Doporucuju clanek o snech, v poslednim aktualnim cisle Respektu. Zrovna jsem ho docetla a musim rict, ze me to prekvapilo. Vzdycky jsem sny brala jako ty hrozny svine, co mi deptaj zivot. Mela jsem obdobi, kdy jsem mela fkat desny mury a kazdy den jsem se probouzela uplne prevalcovana a jeste pul dne jsem nebyla schopna se z toho vzpamatovat. Strasne me to trapilo a brala jsem to jako hrozny podraz, protoze se tomu nemuzu branit. Clovek neovlivni, o cem se mu sni. Bojovala jsem proti svym snum a nenavidela je.
A ted jsem si precetla, ze nejen, ze vetsina lidi ma negativni sny (positvni sny jsou vyjimecne), ze dokonce je to tak naschval a ma to i nejaky smysl.
Musim rict, ze v tomto ohledu, kdyz se zpetne podivam na ty hrozne vyjevy, co se mi zdalo, je to mnohem snazsi, to prijmout a akceptovat.
Tady je prepis maleho kousku clanku:
Rosalind Cartwrightová ve sve predloni vydane knize Ctyriadvacetihodinova mysl popisuje zajimavy zaver - casty vyskyt snu a urcite snove vzorce predjimaji, jak se clovek s dusevnimi potizemi vyporada. Kdo nesní, má horší prognozu, i když to někdy vypadá paradoxně. Opuštěný manžel, jemuž se zdá o bývalé manelce, nebo abstinující alkoholik, který ve snu neodolá dvojité whisky, se ze svých potíží mnohem pravděpodobněji snáze otřebe.
Co to znamená ? Bizarní obrazy produkované vybuzenými emočními centry našeho mozku pravděpodobně nemají za ůčel nás zdeptat, vyděsit nebo rozplakat, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sen svým tajuplným způsobem emoce zřejmě také zpracovává, třídí a pomáhá nám se přes ně přenést.