Sice mne to překvapilo, ale dnes jsem v jednom z Čilichili - při zpětném pročítání starých čísel - narazil na krátký rozhovor se Sternem. Nejde nahodit přímý link: v
archivu Čilichili klikněte na číslo 11/2008 a "nalistujte" stránky 70-71.
Jednu z odpovědí přepisuju jako vnadidlo:
Dost často se pohrdavě vyjadřujete o umění. Opravdu už nic nedokáže sdělit? Ani Dostojevskij třeba?
Dávat Dostojevského dohromady s dnešním "uměním" je urážka. Mezi Dostojevským a Freudem není moc velký rozdíl. Tehdy se to tak nebralo. Někdo něco napsal a buď to bylo o životě a pro život, nebo na to lidi kašlali a zapadlo to. Dneska je samozřejmě všechno jinak. Máme oštemplované vědce, kteří dělají vědu, i kdyby se jen rýpali klackem v nose (umějí-li zažádat o grant), a máme oštemplované umělce, kteří dělají umění, i kdyby dokázali jen vycákat svoje růžové buzerantské sperma na tank. Co k tomu říct? Musíme asi prostě počkat, až čas odveze všechno to haraburdí na skládku a až ovzduší, případně počítačové viry společně rozloží všechno včetně grantových komisí. Pak se asi vyloupne tak nějak samovolně to, co je o životě a pro život. Ti Dostojevští a Freudové. Oni tu někde jsou. Ve vědě je asi má smysl hledat. V umění už ne. To se v tuto chvíli přetváří do dvou hnusných mutantů - do zločinu (viz Ztohoven) a do psychické choroby (viz David Černý). Až tihle dva obří zmutovaní červi zdechnou a vyschne sliz, který za sebou nechávají, pak se snad znovu zrodí umění. Musíme současné umění maximálně bojkotovat a vytlačit ho z veřejné sféry, jak jen to půjde. Musí dojít k totální deartizaci, abychom ten proces uhynutí dvou červů urychlili.