Ahoj vsem,
po delsi dobe jsem opet na internetu a tak pisu dalsi zpravy.
Jak jsem psala posledne prijeli jsme do vesnice Chivay, ktera lezi ve vysce 3600m nad morem. Prijeli jsme vecer a me strasne bolela hlava, a celou noc, takze jsme se rozhodli, ze dalsi den zustaneme v Chivay a trochu se aklimatizujeme. V pruvodci jsem si precetla, ze tzv soroche, horska nemoc, se dobre leci cajem z kokovych listu. Takze v utery rano jdeme na mistni trh a u jedne indianku si davame cerstveho pstruha k snidani, zapijime kokovym cajem a pak se rozhodnem, ze se trochu projdem. Sli jsme podel reky Colca, ktera tece skrz kanon a svou cestu konci tim, ze se vlejva do amazonky. Vesnice Chivay je ospale male mestecko s indianskym obyvatelstvem. na prudkych svazich maji terasovity policka s bramborama, kukurici, hrachem. sva policka maji obehnana kamenou zidkou a na te zidce jsou vysacene v rade vedle sebe kaktusy, jako zivy plot, anebo taky jako ostnaty drat :)
a to jsem porad byla udivena, ze se prochazite defacti v horach, a na ubocich nejsou ani keriky, ani jine stromy, ale kaktusy. spicky hor jsou zasnezene a na svazich kaktusy ! teplota je tu v horach celkem snesitelna, mam jednu nebo dve mikiny. obcas jsem v triku, kdyz sviti slunicko, ale indiani jsou zabalene ve svetrech. indianky jsou krasne barevne oblecene, ale nefotim, protoze mi je to blbe, a navic jim to neni prijemne. sli jsme okolo mistniho hrbitova, a to mam teda vyfocene, ze krize na hrobech jsou obalene ruznyma plastama. asi ozdoba ? nevim, ale vypada to strasne. jako kdyby vedle hrbitova byla skladka a vitr foukal tak moc, ze se ruzne plastove pytlicky zachytily na krizech.
v utery tedy mame odpocinkovy den, tedy pro mne spis smirovani se s neustalou bolesti hlavy. do kopce zatim jdu ztezka, a vecer uleham opet s hlavou jako strep. Mame ale naplanovaou cestu, ze druhy den rano vyrazime do kanonu. stavame v sest rano, jdeme na trh, davame si opet kokovy caj u pani, a cerstve housky s avokadem. chytame autobus, ktery jede podel kanonu do mesta Cabanaconde, ktery lezi na druhem konci, asi 65km, kanonu. Chceme vystoupit na vyhlidce, ktera se jmenuje Mirador del Condor, kde lze s trochou stesti zahlednout vzletajici kondory. Precetla jsem v pruvodci, ze kondori, kteri hnizdeji na skalach nad kanonem vzletaji rano mezi 8 a10 hodinou. Takze chceme jet autobusem v pul osme. akorat, ze tady v Peru se bere vsechno dost laxne a autobus nakonec vyrazi az v osm a na vyhlidku dorazime po pul desate a ja si rikam, ze to uz je proste pozde a mame smulu. take cesta kolem kanonu byla celkem zazivna, protoze asfaltova cesta se zmenila v polni cestu, kterou obcas pretinal vetsi potok padajici pak pres okraj do hlubiny kanonu, cca 1000metru dolu. dost casto jsem se podivala z okynka a divala se primo dolu srazem dost hlubokym, aby se mi z toho udelalo nevolno. rikam si, klid, zadna panika :)
dojeli jsme na vyhlidku, kde bylo parkoviste plne autobusu a navezenych turistu, kolem vyhlidky se hemzi spousta lidi a my jsme otraveny. pocasi je tak trochu podmrakem, obcas sviti slunce, a obcas se vyhlidka zahali do mraku a neni videt nic. asi pul hodinu stepujeme na vyhlidce a marne vyhlizime kondory. pak zacnou troubit autobusy a nahate turisty, vsichni odjizdeji, a zustavame jen my s ludvikem, jedna starsi pani a jeden pan. jelikoz jsme neprijeli s cestovkou nemame autobus a chcem pokracovat dal pesku a chytnou stopa. takze jeste chvily sedime na vyhlidce a davame si svaciny, a pak najednou se rozestoupily mraky a svete div se - vzletli kondori ! Nejvetsi ptak na svete, rozpeti kridel ma az 3,5m, a je tak tezky, ze nedokaze vzletnout ze zeme a proto hnizdi ve skalach a spousti se plachtenim do kanonu a nechava se vynezt vzduchovyma proudama nahoru. Koukame uplne vyjeveni, ze se nam nakonec postestilo, kondori se nam ukazujou, doslova producirujou nad nasima hlavama. krasa ! a vidime jak kazdy ptak ve spirale poustupne stoupa nahoru, nemava kridly, jen plachti a pak odletaji pryc pres zasnezene hory. Jsme stastny a nadseny. vydavame se na cestu do vesnice Cabanaconde, ja uz jsem v lepsi kondici, ale stale se zadejchavam do kopce a hlava se oziva. asi po 6km se snazime chytit stopa a kochame se krajinou. je to naprosto neuveritelne krasna priroda. jdeme po okraji kanonu, sraz dolu k rece colca meri 1000m a nad kanonem se tyci hory do vysi 5-6tisic metru. pocasi je paradni, sviti slunicko, fotime, koukame a koukame. zadne auto na nezastavi a tak po ceste potkavame nejake mistni indiany, co zrovna nasbirlai drivy a nakladaji to na mistni vozidlo jmenem furgoneta. v prekladu je to zepredu motorka a zezadu mensi nakladacek s otevrenou korbou, kam nasledne nasedaji tri peruanci, sedaji si na okraji a my se ptame, jesli bychom se nemohli svezt. coz muzeme, takze nasedame na korbu, pevne se drzime protoze to dost haze a jedem dolu do vesnice Cabanaconde.
kdyz jsme dojeli davame si obed v podobe steaku z mistni lamy, a bylo to moc dobre a pak se konecne vydavame dolu do kanonu. mame vydlidnutou cestu, ktera vede primo dolu az na dno, je dlouha 3 km a prevyseni 1200m. Tim padem to vypada tak, ze poskakujete po kamenech dolu jak kamzik do te doby nez vas zacnou bolet kolena tak, ze nemuzete ujit uz ani krok. je to al e opet nadhera! krasna cesta, ktera trva 3hodiny. dole u reky jsou oasy, mistni lazne, protoze kanon je vulkanickeho zaklady, maji tu tedy termalni lazne. tyhle kde se jdeme koupat my moc termalni sice nejsou, ale najust si jdeme zaplavat protoze proto, a aby se nereklo. je ctyri odpoledne a zacina prset, je totiz obdobi destu, vzdy dopoledne je hezky a odpoledne a kveceru zacina prset. Spime v oase a dalsi den nas ceka vystup 1200m zpatky do vesnice cabanaconde. ja, ktera jsem jeste ten den tezko sla do mirneho kopce, jsem totalne v panice, ze to nemuzu nikdy vyjit. Jsem v depresi, a rikam, ze musime vyrazit v sest rano, abychom stihli autobus, ktery jede ve dve odpoledne. tipuju sebe samostnou, ze mi ten vystup bude trvat sest hodin. mistni rikali, ze bezne to lide davaj za tri hodiny dolu a 4 hodiny nahoru. takze rano vztavame posilnimse se mangama, ktere jsme nakradli v noci z mistniho stromu, protoz jsme uplne neodhadli svoje zasoby jidla a dole v oase, jelikoz to tam dovazeji na mulach, jsou hrozne predrazene. vyrazime tedy po skalach nahoru s jednou vodou a trema tycinka,a cokolady. ja jsem v depresi, ze zustanu nekde v pulce svahu a nebudu schopna jit dal. jdeme krok za krokem, postupne a hodne pomalu. kdyz se podivam nahoru delam se mi zle, tak radsi koukam do zeme, vzdycham a slapu. kdyz jsme potkavali minuly den na ceste dolu lide co sli nahoru, tak se hodne divily ze mame velke batohy. vetsina si totiz batohy nechali v cabanaconde, a na jednu vyjimku co jsem videli, tak jen my cesi, blaznivy si davame tenhle paradni vyslap s krosnama na zadech. jo :)
rekli jsme si, ze prvni pauzu dame az v pulce, a me se stala takove vec, ze jsem sla, uz nemohla a rikam se ne musis jeste to neni ani pulka, musis jit dal, dycham z tezka, cim dal hur, az se mi zaclu dychat opravdu spatne, sevrelo se mi hrdlo a zacla jsem se dusit. proste jsem se nemohla nadechnout. okamzite shazuju batoh, sedam si a zhluboka dycham a uklidnuju se. pak uplne zoufala dojdu do pulky cesty, kde je odpocivadlo a ceka ludvik. jsem totalne hotova a jsem naprosto presvedcena, ze to nevyjdu. davame si prvni tycinku, pijem kokovy caj a odpocivame a zase vyrazime a slapeme nahoru. vim, ze do ted se mi dychalo jeste dobre, protoze jsem vyrazily z mista, ktere bylo ve vysse 2300nad morem, a ze cim vys budeme tim to bude jen horsi. achjo, dalsi deprese, ale jdu dal. cesta je zahalena mlhou, takze nevidime nic ani dolu ani nahoru. me to prijde jako milosrdenstvi, protoze nevidim ten strasnej krpal. obcas zastavuju abych to rozdychala, tezko se mi dycha a uz i Ludvik skuhra, take protoze jsem mu dala svoje tezke veci do jeho batohu :) v panice, ze nam dojde voda a cokolada, pijem po malych douscich a rozhlizime se po kaktusech, ze si dame jejich plody, ktere se daji jist :) proste divocina.
no a kdyz jsem mela pocit, ze me ceka posledni nejhorsi hodinka do kopce, tak najednou v mlze pred sebou vidim okraj kanonu ! coze ? vubec to necekam a radostne vylezu posledni sutry a jsem totalne v euforii, ze jsem zdolala kanon. neuveritelne. na okraji stoji hlidac, ktery kontroluje vztup do kanonu, jak rada ho vidim, davame pauzicku, snime posledni cokoladu a vydavame se k vesnicce. je hrozna mlha, takze zabloudime a motame se po ruznych kukuricnych polickach, bojime se psu, ze na ne narazime a pokousou nas, ale nakonec vylejzame kousek od namesti a stastni pak usedame k obedu, a zjistujeme, ze jsme vystup z kanonu dali za 4 hodiny :)
lepsi je se podcenit nez naopak rikam si a jsem rada, ze to dobre dopadlo. sice trochu pajdame, ale jinak dobry. chytime autobus zpatky do Arequipy, ale zjistujeme, ze je patek a vsechny busy jsou plne, takze musime cestu skoro 4 hodiny dlouhou dat na stojaka. a to nas dostalo. z autobusu vylejzame temer po ctyrech nemuzeme vubec doslapnout na nohy. jsme uplne znizeni a nemuzeme chodit. nastesti v arequipe chytame dalsi autobus do Cusca, kam mame namireno a s ulevou nasedame na nocni autous a nechame se 11hodin prevezt do nasi dalsi zastavky, cimz je slavne mesto inku Cusco, kde nas ceka Ludvikuv kamarad a budeme u nej travit asi dva dny.
rano v osm vylejzame v Cuscu na nadrazi a na sraz musime dojet taxikem, protoze nemuzeme vubec chodit :)
sumasumarum, Kanon Colca je nadherne misto, krasna priroda, krasne obyvatelstvo a jen me mrzi, ze jsem se nemohla zdrzet dele. Pocasi nam pralo, meli jsem opravdu stesti se vsim, co jsme si mohli prat a byly to krasne zazitky.
Ted jsme v Cuscu, odpocivame a brzo zase napisu. urcite jsem zapomnela na spousta veci, co jsem chtela napsat, hlavne postrehy mistniho obyvatelstva, ale bylo toho hodne co psat, tak snad priste.
liba
Caja