No, ve studijní kresbě jsi prostě na začátku, ale jak bys nebyla, když jsi tím neprošla dřív.
Je dobré se trochu lámat a trápit; jasně, že budou jiní třeba mladší a mnohem lepší, a navíc to uslyšíš od autorit, což je pěkně fuj - nu, jsou to zatracený kapky, ale buď se zlomíš a nebo to dáš :)
Já jsem nedostávala ani tak sodu od profesorky v lidušce nebo pak na střední, ale od vrstevníků. Sama jsem se nad tím vztekala. Dva kluci, dvojčata, co se mnou chodili do výtvarky, měli setsakra talent. Oni to vyšvihli za půl hodiny a ještě se spoustou blbnutí kolem - a já jsem se s tím mrnila a výsledek byla prostě taková "hodná upachtěná holčičkovská kresbička". Do dneška mě výtvarno bere, ale znám svoje limity. Prostě jsem v určité chvíli přesedla na to, co mi šlo líp a s menším úsilím. Ale stejně si pořád čmářu - a nejvíc mě nadchlo, když jsem tamty dva potkala v práci, když pro nás kreslili :)