The final cut   Through the fish-eyed lens of tear stained eyes I can barely define the shape of this moment in time And far from flying high in clear blue skies I'm spiraling down to the hole in the ground where I hide.   If you negotiate the minefield in the drive And beat the dogs and cheat the cold electronic eyes And if you make it past the shotguns in the hall, Dial the combination, open the priesthole And if I'm in I'll tell you what's behind the wall.   There's a kid who had a big hallucination Making love to girls in magazines. He wonders if you're sleeping with your new found faith. Could anybody love him Or is it just a crazy dream?   And if I show you my dark side Will you still hold me tonight? And if I open my heart to you And show you my weak side What would you do? Would you sell your story to Rolling Stone? Would you take the children away And leave me alone? And smile in reassurance As you whisper down the phone? Would you send me packing? Or would you take me home?   Thought I oughta bare my naked feelings, Thought I oughta tear the curtain down. I held the blade in trembling hands Prepared to make it but just then the phone rang I never had the nerve to make the final cut.

Pink Floyd The final cut   Uslzenýma očima jen stěží vnímám tento moment v toku bytí, měl bych se vznášet vysoko na nebi, zatím střemhlav se k zemi řítím.   Jestli dokážeš projít minovým polem, zbavíš se psů a kamery oklameš, v hale jsou střelci – jestli projdeš kolem, zadáš kód, dvířka sejfu otevřeš, povím ti, co nalezneš.   Kluka s hlavou plnou iluzí, co miloval holky z magazínů a ptal se, s kým zrovna spíš. Může ho někdo mít rád? Nebo jen je to všechno bláznivý sen?   Když odhalím temné hlubiny, dál se mnou vytrváš? Když otevřu své srdce ukážu slabiny, co uděláš? Prodáš ten příběh do novin? Odvedeš děti k matce a mě necháš být? Oddychneš s úlevou, až do sluchátka budu hovořit? Pošleš mě k čertu nebo mě dokážeš obejmout?   Myslel jsem, že bych dál neměl skrývat své pocity, myslel jsem, že je na čase do živého tít, držel jsem nůž a ruce se mi třásly, byl jsem připraven to udělat, ale zazvonil telefon a já už nikdy neměl odvahu to dokončit.

 
http://www.youtube.com/watch?hl=en&v=-wzwF3upH-A&gl=US

The Fletcher Memorial Home   Take all your overgrown infants away somewhere And build them a home, a little place of their own. The Fletcher Memorial Home for Incurable Tyrants and Kings. And they can appear to themselves every day On closed circuit T.V. To make sure they're still real. It's the only connection they feel. Ladies and gentlemen, please welcome, Reagan and Haig, Mr. Begin and friend, Mrs. Thatcher, and Paisly, Hello Maggie! Mr. Brezhnev and party. Who's the bald chap? The ghost of McCarthy, The memories of Nixon. Good-bye! And now, adding color, a group of anonymous latin- American Meat packing glitterati. Did they expect us to treat them with any respect? They can polish their medals and sharpen their Smiles, and amuse themselves playing games for awhile. Boom boom, bang bang, lie down you're dead. Safe in the permanent gaze of a cold glass eye With their favorite toys They'll be good girls and boys In the Fletcher Memorial Home for colonial Wasters of life and limb. Is everyone in? Are you having a nice time? Now the final solution can be applied.

The Fletcher Memorial Home   Vezměte všechny ty přerostlé parchanty někam a postavte dům jenom pro ně Fletcherův domov pro nevyléčitelné tyrany a vladaře. Každý den se na sebe budou dívat na neveřejné domácí televizi aby věděli, že ještě existují. Nic jiného už totiž nezabírá. Dámy a pánové, potlesk pro Regana a Haiga, pana Begina a jeho přátele, paní Thatcherovou a Paislyho (nazdar Maggie!) pana Brežněva a soudruhy (kdopak je ten chlapík?) ducha McCarthyho Nixonovy vzpomínky. Sbohem! A teď, abychom tomu dodali šťávu, skupina anonymních latinskoamerických naturalistických celebrit. Copak čekali, že je budeme brát vážně? Mohou naleštit medaile, naostřit úsměvy a na chvíli se zabavit těmi svými hrami. Bum bum, prásk prásk, padni, seš mrtvej. V bezpečí, pod stálým dohledem studeného skleněného oka. Dejte jim oblíbené hračky a budou to poslušní chlapci a děvčata ve Fletcherově domově pro koloniální vrahy. Už jsou všichni uvnitř? Už se všichni dobře baví? Nadešel čas na konečné řešení.

 
http://www.youtube.com/watch?v=fLH5mCIGcvc

Paul Simon & Art Garfunkel April Come She Will   April come she will When streams are ripe and swelled with rain; May, she will stay, Resting in my arms again. June, she’ll change her tune, In restless walks she’ll prowl the night; July, she will fly And give no warning to her flight.   August, die she must, The autumn winds blow chilly and cold; September I’ll remember A love once new has now grown old.

Paul Simon & Art Garfunkel April Come She Will   Duben – poprvé přichází, když potoky plní deště. Květen – spočine v náručí mém chvíli ještě. Červen – jinou píseň chce hrát, za dlouhých nocí nemůže spát. Červenec – vzápětí, bez výstrahy odletí.   Srpen – zemřít musí, větry studené vanou, mrazivé. Září – nezapomenu, láska mladá tak hrozně zestárne.

Kenneth Patchen There Are Not Many Kingdoms Left I write the lips of the moon upon her shoulders. In a temple of silvery farawayness I guard her to rest. For her bed I write a stillness over all the swans of the world. With the morning breath of the snow leopard I cover her against any hurt. Using the pen of rivers and mountaintops I store her pillow with singing. Upon her hair I write the looking of the heavens at early morning. Away from this kingdom, from this last undefiled place, I would keep our governments, our civilization, and all other spirit-forsaken and corrupt institutions. O cold beautiful blossoms of the moon moving upon her shoulders . . . the lips of the moon moving there . . . where the touch of any other lips would be a profanation.

Kenneth Patchen Mnoho království už nezbývá Polibky měsíce na ramena jí píšu. V chrámu stříbrných dálek střežím její sen. Pro její lože píšu ticho na všechny labutě světa. S ranním nádechem sněžného levharta před újmou ji chráním. Perem řek a vrcholků hor její podušku plním písní. Do jejích vlasů vepisuji obraz nebe za časných rán. Daleko od tohoto království, posledního čistého místa bych držel všechny vlády, civilizace a zatracené, zkorumpované instituce. Ó, chladná a krásná poupata měsíce na jejích ramenou… polibky měsíce tam… kde polibek jiný by znesvěcením byl.

Paul Simon & Art Garfunkel Mrs. Robinson And here's to you, Mrs. Robinson Jesus loves you more than you will know (Wo, wo, wo) God bless you please, Mrs. Robinson Heaven holds a place for those who pray (Hey, hey, hey...hey, hey, hey) We'd like to know a little bit about you for our files We'd like to help you learn to help yourself Look around you, all you see are sympathetic eyes Stroll around the grounds until you feel at home And here's to you, Mrs. Robinson Jesus loves you more than you will know (Wo, wo, wo) God bless you please, Mrs. Robinson Heaven holds a place for those who pray (Hey, hey, hey...hey, hey, hey) Hide it in a hiding place where no one ever goes Put it in your pantry with your cupcakes It's a little secret, just the Robinsons' affair Most of all, you've got to hide it from the kids Coo, coo, ca-choo, Mrs Robinson Jesus loves you more than you will know (Wo, wo, wo) God bless you please, Mrs. Robinson Heaven holds a place for those who pray (Hey, hey, hey...hey, hey, hey) Sitting on a sofa on a Sunday afternoon Going to the candidates debate Laugh about it, shout about it When you've got to choose Ev'ry way you look at it, you lose Where have you gone, Joe DiMaggio A nation turns its lonely eyes to you (Woo, woo, woo) What's that you say, Mrs. Robinson Joltin' Joe has left and gone away (Hey, hey, hey...hey, hey, hey)

Paul Simon & Art Garfunkel Mrs. Robinson A teď vy, paní Robinsonová, nedokážete si představit, jak vás Ježíš miluje (jé, jé, jé). Nechť vám Bůh požehná, paní Robinsonová, v nebi každý dlí, kdo se zbožně pomodlí (hej, hej, hej… hej, hej, hej). Rádi bychom si udělali pár poznámek pro naše záznamy. Rádi bychom vás naučili si poradit s osobními problémy. Není tu nikdo, kdo pochopení nemá. Za chvíli se budete cítit jako doma. A teď vy, paní Robinsonová, nedokážete si představit, jak vás Ježíš miluje (jé, jé, jé). Nechť vám Bůh požehná, paní Robinsonová, v nebi každý dlí, kdo se zbožně pomodlí (hej, hej, hej… hej, hej, hej). Schovejte to někam, ať se nikdo nedozví. Možná stačí do komory mezi cukroví. Malé tajemství, aférka, rodinné smetí… Především to nesmí najít děti. Vrků, vrků, paní Robinsonová, nedokážete si představit, jak vás Ježíš miluje (jé, jé, jé). Nechť vám Bůh požehná, paní Robinsonová, v nebi každý dlí, kdo se zbožně pomodlí (hej, hej, hej… hej, hej, hej). Nedělní odpoledne na pohovce líné... Předvolební debata snad? Můžete se zlobit nebo smát, bez ohledu na to nakonec stejně nudou zemřete leda tak. Kam ses poděl, Joe DiMaggio? Opuštěný národ tě potřebuje (jé, jé, jé). Co vy na to, paní Robinsonová, co k tomu říct? Bleskový Joe je pryč (hej, hej, hej… hej, hej, hej).

The More Loving One by W. H. Auden Looking up at the stars, I know quite well That, for all they care, I can go to hell, But on earth indifference is the least We have to dread from man or beast. How should we like it were stars to burn With a passion for us we could not return? If equal affection cannot be, Let the more loving one be me. Admirer as I think I am Of stars that do not give a damn, I cannot, now I see them, say I missed one terribly all day. Were all stars to disappear or die, I should learn to look at an empty sky And feel its total dark sublime, Though this might take me a little time.

The More Loving One by W. H. Auden Na hvězdy hledím a dobře vím sám: kdybych k čertu šel, je nezajímám. Však lhostejnost je to nejmenší, čeho se bát od tvorů pozemských. Jaké by to asi bylo, kdyby zahořely hvězdy vášní, již bychom nespláceli? Jestliže obapolný ten vztah není, nechť jim náleží mé roztoužení. Obdiv chovám – tak věci se mají – pro hvězdy, jež se o nás nestarají, a nemohu říci, když hledím dál, že bych je ve dne zvlášť postrádal. Kdyby hvězdy všechny zemřít měly, zůstal by vesmír prázdný, pustý celý a na nebe v té dokonale temné kráse hleděl bych nakonec. Po nějakém čase.

takže postupujeme s maličkatými korekcemi. když někdo narazíte na nejasnost anebo chybu (čtěte, prosím, pozorně), sem s tím.

tech. pozn: Simonovy texty jsou, jako byly vždy, parafrázemi. je nutné to mít na paměti - chyba, obzvláště školácká, stále chybou zůstává, leč překlad je volný a někdy je uzpůsoben mému dojmu ze simova textu a hudby (ano, mému - koho taky jiného?) na úkor doslovnosti. cíleně. přesto, prosím, pozor na vysloveně neobratné obrazy/postupy a školácké chyby - upozornění žádáno, děkuji.

John Donne A Burnt Ship Out of a fired ship, which, by no way But drowning, could be rescued from the flame, Some men leap'd forth, and ever as they came Neere the foes ships, did by their shot decay; So all were lost, which in the ship were found, They in the sea being burnt, they in the burnt ship drown'd.

John Donne A Burnt Ship Plamen tak mocný zachvátil celou loď, že uhasit jej nelze nežli v náruči vod, kde námořník nejeden spásu svou hledá, však palba nepřátel spásy dosíci mu nedá. Tedy každý jeden zahynul, kdo na lodi se plavil: ten ve vlnách na prach sežehnut, toho v plamenech oceán zadávil.

[ CNV @ PŘEKLADY - pomozte se správným překladem speciálních termitů ]

For Emily, Whenever I May Find Her Paul Simon & Art Garfunkel What a dream I had: Pressed in organdy; Clothed in crinoline of smoky Burgundy; Softer than the rain. I wandered empty streets Down past the shop displays. I heard cathedral bells Tripping down the alley ways, As I walked on. And when you ran to me Your cheeks flushed with the night. We walked on frosted fields of juniper and lamplight, I held your hand. And when I awoke and felt you warm and near, I kissed your honey hair with my grateful tears. Oh I love you, girl. Oh, I love you.

Pro Emily, ať už je kdekoliv Paul Simon & Art Garfunkel Jaký sen jsem měl: hedvábím zahalen; lehká krinolína v barvě burgundského vína; jemná jako déšť. Jdu prázdnou ulicí kol výkladních skel. Odbijí zvony katedrál, zmizí ve stínech a já jdu dál. Vyjdeš mi v ústrety, líc zarudlou noční tmou vonící jalovcem, světlem mrazivou. Ruku sevřu tvou. Po boku mi spíš, když se probudím, vlas medový slzou vděku políbím. Tolik tě miluji. Miluji tě.