TWORBO: tema brambory v Peru je celkem zajimave. ja jsem se tesila, jak ochutnam ruzne druhz pokrmu a specialit z brambor, ale oni je tam jedi tak jako divne. nejobvykleji jako smazene hranolky, anebo jednu bramboru polozenou na velke horde ryze.
na trhu jsme sice narazili na tyhle ulicky, kde meli ruzne odrudy, ale priznam se, ze jsem do taju brambor nepronikla tak, jak jsem doufala. nicmene jsem si do cech propasovala ctyri odrudy, ktere jsme na trhu koupily, takze kdyz se urodi udelame nejaky ochutnavky :) a to taky bylo celkem zabavne, kdyz jsem shaneli brambory na satbu. to jsme byli ve meste Huancayo, kde byl snad nejvetsi trh, co jsem v zivote videla. To byla cela jedna obrovska ctvrt desitek a desitek ulic, cele pokryte trzistem. A asi po pul hodine vyptavani a bloudeni jsme konecne narazli na obrovksou halu, kde meli jenom brambory, maly peruanci behali a nakladali do aut 50kilove pytle jako prd a my jen cumeli. a oni cumeli na nas. Co jako dva gringos delaji ve skladu s bramborama. natoz kdyz jsem se zacli vyptavat sympatickeho pana, ze jako chceme koupit nejake brambory a zkusit si je zasadit v nasi zemi, v evropy, tak to uz jsme byli velke halo pro vsechny lidi okolo. chvily jsme lelkovali a vybirali brambory a pak Ludvik vytahl fotak a zacal vsechny odrudy systematicky svym obvyklym studijnim zpusobem (to znamena jedna fotka jedna odruda, samozrejme s napisem) fotit. To uz jsme bavili cele publikum. Ale brambory jsme ziskaly a ja je brzo budu na venkove sazet, juch :)

kolega psal clanek o cesneku a tak sem se dozvedel o peruanskejch bramborach
"Nezasvěcený by řekl, že se jedná jen o nějakou sbírku brambor. Přesto peruánská vláda na jejich ochranu vyčlenila část svých po zuby ozbrojených vojáků. Podobně úzkostlivě střeží svou genobanku v Saskatchewanu Kanaďané. Je chráněna téměř všemi bankovními ochrannými systémy, hlídána satelity a napojena na policii 
a hasiče. V případě požáru se navíc automaticky zapne plynový protipožární systém.

Také Česko má svoji unikátní genobanku. Tou je kolekce 648 odrůd česneků dlouhodenních. Podobná sbírka, ovšem krátkodenních česneků, je pouze v Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „Kritický je začátek července, kdy se česnek sklízí. To si bereme služby a spíme na poli ve spacácích, abychom je uhlídali před zloději," přiblížil způsob ochrany českého národního pokladu vedoucí Centra aplikovaného výzkumu zelenin 
a speciálních plodin v Olomouci Karel Dušek."

vyborne trhy. tu cela ulicka jenom brambory












Dukaz, ze peruanci jsou fakt mali lidi



temer kazde mesto ma sveho jezise na kopci. Tady cusco a svitici socha na kopci




jezisi ve dne a klasicky napis na kopci




cusco

Kanon Colca, druhy nejhlubsi na svete. Proteka jim reka Colca, diky ktere byl kanon objeven jakozto turisticka destinace. Na rece se totiz raftuje a tak se lide dostali i do jinak dost nedostupneho kanonu.







krasne barevne terasovite policka indianu v horach. stale kanon Colca a horsky masiv And



tohle uz je nase cesta dolu do kanonu






tohle si fotim vyhled nekde v pulce cesty dolu



oaza, ktera lezela uplne na dne kanonu a kde jsme prespavali. druhy den jsme sli zase nahoru. vede tam jedina cesta, a to ta po skalach, kterou jsme sli. veskery proviant dolu se vozi na mulach a na mulach se take slabsi jedinci mohou nechat vyvezt nahoru zpatky na okraj kanonu. rano pred vystupem jsem si myslela, ze tak nakonec taky zkoncim :)



krasne vyhledy v andach jsme zazivali, ze by se z toho clovek posral

transparent jakesi nacionalni strany v Lime.




street art



ricni lode

obrazky z dzungle, bez komentare...
































kakao



kokos

typicka (ze zase pouzivam to slovo) ulice v Peru. Prasna a plna motokar. Myslim, ze toto je v Tingo Maria, mesto v polohorske dzungly, tam uz bylo dosti teplo. Auta se moc nepouzivaji, jezdi se na motorkach a motokarach. a jestli si myslite, ze se pouzivaji nejake detske sedacky, tak to je hluboky omyl. mimina se vozi na motorkach v naruci, zenske dokonce frajersky sedi na boku. a kdyz chcete prechazet pres ulici, tak se dobre rozhlidnete a v lepsim pripade jdete sviznou chuzi, neli bezite, aby vas nekdo nezajel. a to prosim hlavne na prechodu :)



vsudypritomni ptaci, mrchozrouti, popelari, co vypadali uplne jako supi, a peruanci jim rikaji, v prekladu "slepicaci"


cuzco. Mesto inku.




poulicni prodavac v Lime. tyhle pojizdne stanky mi uz ted chybi. Zivot venku na ulicich, stankari, piti a jidlo za par kacek, to bylo v Peru hodne prijemne.

take jsem uz naskenovala negativy, ale asi to bude chtit vyvolat fotky, protoze to skenovani slo blbe, moc nechapu proc, ale jsou z toho spis takove nahledy,trochu rozmazane. presto davam k nahlednuti aspon pro inspiraci, a pokud se fotky vyvolaji dobre, tak mozna mozna udelam nekde mensi vystavku.

cajacaja | negativ-peru – rajce.net
http://cajacaja.rajce.idnes.cz/negativ-peru/

v Lime jezdi tyto stare skolni autobusy


typicky obrazes na kopci. v tom si dost libujou a skoro kazde mesto melo vysazeny nejaky napis nebo kriz.


zivy plot z kaktusu. pouzivaji v Peru misto ostnateho dratu a funguje to dost dobre :)


jedno z mnoha autobusovych nadrazi, kteryma jsme procestovali.



pokusy studentu na univerzite v Arequipe. Na kusek kaktusu pestovali broucky, ktere se pouzivaji jako cervene barvivo. U nas v evrope zname z lentilek :)

zatim prvni vlastovky, z digitalu, fotil castecne Ludvik a neco i ja
cajacaja | peru-digital – rajce.net
http://cajacaja.rajce.idnes.cz/peru-digital/

Lima



typicka motokara a typicka indianka. takto oblecne v horach chodi normalne. jsou dost houzevnati, a tak kdyz je pocasi na tricko, oni chodi ve svetru. a jsou to maly lidi. tato dama napriklad me sahala priblizne tak k hrudi :)


a dosti vystredni, ze tam v horach, kde na vrcholcich je i snih, rostou kaktusy, ktere clovek ma zafixovane s uplne jinou krajinou.

Tak jsem se nakonec dockala dzungle.


Zavolali jsme Ludvika mistniho kamarada, a on nas pozval na vyjizdku za australankou, ktera si postavila barak uprostred dzungle. Jeli jsme tri cesti, tri peruanci. Najali jsme si auto s ridicem, takze v zadu jsme sedeli 4, a ve predu na jedne sedacce sedeli dva, Bolo a Federico. Peruanci jsou mali, takze to jde celkem snadno :) casto tu jezdeji lide i v kufru. A kdyz si najmete auto a chcete jet jako sporadany obcan, to znamena tri v zadu jeden vepredu, tak musite ridici zaplatit pate misto..
Dojeli jsme na farmu v dzungly, kde jsme si dali piti z kokosu, par bananu, citrony. Mechanika, ktereho jsme privezli opravoval motokaru, se kterou jmse pak meli jet dal do dzungle. Pak jsme se potkali s velkostatkarem, vlastnice 500 hektaru pudy. Kluci se s nim chvily vybavovali a domlouvali na rozhovoru pro sve studentske prace. Nakonec jim typek venoval 5kg kakaovych bobu.
Po par hodinach zewlovani mezi komary a banany jsme se vydali cestou do dzungle, motokara rvala, pac vyorano a bahno bylo dostatek, parkrat jsme tlacili, a pak nakonec doceli na mytinku, kde stal krasny obrovsky dreveny barak, ktery jak jsme se dozvedeli postavil sam Federico. Australanka nas vitala, nebyla ani moc prekvapeni, ze my cesi se pridali k vyprave :)
Misto bylo krasne, kluci sami byli prekvapeni, ze je tam celkem panenska dzungle, i tak blizko od mesta, takze ja jsem byla rada, ze se nasla fajn nahrada za nepovedeny vylet lodi do dzungle. Tam by to bylo asi jeste o trochu divocejsi, ale zel hrozilo, ze bych se nestihla do vikendu vratit, jelikoz mi v pondeli leti letadlo domu.
Barak krasny, misto nadherne, ale spousta komaru. V podstate nemuzete moc stat na jednom misto, furt chodite, ohanite se, ale stejne jste sezrani az na kost. Krize nastavala vzdy pri foceni, kdy se clovek 10 vterin soustredil, stal na miste, a pri tom ho kouslo deset komaru.
Byli jsme se vykoupat v potoce, protoze v dzungli se zpotite okamzite, a jste vlastne celou dobu permanentne zpoceni, a permanentne opatlany repelentem, ktery pomaha spis psychicky. Nicmene pro tech 5min svezesti po koupeli to preci jen stalo. Hned potom jsem uz zase byla zpocena. Po ceste zpatky od reky se nam postestilo a potkali na cesticce obrovskeho sklipkana. Byl krasny, obrovsky a strasidelny. Hrozne rychlej. Ale dlouho postal na foceni. Celkem s respektem jsme ho pozorovali, byl cerny a trochu mistama to prechazelo do ocelove modre. Chlupatej, no brr nechtela bych , aby po me v noci lezl.
Kdyz jsme se vraili uz se blizila noc, varili jsme na ohni nejake jidlo, abychom pohostili australanku a peruance, kdzy uz jsme se tak hezky prisrali k vyprave. Povesili si v baraku houpaci site a moskytiery. Barak byl otevreny, dvoupatrovy, takze mel hekzy vyhled primo do lesa. V noci jsem se teda trochu vydesila, protoze mi v baraku neco behalo, a bylo toho moc, shazovalo to nadobi ze stolu, susteli brouci ve strese, svaby vylejzali, a nez mi doslo, ze to co mi beha vedle hlavy jsou jen obycejne krysy chvily jsem se poradne bala. furt jsem si predstavovala toho cernomodreho pavouka. Nakonec jsem pomalu usinala s tim, ze moskytiera je nepropustna zed a co se deje za ni, me nesmi vzrusovat. Takhle jsem nakonec usnula a prestoze podlaha byla tvrda, udelana z dreva, kteremu mistni rikaji ocel, celkem jsem se vyspala.
Rano jsme vztavala se svitanim, dali si k snidani stavu z kokosu, grapefruit a banany, a udelali si vypravu do lesa. Takze dlouhe rukavy a nohavice, kvuly komarum a holiny nanohy, kvuly hadum, a do ruky macetu. Federico byl tak hodny a udelal na pruvodce, a prestoze jsme si mysleli, ze v lese vydrzime maximalne hodinu, kvuly komarum a vedru, tak jsme nakonec trajdali skoro 4hodiny lesem, kluci fotili o stosest sve fotky ruznych stromu do herbare a ja koukala, ochutnavala ovoce,co nam Federico nabizel, pila vodu z liany, a fotila prirodni striktury, ale hlavne odhanela komary !
Sezrani, ale stastni z nadherne prochazky pralesem jsme se vratili na barak, dali si chleba s avokadem a vydali se zpatky na farmu, abychom chytli stopa zpatky do mesta. Cestou zpet jsme jeste uvideli male opicky, ktere poskakovali po stromech a vykukovali na nas. Kluci trochu stresovali, porad se bali, ze zacne prset, a pak byhcom se nedostali nikam a musely tu zustat. Cesty se tu pri desti zmeni na neprujezdne blatove laguny. Ale vse dobre dopadlo, nejenom, ze neprselo, dokonce se nam hned podarilo sehnat odvoz z nedaleke vesnice, ktery nas odvezl domu na univerzitu. Kde jsme si konecne mohli na chvily sednout, aniz nas hryzali komari :)

Moje prvni seznameni s pralesem bylo nadherne, fakt jsem si to uzila, bylo to neuveritelne bohate a krasne priroda. Udeleli jsme take par videi, jak kracim lesem, tak snad to vsechno vyslo a budeme mit obrazky a vzpominku, ktere az se vratim hned zpracuju.

dneska jedem s Bolem lodi do jedne vesnicky se podivat a chytat ryby. Prevazne to budou asi pirane, nic jineho tu v rece neni, ale ty se nedaji moc jist, takze je zase pustime zpatky do reky :)

Tak zatim papa
Carol

Hola z Peru,

dorazili jsme konecne do mesta Pucallpa, kde Ludvik dela sve studie. Dali jsme si Peru napric, z Limy do Arequipy, 1000km, za 15 hodin

, a cesta z Arequipy na sever, pres mesta Cusco, Ayacucho, Huancay, Tingo Maria az do Puccalpy, meri 2000km, a trvalo nam autobusem 59 hodin !
Prumerna rychlost 33km v hodine, a to smekam pred vsemi autobusakama, protoze to nezkutecne odridili, jeli jako machri, a kdyby to mel jet kdokoliv jinej, tak to bude trvat minimalne dvakrat tak dlouhou. Nekolikrat jsme prejizdeli horsky massiv And ve vyskach 5tis km na morem.
Nekolikrat jsme si v cili vzdy potrasli rukou s ridicema a dekovali mu za uspesny dojezd. Cesty, kteryma jsme jeli byli spadane, parkrat jsme cekali, protoze se nedalo vubec jet, a kdyz uz jsme jeli tak casto se jelo jen v jednom pruhu, protoze v druhem bylo spadane kameni z vysokych hor a srazu. Spis byla cesta jen jeden pruh, plna blata, a horskych potoku.
Behem cesty v nekolika autobusech jsem zazili nasledujici veci:
v horach jsme nabrali babku s kozou, dvakrat jsme nabrali podomni prodavace cetek, kteri tak hodinu vyrvavali v autobuse a prodavali sve zbozi,
nastupujici indianky prodavajice piti v igelitkach, domaci zmrzliny, ovoce, kukurice
jednou nastoupil ozbrojeny chlapek, predstavil se jako mistni domobrana, a jelikoz v tom useku se prepadavaji autobusy pojede ten kousek s nama, abychom byli v bezpeci. To bylo mezi Tingem a Pucallpou, oblast, kde se pestuje koka, vyrabi kokain a vyvazi.
Jednou nas zastavili policajti, zkontrolovali cely autobus, odvedli si jednoho kluka.
Nekolikrat jsme byli svedky jak se ridici autobus, kteri byli vzdy dva, vystridali a ten, ktery mel odpocivat si zalezl dolu do kufru autobusu, kde mel matraci, lehl si, druhy ridic zaklapl kufr a jelo se dalo, zakrutama a silenou cestou. Cumeli jsme oba s Ludvikem. A to dokonce, kdyz nas staveli policajti a kontrolovali hledane lidi, pan ridic vylezl z kufru, pozdravil se, vyresil co bylo treba a zase zalezl.
Videli jsme, jak Peruanci vyhazujou odpaky z jedouciho autobusu. Vsichni bez vyjimky, kdyz dojedli jakekoliv jidlo, a plastovy pytlicek vyletel z okynka.
Jedna pani pytlicek dokonce nafoukla, zavazala, a pak ho teprv vypustila z okynka.
Videli jsme, jak Peruanci stavi silnici v Andach, neuveritelne kousky, uprostred kilometroveho svahu jak stoji bagr a hrabe do skaly, a pak to vsechno pada dolu do propasti.
Zazili jsme jak jsou Peruanci nachylni na zimu, v autobuse se nevetra, hlavne pres noc, nehlede na to, jestli se nejaky gringo dusi. V jednom autobuse jsem tak chodila se nadychat cerstveho vzduchu vzdy na zachod, kde se dalo otevrit okynko.
Poslechly jsme si hodiny a hodiny nahlas rvouci hudby z repraku.

Jeste asi dalsi veci by se nasli, ale musim rychle dopsat email, protoze nam za dve hodiny vyjizdi lod do Contamany. A Jestlize jsem se pri zdolani Kanonu Colca pripadala jako prvnich deset minut ve filmu Aguirre, tak nyni to bude Fitzgaraldo !
V pristavu kotvi uplne stejne lode a my pojedem den po rece v dzungly. Pak mame v planu dva dny vyletovat v dzungly, mame macety, jidlo, piti a spousta dalsich uzitecnych veci. Jedem s nami jeste jeden kamarad a asi si pribereme pruvodce. Takze pokud se odvazim vztoupit na pudu dzungle, tak budu fotit a jsem hrozne zvedava, jak to preziju :)

Budeme se vracet v patek malym letadlem, coz zrejme taky bude pekny zazitek, tak pak se ozvu, ze hadi jsou krasna zver a s pavoukama jsem uz davny kamarad.

papa
c.

Zdravim vas opet z Peru.

Travili jsme dva odpocinkove dny v Cuscu u znamych Ludvika, takze jsme meli veskery komfort :)
byli jsme se podivat na mistni trh, ktery prekypoval jak lidma tak vecma. jedna strana trhu bylo jen jidlo, spousta ovoce, cela jedna ulicka jen s bramborama,konecne. Jsem si myslela, ze uz se nedockam vetsiho vyberu brambor, ikdyz vzhledem k tomu, kolik je v Peru opravdu druhu brambor, tohle bylo jeste slabe. Ovsem stanky tzv reznictvi,ty zas byli dost vydatne,a rikam si,ze zrejme jen kvuly nadmorske vysce 3300,kde Cusco lezi, se vystavene maso na pultech nemuze zkazit. Je tu opravdu vsechno a zenske maji u pultu velke parezy,na kterych sekyrou ci macetou maso porcuji. Nic pro me, ale vim o lidech z rad meho pribuzenstva, kterym by se tahle sekce moc libila.
Jidlo vetsinou prodavaji baby, indianku, s dlouhyma copama a v tradicnim obleceni.Nachazime i stanku s bylinkama,ale nevim co je co, tak jen okukujeme.
Peruanci jsou mistri ve stankareni. Je tu snad vsechno na co si clovek vzpomene, vcetne stanku s piratskyma dvd, a u toho velka cedule, kde je napsano,ze onen stankar ma i cerstve oskarove filmy. Casto sestava stanek jen z kolecka,plnem kaktusovych plodu nebo jineho ovoce. Vecer pak clovek potkava zenske na ulici jak vezou kolecka domu.
Prestoze jsme opet jedini bili na trhu, lide jsou vrely. a to vubec po celem Peru, a to je vec,po ktere semi bude styskat. Ikdyz uz zacinam byt mirne v nervu z toho,jak po me vsichni koukaji. Ludvik je uz celkem opalenej, takze i docela zapadne, ale ja jsem proste totalne gringo. furt si s tim nevim rady.
Byli jsme se podivat na dve pamatky s dob Inky, celkem fajn, ale hlidaji tu vztupy celkem striktne a je to drahe, takze se divame jen z dalky, ale i to je postacujici.
Cusco je na pohled opravdu prijemne mesto,lezi zaklinene mezi hory,ale zel prilis turisticke a take dost drahe. Namatkou cerstve dzusy z ovoce jsou tu i trikrat drazsi nez treba v Lime apod.
Z Cusca mame dalsi plan po kouskach se dostat na sever Peru do mesta Pucallpy,kde Ludvik zustava na univerzite,kvuly sve praci.
A ted uz ty autobusy nebudou tak pohodlne jako dote. Nasedama na nocni autobus do Ayacucha, s prestupem v jednom mestecku. Specialita mistnicha autobusu je, ze se pousti film a k tomu je zvuk celkem dost nahlas pousten z repraku v autobuse, takze chte nechte clovek pokud nema spunty do usi, musi poslouchat. Takze si davame akcni blbniku, a tentokrat tak nahlas, ze kdyzna sebe s ludvikem mluvime neslysime se...to me dost stve, a k tomu pred nama sedi maminka s dvoumesicnim miminem, ktere krici a breci, zrejme kvuly hluku. Vyjizdime v devet vecer. Kdyz preckame film je asi hodina ticho a pak pousteji stejny film znovu, a znovu stejne na hlas. Ludvik usnul a ja furt ne a ne zabrat. Zkonci film,odhaduju ze je nejak kolem 2 hodin v noci. po filmu ridic pusti do repraku hudbu, pro zmenu. koukam se z okna a najednou zjistuju, ze vlastne u okna nechci vubecsedet, protoze ty sraze, ktere i ve tme rozpoznam mi vubec nedelaji dobre. Ludvik se probouzi a utrousi neco ve smysli, ze to je dobre, ze mame kliku ze jeste porad jedeme.Minule kdyz tu byl tak se nejaci vesnicani rozhodli protestovat, pokaceli na silnici obrovske stromy a lide museli jit dal pesky...
Silnice, tedy spis neco na zpusob polnacky, se plazi po prikrych svazich, kdzy se vyhybame kamionum v protismeru je to celkem o nervy, myslim i pro ridice. Ridic poradne ohuli hudbu v repracich, takze se opravdu neda spat.pousti stejnou desku porad dokola, uz poznavam pisne na zpamet a svou chabou spanesltinou poznavam, ze se jedna o jakeso mizerne nabozenske pisne, a rikam si ze snad smysl proc celou noc toto poslouchame je ,abychom dojeli v poradku. Najednou zastavujeme a vsihcni se jdou podivat ven co se deje. Pred nama stoji uz jeden autobus a pred nim dalsi, ktery zapadk do bahna, takze chlapy tam pomahaji lopatama autobus vyhrabrat.Ludvik se vraci z venci a rika, ze se tomu vsichin smejou, no nevim :)
ja jsem kazdopadne rada,kdyz dojedeme v pet rano do mestecka Andahuaylas,kde prestupujeme na dalsi bus, se kterym nas ceka dalsich 10 hodin muziky a vyhledu do srazu.
v pul sedme vyrazime, a hned v dalsi vesnicce zastavujeme, nastupujou mistni zeny a nabizeji uvarene kukurice se syrem, ruzne ovoce a pod. to je fajn zvyk a to se mi libi. co me fascinuje, ze si zeny nedelaji vubec problem s tim, ze by nekomu prekazeli, klidne si sve saky paky s jidlem rozlozi nekomu na kline a vykrikujou kdo co chce. Prejizdime opet vele hory, autobus se splha do vysek snad 5tis metru nad morem, pekne nas lupe v usich,ale muzeme pozorovat nadherne vyhledy,jsme chvilkami dokonce nad mrakama, a musim rict, ze to je zazitek. Asi po 4hodinach jizdy autobus zastavuje kousek od jedne vesnice v zatacce na svahu a dozvime se,ze budeme muset 2 hodiny cekat, protoze na silnici se pracuje. Takze si dame mensi prochazku, kochame se vyhledem, ale brzo nas zacnou kousat mistni musky, az z toho jsem uplne silena,a ikdyz je desny vedro tak jsem oblecena v mikine a dlouhych kalhotach a po dvou hodinach jeste rada nastupuju zpatku do busu. Sjizdime velehory dolu k rece, kde vidime plantaze bananu a jinych tropickych rostlin, dela se pekne vedro, prejedem reky a nastava dalsi hodina opet stoupani do vysin. Autobus nema zachod, takze se zastavuje tak ruzne, a nahor na planinach, kde nerostou uz ani stromy je to zabavne, protoze neni kam se schovat. klukum to nevadi a my holky to nejak zvladame :)
V pet odpoledne stastne dojizdime do mesta Ayacucho, kde budem opet dva dny. Toto mesto bylo hlavni zakladnou hnuti Svetla stezka, http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btl%C3%A1_stezka
a dneska je to velice prosperujici mesto, je tu univerzita a po ulicich vidime mladez,ktera se nema spatne. Klima je tu skoro stredomorske, vedro a po vecerech zdejsi mladez korzuje po obchodech a restauracich.
Jeste jeden postreh zajimavy pro cecha, v kazdem meste,kde jsme dosud byli,jsme natrefili na obchod Batu. V Lime dokonce nekolik,skoro az moc dalo by se rici. a ted naposled v Ayacuchu. Bata je svetoznamy a tu v Peru jeden z nejprodavanejsich obchodu s obuvi.

tak zatim ahojte,
mejte se fajn
c.