cestou v tramvaji, kdyz jsem jela do skolky pro deti mi konecne prosvitlo jak udelat ten slabikar.
evidentne mi kresba moc nejde, takze se hlavne zamerim /opet/ na fotku. budu fotit krasu kolem sebe, a necham veci vlastne mluvit sami za sebe. tedy nebudu si urcovat konkretni slova, ale spise budu postupovat pocitove, s tim, ze samozrejme budu vychazet z tech slov. Prijde mi to takhle vic ze to bude mit hlavu a patu, a obrazky budou mluvit za sebe a vypovidat o nejake krase. Navic, kdyz mi na fotce bude neco vypovidat o sve krase, bude to mnohem pravdivejsi a krasa vice vynikne, nez kdybych to mela ja nejak ztvarnit kresbou.
Stejne mi asi nejvic jde fotkou zachytit to co chci, a vyjadrit to co chci :)