vsem dikec :) chapu, ze to takhle je na umelecek skole, a v podstate jsem asi uz ted za to rada, vdecna, jenom jsem si tu potrebovala trochu ufnuknout :) protoze je to fakt tezky, clovek musi jit do sebe, umet mluvit sam se sebou, odkryvat, rejpat, no proste neco, co se mi do tedka uspesne darilo "neresit". navic ja jsem strasna citlivka, takze kazdy obrazek prozivam jako kus sebe, a kdyz se mi obrazek nelibi, anebo je s nim neco spate, tak jelikoz je to kus ze mne, tak vidim, ze je neco spatne ve me, jako zrcadlo. tohle schovavam za krasny ornament, a tim si kompenzuju spatny pocit, a vlastne z krasneho ornamentu ziju, cerpam energii. to me naplnuje. ale je to fales, a jsem si toho vedoma.
ale jsem rozhodnuta, ze to zkusim, aspon tomu dat sanci. ikdyz je to velike trapeni.
takze odkladam vsechny ornamenty, za ktere se schovavam a zacinam malovat cokoliv jineho, nejlepe lidi. uvidim co z toho vzejde :)