„Život je jako akt skládání velkého obrazu - z mnoha malých dílků, z mnoha střípků, z mnoha puzzlí.”
Tento krásný obraz ke mně přišel během doprovázené poutě v Jizerských horách. Neřekl jsem ho já, ale mladá žena, která šla se mnou. Okamžitě se mě to dotklo, protože to dokonale vystihuje náš hlavní životní úkol: Jsme ti, kteří ten velký obraz skládají. Naším úkolem je najít ty správné dílky, které do našeho obrazu patří, a dát je na správná místa.
Zákeřnost tohoto skládání je v tom, že ve světě je spousta dílků, které do našeho obrazu vůbec nepatří. Jsou blyštivé, krásné, ostatní je chtějí a neustále nám je nabízejí, ale do naší jedinečné skládačky prostě nezapadají.
To je klíčové uvědomění, které vede k osvobození – k vymanění se z kolektivní identity a k procesu, kterému se říká stávání se sám sebou.
https://www.tomasgavlas.cz/post/jak-naj%C3%ADt-s%C3%A1m-sebe-individuace