• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CAJACajin hrbitovni pokojicek
    CAJA
    CAJA --- ---
    teda kecam, ty kaktusy studentu nejsou v Arequipe, ale bylo to v meste Ayacucho. Navstivili jsme tam univerzitni areal a nahodou potkali jednoho profesora botanika, ktery Ludvikovi udelal mensi prednasku a ukazal nam, co tam pestuje. Kdyz se nas ptal odkud jsme a my mu rekli, ze z Evropy, tak se zamyslel zavzpomnil a rekl, ze jednou byl v Italii, ale nelibilo se mu tam, protoze tam byla zima.
    Nacez my s Ludvikem dostali zachvat smichu a rikali mu, ze do Italie jezdi cesi na dovolenou za sluncem.
    holt Peruanci nevi, co je to zima :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    take jsem uz naskenovala negativy, ale asi to bude chtit vyvolat fotky, protoze to skenovani slo blbe, moc nechapu proc, ale jsou z toho spis takove nahledy,trochu rozmazane. presto davam k nahlednuti aspon pro inspiraci, a pokud se fotky vyvolaji dobre, tak mozna mozna udelam nekde mensi vystavku.

    cajacaja | negativ-peru – rajce.net
    http://cajacaja.rajce.idnes.cz/negativ-peru/

    v Lime jezdi tyto stare skolni autobusy


    typicky obrazes na kopci. v tom si dost libujou a skoro kazde mesto melo vysazeny nejaky napis nebo kriz.


    zivy plot z kaktusu. pouzivaji v Peru misto ostnateho dratu a funguje to dost dobre :)


    jedno z mnoha autobusovych nadrazi, kteryma jsme procestovali.



    pokusy studentu na univerzite v Arequipe. Na kusek kaktusu pestovali broucky, ktere se pouzivaji jako cervene barvivo. U nas v evrope zname z lentilek :)


    CAJA
    CAJA --- ---
    zatim prvni vlastovky, z digitalu, fotil castecne Ludvik a neco i ja
    cajacaja | peru-digital – rajce.net
    http://cajacaja.rajce.idnes.cz/peru-digital/

    Lima



    typicka motokara a typicka indianka. takto oblecne v horach chodi normalne. jsou dost houzevnati, a tak kdyz je pocasi na tricko, oni chodi ve svetru. a jsou to maly lidi. tato dama napriklad me sahala priblizne tak k hrudi :)


    a dosti vystredni, ze tam v horach, kde na vrcholcich je i snih, rostou kaktusy, ktere clovek ma zafixovane s uplne jinou krajinou.


    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CAJA: Těším se :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    uz jsem zpet v cechach a tridim fotky :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    chtela jsem to po sobe precist a opravit chyby, ale nestiham to. takze SORRY !
    musite tu strasnou cestinu prezit :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    Tak jsem se nakonec dockala dzungle.


    Zavolali jsme Ludvika mistniho kamarada, a on nas pozval na vyjizdku za australankou, ktera si postavila barak uprostred dzungle. Jeli jsme tri cesti, tri peruanci. Najali jsme si auto s ridicem, takze v zadu jsme sedeli 4, a ve predu na jedne sedacce sedeli dva, Bolo a Federico. Peruanci jsou mali, takze to jde celkem snadno :) casto tu jezdeji lide i v kufru. A kdyz si najmete auto a chcete jet jako sporadany obcan, to znamena tri v zadu jeden vepredu, tak musite ridici zaplatit pate misto..
    Dojeli jsme na farmu v dzungly, kde jsme si dali piti z kokosu, par bananu, citrony. Mechanika, ktereho jsme privezli opravoval motokaru, se kterou jmse pak meli jet dal do dzungle. Pak jsme se potkali s velkostatkarem, vlastnice 500 hektaru pudy. Kluci se s nim chvily vybavovali a domlouvali na rozhovoru pro sve studentske prace. Nakonec jim typek venoval 5kg kakaovych bobu.
    Po par hodinach zewlovani mezi komary a banany jsme se vydali cestou do dzungle, motokara rvala, pac vyorano a bahno bylo dostatek, parkrat jsme tlacili, a pak nakonec doceli na mytinku, kde stal krasny obrovsky dreveny barak, ktery jak jsme se dozvedeli postavil sam Federico. Australanka nas vitala, nebyla ani moc prekvapeni, ze my cesi se pridali k vyprave :)
    Misto bylo krasne, kluci sami byli prekvapeni, ze je tam celkem panenska dzungle, i tak blizko od mesta, takze ja jsem byla rada, ze se nasla fajn nahrada za nepovedeny vylet lodi do dzungle. Tam by to bylo asi jeste o trochu divocejsi, ale zel hrozilo, ze bych se nestihla do vikendu vratit, jelikoz mi v pondeli leti letadlo domu.
    Barak krasny, misto nadherne, ale spousta komaru. V podstate nemuzete moc stat na jednom misto, furt chodite, ohanite se, ale stejne jste sezrani az na kost. Krize nastavala vzdy pri foceni, kdy se clovek 10 vterin soustredil, stal na miste, a pri tom ho kouslo deset komaru.
    Byli jsme se vykoupat v potoce, protoze v dzungli se zpotite okamzite, a jste vlastne celou dobu permanentne zpoceni, a permanentne opatlany repelentem, ktery pomaha spis psychicky. Nicmene pro tech 5min svezesti po koupeli to preci jen stalo. Hned potom jsem uz zase byla zpocena. Po ceste zpatky od reky se nam postestilo a potkali na cesticce obrovskeho sklipkana. Byl krasny, obrovsky a strasidelny. Hrozne rychlej. Ale dlouho postal na foceni. Celkem s respektem jsme ho pozorovali, byl cerny a trochu mistama to prechazelo do ocelove modre. Chlupatej, no brr nechtela bych , aby po me v noci lezl.
    Kdyz jsme se vraili uz se blizila noc, varili jsme na ohni nejake jidlo, abychom pohostili australanku a peruance, kdzy uz jsme se tak hezky prisrali k vyprave. Povesili si v baraku houpaci site a moskytiery. Barak byl otevreny, dvoupatrovy, takze mel hekzy vyhled primo do lesa. V noci jsem se teda trochu vydesila, protoze mi v baraku neco behalo, a bylo toho moc, shazovalo to nadobi ze stolu, susteli brouci ve strese, svaby vylejzali, a nez mi doslo, ze to co mi beha vedle hlavy jsou jen obycejne krysy chvily jsem se poradne bala. furt jsem si predstavovala toho cernomodreho pavouka. Nakonec jsem pomalu usinala s tim, ze moskytiera je nepropustna zed a co se deje za ni, me nesmi vzrusovat. Takhle jsem nakonec usnula a prestoze podlaha byla tvrda, udelana z dreva, kteremu mistni rikaji ocel, celkem jsem se vyspala.
    Rano jsme vztavala se svitanim, dali si k snidani stavu z kokosu, grapefruit a banany, a udelali si vypravu do lesa. Takze dlouhe rukavy a nohavice, kvuly komarum a holiny nanohy, kvuly hadum, a do ruky macetu. Federico byl tak hodny a udelal na pruvodce, a prestoze jsme si mysleli, ze v lese vydrzime maximalne hodinu, kvuly komarum a vedru, tak jsme nakonec trajdali skoro 4hodiny lesem, kluci fotili o stosest sve fotky ruznych stromu do herbare a ja koukala, ochutnavala ovoce,co nam Federico nabizel, pila vodu z liany, a fotila prirodni striktury, ale hlavne odhanela komary !
    Sezrani, ale stastni z nadherne prochazky pralesem jsme se vratili na barak, dali si chleba s avokadem a vydali se zpatky na farmu, abychom chytli stopa zpatky do mesta. Cestou zpet jsme jeste uvideli male opicky, ktere poskakovali po stromech a vykukovali na nas. Kluci trochu stresovali, porad se bali, ze zacne prset, a pak byhcom se nedostali nikam a musely tu zustat. Cesty se tu pri desti zmeni na neprujezdne blatove laguny. Ale vse dobre dopadlo, nejenom, ze neprselo, dokonce se nam hned podarilo sehnat odvoz z nedaleke vesnice, ktery nas odvezl domu na univerzitu. Kde jsme si konecne mohli na chvily sednout, aniz nas hryzali komari :)

    Moje prvni seznameni s pralesem bylo nadherne, fakt jsem si to uzila, bylo to neuveritelne bohate a krasne priroda. Udeleli jsme take par videi, jak kracim lesem, tak snad to vsechno vyslo a budeme mit obrazky a vzpominku, ktere az se vratim hned zpracuju.

    dneska jedem s Bolem lodi do jedne vesnicky se podivat a chytat ryby. Prevazne to budou asi pirane, nic jineho tu v rece neni, ale ty se nedaji moc jist, takze je zase pustime zpatky do reky :)

    Tak zatim papa
    Carol
    CAJA
    CAJA --- ---
    TWORBO: ahoj, to je fajn, ze i takoveho protreleho cestovatele jako jsi ty, tesi me reporty :)
    gramatika, mno, to je zlo u me :( vim to...
    TWORBO
    TWORBO --- ---
    cus:) zdravim do peru. psani dobry, chodi do mejlu, pohoda...ctu rad - az na tu silenou gramatiku:)
    CAJA
    CAJA --- ---
    Ahoj,

    tak jen pisu, ze jsme nakonec neodjeli, protoze lod nevyplula. Klasicky peruansky styl. Ani dalsi lod nevyplula, ktera se chystala. Lod mela odjet v pet odpoledne, spousta lidi si koupilo listek a povesili si houpaci sice na noc na spani, my taky, meli jsme krasne mistecko. A v sedm vecer nam prisli oznamit, ze se nikam nejede, a ze mozna zitra odpoledne. Nastesti (protoze jsme jiz trochu navykli na mistni pomery) jsme si prozirave listek nekoupili,s tim, ze si ho koupime az lod vypluje :)
    Takze jsme sbalili houpaci site a sli domu.Tady holt se musi pocitat s moznyma nekolikadennima zpozdenima u cestovani. Takze zustavame v Pucallpe a vymyslime is nahradni plan. Chystame se za jednou blaznivou americankou, ktera si u nedaleko koupila kus pozemku, asi u ni prespime a udelame si klidnejsi a mene dobrodruzny vylet v okoli.,
    Takze zadne obavy, hadi asi tentokrat nebudou :)
    ikdyz tady je dzungle vsude okolo, a na univerzite kluci uz jednou potkali tuto jedovatou nadheru
    http://www.biolib.cz/IMG/GAL/110325.jpg


    pa
    c.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CAJA: Čím dál lepší :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    Hola z Peru,

    dorazili jsme konecne do mesta Pucallpa, kde Ludvik dela sve studie. Dali jsme si Peru napric, z Limy do Arequipy, 1000km, za 15 hodin

    , a cesta z Arequipy na sever, pres mesta Cusco, Ayacucho, Huancay, Tingo Maria az do Puccalpy, meri 2000km, a trvalo nam autobusem 59 hodin !
    Prumerna rychlost 33km v hodine, a to smekam pred vsemi autobusakama, protoze to nezkutecne odridili, jeli jako machri, a kdyby to mel jet kdokoliv jinej, tak to bude trvat minimalne dvakrat tak dlouhou. Nekolikrat jsme prejizdeli horsky massiv And ve vyskach 5tis km na morem.
    Nekolikrat jsme si v cili vzdy potrasli rukou s ridicema a dekovali mu za uspesny dojezd. Cesty, kteryma jsme jeli byli spadane, parkrat jsme cekali, protoze se nedalo vubec jet, a kdyz uz jsme jeli tak casto se jelo jen v jednom pruhu, protoze v druhem bylo spadane kameni z vysokych hor a srazu. Spis byla cesta jen jeden pruh, plna blata, a horskych potoku.
    Behem cesty v nekolika autobusech jsem zazili nasledujici veci:
    v horach jsme nabrali babku s kozou, dvakrat jsme nabrali podomni prodavace cetek, kteri tak hodinu vyrvavali v autobuse a prodavali sve zbozi,
    nastupujici indianky prodavajice piti v igelitkach, domaci zmrzliny, ovoce, kukurice
    jednou nastoupil ozbrojeny chlapek, predstavil se jako mistni domobrana, a jelikoz v tom useku se prepadavaji autobusy pojede ten kousek s nama, abychom byli v bezpeci. To bylo mezi Tingem a Pucallpou, oblast, kde se pestuje koka, vyrabi kokain a vyvazi.
    Jednou nas zastavili policajti, zkontrolovali cely autobus, odvedli si jednoho kluka.
    Nekolikrat jsme byli svedky jak se ridici autobus, kteri byli vzdy dva, vystridali a ten, ktery mel odpocivat si zalezl dolu do kufru autobusu, kde mel matraci, lehl si, druhy ridic zaklapl kufr a jelo se dalo, zakrutama a silenou cestou. Cumeli jsme oba s Ludvikem. A to dokonce, kdyz nas staveli policajti a kontrolovali hledane lidi, pan ridic vylezl z kufru, pozdravil se, vyresil co bylo treba a zase zalezl.
    Videli jsme, jak Peruanci vyhazujou odpaky z jedouciho autobusu. Vsichni bez vyjimky, kdyz dojedli jakekoliv jidlo, a plastovy pytlicek vyletel z okynka.
    Jedna pani pytlicek dokonce nafoukla, zavazala, a pak ho teprv vypustila z okynka.
    Videli jsme, jak Peruanci stavi silnici v Andach, neuveritelne kousky, uprostred kilometroveho svahu jak stoji bagr a hrabe do skaly, a pak to vsechno pada dolu do propasti.
    Zazili jsme jak jsou Peruanci nachylni na zimu, v autobuse se nevetra, hlavne pres noc, nehlede na to, jestli se nejaky gringo dusi. V jednom autobuse jsem tak chodila se nadychat cerstveho vzduchu vzdy na zachod, kde se dalo otevrit okynko.
    Poslechly jsme si hodiny a hodiny nahlas rvouci hudby z repraku.

    Jeste asi dalsi veci by se nasli, ale musim rychle dopsat email, protoze nam za dve hodiny vyjizdi lod do Contamany. A Jestlize jsem se pri zdolani Kanonu Colca pripadala jako prvnich deset minut ve filmu Aguirre, tak nyni to bude Fitzgaraldo !
    V pristavu kotvi uplne stejne lode a my pojedem den po rece v dzungly. Pak mame v planu dva dny vyletovat v dzungly, mame macety, jidlo, piti a spousta dalsich uzitecnych veci. Jedem s nami jeste jeden kamarad a asi si pribereme pruvodce. Takze pokud se odvazim vztoupit na pudu dzungle, tak budu fotit a jsem hrozne zvedava, jak to preziju :)

    Budeme se vracet v patek malym letadlem, coz zrejme taky bude pekny zazitek, tak pak se ozvu, ze hadi jsou krasna zver a s pavoukama jsem uz davny kamarad.

    papa
    c.
    CAJA
    CAJA --- ---
    Zdravim vas opet z Peru.

    Travili jsme dva odpocinkove dny v Cuscu u znamych Ludvika, takze jsme meli veskery komfort :)
    byli jsme se podivat na mistni trh, ktery prekypoval jak lidma tak vecma. jedna strana trhu bylo jen jidlo, spousta ovoce, cela jedna ulicka jen s bramborama,konecne. Jsem si myslela, ze uz se nedockam vetsiho vyberu brambor, ikdyz vzhledem k tomu, kolik je v Peru opravdu druhu brambor, tohle bylo jeste slabe. Ovsem stanky tzv reznictvi,ty zas byli dost vydatne,a rikam si,ze zrejme jen kvuly nadmorske vysce 3300,kde Cusco lezi, se vystavene maso na pultech nemuze zkazit. Je tu opravdu vsechno a zenske maji u pultu velke parezy,na kterych sekyrou ci macetou maso porcuji. Nic pro me, ale vim o lidech z rad meho pribuzenstva, kterym by se tahle sekce moc libila.
    Jidlo vetsinou prodavaji baby, indianku, s dlouhyma copama a v tradicnim obleceni.Nachazime i stanku s bylinkama,ale nevim co je co, tak jen okukujeme.
    Peruanci jsou mistri ve stankareni. Je tu snad vsechno na co si clovek vzpomene, vcetne stanku s piratskyma dvd, a u toho velka cedule, kde je napsano,ze onen stankar ma i cerstve oskarove filmy. Casto sestava stanek jen z kolecka,plnem kaktusovych plodu nebo jineho ovoce. Vecer pak clovek potkava zenske na ulici jak vezou kolecka domu.
    Prestoze jsme opet jedini bili na trhu, lide jsou vrely. a to vubec po celem Peru, a to je vec,po ktere semi bude styskat. Ikdyz uz zacinam byt mirne v nervu z toho,jak po me vsichni koukaji. Ludvik je uz celkem opalenej, takze i docela zapadne, ale ja jsem proste totalne gringo. furt si s tim nevim rady.
    Byli jsme se podivat na dve pamatky s dob Inky, celkem fajn, ale hlidaji tu vztupy celkem striktne a je to drahe, takze se divame jen z dalky, ale i to je postacujici.
    Cusco je na pohled opravdu prijemne mesto,lezi zaklinene mezi hory,ale zel prilis turisticke a take dost drahe. Namatkou cerstve dzusy z ovoce jsou tu i trikrat drazsi nez treba v Lime apod.
    Z Cusca mame dalsi plan po kouskach se dostat na sever Peru do mesta Pucallpy,kde Ludvik zustava na univerzite,kvuly sve praci.
    A ted uz ty autobusy nebudou tak pohodlne jako dote. Nasedama na nocni autobus do Ayacucha, s prestupem v jednom mestecku. Specialita mistnicha autobusu je, ze se pousti film a k tomu je zvuk celkem dost nahlas pousten z repraku v autobuse, takze chte nechte clovek pokud nema spunty do usi, musi poslouchat. Takze si davame akcni blbniku, a tentokrat tak nahlas, ze kdyzna sebe s ludvikem mluvime neslysime se...to me dost stve, a k tomu pred nama sedi maminka s dvoumesicnim miminem, ktere krici a breci, zrejme kvuly hluku. Vyjizdime v devet vecer. Kdyz preckame film je asi hodina ticho a pak pousteji stejny film znovu, a znovu stejne na hlas. Ludvik usnul a ja furt ne a ne zabrat. Zkonci film,odhaduju ze je nejak kolem 2 hodin v noci. po filmu ridic pusti do repraku hudbu, pro zmenu. koukam se z okna a najednou zjistuju, ze vlastne u okna nechci vubecsedet, protoze ty sraze, ktere i ve tme rozpoznam mi vubec nedelaji dobre. Ludvik se probouzi a utrousi neco ve smysli, ze to je dobre, ze mame kliku ze jeste porad jedeme.Minule kdyz tu byl tak se nejaci vesnicani rozhodli protestovat, pokaceli na silnici obrovske stromy a lide museli jit dal pesky...
    Silnice, tedy spis neco na zpusob polnacky, se plazi po prikrych svazich, kdzy se vyhybame kamionum v protismeru je to celkem o nervy, myslim i pro ridice. Ridic poradne ohuli hudbu v repracich, takze se opravdu neda spat.pousti stejnou desku porad dokola, uz poznavam pisne na zpamet a svou chabou spanesltinou poznavam, ze se jedna o jakeso mizerne nabozenske pisne, a rikam si ze snad smysl proc celou noc toto poslouchame je ,abychom dojeli v poradku. Najednou zastavujeme a vsihcni se jdou podivat ven co se deje. Pred nama stoji uz jeden autobus a pred nim dalsi, ktery zapadk do bahna, takze chlapy tam pomahaji lopatama autobus vyhrabrat.Ludvik se vraci z venci a rika, ze se tomu vsichin smejou, no nevim :)
    ja jsem kazdopadne rada,kdyz dojedeme v pet rano do mestecka Andahuaylas,kde prestupujeme na dalsi bus, se kterym nas ceka dalsich 10 hodin muziky a vyhledu do srazu.
    v pul sedme vyrazime, a hned v dalsi vesnicce zastavujeme, nastupujou mistni zeny a nabizeji uvarene kukurice se syrem, ruzne ovoce a pod. to je fajn zvyk a to se mi libi. co me fascinuje, ze si zeny nedelaji vubec problem s tim, ze by nekomu prekazeli, klidne si sve saky paky s jidlem rozlozi nekomu na kline a vykrikujou kdo co chce. Prejizdime opet vele hory, autobus se splha do vysek snad 5tis metru nad morem, pekne nas lupe v usich,ale muzeme pozorovat nadherne vyhledy,jsme chvilkami dokonce nad mrakama, a musim rict, ze to je zazitek. Asi po 4hodinach jizdy autobus zastavuje kousek od jedne vesnice v zatacce na svahu a dozvime se,ze budeme muset 2 hodiny cekat, protoze na silnici se pracuje. Takze si dame mensi prochazku, kochame se vyhledem, ale brzo nas zacnou kousat mistni musky, az z toho jsem uplne silena,a ikdyz je desny vedro tak jsem oblecena v mikine a dlouhych kalhotach a po dvou hodinach jeste rada nastupuju zpatku do busu. Sjizdime velehory dolu k rece, kde vidime plantaze bananu a jinych tropickych rostlin, dela se pekne vedro, prejedem reky a nastava dalsi hodina opet stoupani do vysin. Autobus nema zachod, takze se zastavuje tak ruzne, a nahor na planinach, kde nerostou uz ani stromy je to zabavne, protoze neni kam se schovat. klukum to nevadi a my holky to nejak zvladame :)
    V pet odpoledne stastne dojizdime do mesta Ayacucho, kde budem opet dva dny. Toto mesto bylo hlavni zakladnou hnuti Svetla stezka, http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btl%C3%A1_stezka
    a dneska je to velice prosperujici mesto, je tu univerzita a po ulicich vidime mladez,ktera se nema spatne. Klima je tu skoro stredomorske, vedro a po vecerech zdejsi mladez korzuje po obchodech a restauracich.
    Jeste jeden postreh zajimavy pro cecha, v kazdem meste,kde jsme dosud byli,jsme natrefili na obchod Batu. V Lime dokonce nekolik,skoro az moc dalo by se rici. a ted naposled v Ayacuchu. Bata je svetoznamy a tu v Peru jeden z nejprodavanejsich obchodu s obuvi.

    tak zatim ahojte,
    mejte se fajn
    c.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CAJA: Já budu tyto drobné nepřesnosti graciézně obcházet ;)
    CAJA
    CAJA --- ---
    NATASHA: dekuji, ale ted kdyz to po sobe ctu, tak vidim ty hrubky, slovni nesrovnalosti, a hrozne se omlouvam, ale pisu rychle a kdybych se nad tim mela nejak pozastavova, tak to nikdy nenapisu :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    Ahoj vsem,

    po delsi dobe jsem opet na internetu a tak pisu dalsi zpravy.
    Jak jsem psala posledne prijeli jsme do vesnice Chivay, ktera lezi ve vysce 3600m nad morem. Prijeli jsme vecer a me strasne bolela hlava, a celou noc, takze jsme se rozhodli, ze dalsi den zustaneme v Chivay a trochu se aklimatizujeme. V pruvodci jsem si precetla, ze tzv soroche, horska nemoc, se dobre leci cajem z kokovych listu. Takze v utery rano jdeme na mistni trh a u jedne indianku si davame cerstveho pstruha k snidani, zapijime kokovym cajem a pak se rozhodnem, ze se trochu projdem. Sli jsme podel reky Colca, ktera tece skrz kanon a svou cestu konci tim, ze se vlejva do amazonky. Vesnice Chivay je ospale male mestecko s indianskym obyvatelstvem. na prudkych svazich maji terasovity policka s bramborama, kukurici, hrachem. sva policka maji obehnana kamenou zidkou a na te zidce jsou vysacene v rade vedle sebe kaktusy, jako zivy plot, anebo taky jako ostnaty drat :)
    a to jsem porad byla udivena, ze se prochazite defacti v horach, a na ubocich nejsou ani keriky, ani jine stromy, ale kaktusy. spicky hor jsou zasnezene a na svazich kaktusy ! teplota je tu v horach celkem snesitelna, mam jednu nebo dve mikiny. obcas jsem v triku, kdyz sviti slunicko, ale indiani jsou zabalene ve svetrech. indianky jsou krasne barevne oblecene, ale nefotim, protoze mi je to blbe, a navic jim to neni prijemne. sli jsme okolo mistniho hrbitova, a to mam teda vyfocene, ze krize na hrobech jsou obalene ruznyma plastama. asi ozdoba ? nevim, ale vypada to strasne. jako kdyby vedle hrbitova byla skladka a vitr foukal tak moc, ze se ruzne plastove pytlicky zachytily na krizech.
    v utery tedy mame odpocinkovy den, tedy pro mne spis smirovani se s neustalou bolesti hlavy. do kopce zatim jdu ztezka, a vecer uleham opet s hlavou jako strep. Mame ale naplanovaou cestu, ze druhy den rano vyrazime do kanonu. stavame v sest rano, jdeme na trh, davame si opet kokovy caj u pani, a cerstve housky s avokadem. chytame autobus, ktery jede podel kanonu do mesta Cabanaconde, ktery lezi na druhem konci, asi 65km, kanonu. Chceme vystoupit na vyhlidce, ktera se jmenuje Mirador del Condor, kde lze s trochou stesti zahlednout vzletajici kondory. Precetla jsem v pruvodci, ze kondori, kteri hnizdeji na skalach nad kanonem vzletaji rano mezi 8 a10 hodinou. Takze chceme jet autobusem v pul osme. akorat, ze tady v Peru se bere vsechno dost laxne a autobus nakonec vyrazi az v osm a na vyhlidku dorazime po pul desate a ja si rikam, ze to uz je proste pozde a mame smulu. take cesta kolem kanonu byla celkem zazivna, protoze asfaltova cesta se zmenila v polni cestu, kterou obcas pretinal vetsi potok padajici pak pres okraj do hlubiny kanonu, cca 1000metru dolu. dost casto jsem se podivala z okynka a divala se primo dolu srazem dost hlubokym, aby se mi z toho udelalo nevolno. rikam si, klid, zadna panika :)
    dojeli jsme na vyhlidku, kde bylo parkoviste plne autobusu a navezenych turistu, kolem vyhlidky se hemzi spousta lidi a my jsme otraveny. pocasi je tak trochu podmrakem, obcas sviti slunce, a obcas se vyhlidka zahali do mraku a neni videt nic. asi pul hodinu stepujeme na vyhlidce a marne vyhlizime kondory. pak zacnou troubit autobusy a nahate turisty, vsichni odjizdeji, a zustavame jen my s ludvikem, jedna starsi pani a jeden pan. jelikoz jsme neprijeli s cestovkou nemame autobus a chcem pokracovat dal pesku a chytnou stopa. takze jeste chvily sedime na vyhlidce a davame si svaciny, a pak najednou se rozestoupily mraky a svete div se - vzletli kondori ! Nejvetsi ptak na svete, rozpeti kridel ma az 3,5m, a je tak tezky, ze nedokaze vzletnout ze zeme a proto hnizdi ve skalach a spousti se plachtenim do kanonu a nechava se vynezt vzduchovyma proudama nahoru. Koukame uplne vyjeveni, ze se nam nakonec postestilo, kondori se nam ukazujou, doslova producirujou nad nasima hlavama. krasa ! a vidime jak kazdy ptak ve spirale poustupne stoupa nahoru, nemava kridly, jen plachti a pak odletaji pryc pres zasnezene hory. Jsme stastny a nadseny. vydavame se na cestu do vesnice Cabanaconde, ja uz jsem v lepsi kondici, ale stale se zadejchavam do kopce a hlava se oziva. asi po 6km se snazime chytit stopa a kochame se krajinou. je to naprosto neuveritelne krasna priroda. jdeme po okraji kanonu, sraz dolu k rece colca meri 1000m a nad kanonem se tyci hory do vysi 5-6tisic metru. pocasi je paradni, sviti slunicko, fotime, koukame a koukame. zadne auto na nezastavi a tak po ceste potkavame nejake mistni indiany, co zrovna nasbirlai drivy a nakladaji to na mistni vozidlo jmenem furgoneta. v prekladu je to zepredu motorka a zezadu mensi nakladacek s otevrenou korbou, kam nasledne nasedaji tri peruanci, sedaji si na okraji a my se ptame, jesli bychom se nemohli svezt. coz muzeme, takze nasedame na korbu, pevne se drzime protoze to dost haze a jedem dolu do vesnice Cabanaconde.
    kdyz jsme dojeli davame si obed v podobe steaku z mistni lamy, a bylo to moc dobre a pak se konecne vydavame dolu do kanonu. mame vydlidnutou cestu, ktera vede primo dolu az na dno, je dlouha 3 km a prevyseni 1200m. Tim padem to vypada tak, ze poskakujete po kamenech dolu jak kamzik do te doby nez vas zacnou bolet kolena tak, ze nemuzete ujit uz ani krok. je to al e opet nadhera! krasna cesta, ktera trva 3hodiny. dole u reky jsou oasy, mistni lazne, protoze kanon je vulkanickeho zaklady, maji tu tedy termalni lazne. tyhle kde se jdeme koupat my moc termalni sice nejsou, ale najust si jdeme zaplavat protoze proto, a aby se nereklo. je ctyri odpoledne a zacina prset, je totiz obdobi destu, vzdy dopoledne je hezky a odpoledne a kveceru zacina prset. Spime v oase a dalsi den nas ceka vystup 1200m zpatky do vesnice cabanaconde. ja, ktera jsem jeste ten den tezko sla do mirneho kopce, jsem totalne v panice, ze to nemuzu nikdy vyjit. Jsem v depresi, a rikam, ze musime vyrazit v sest rano, abychom stihli autobus, ktery jede ve dve odpoledne. tipuju sebe samostnou, ze mi ten vystup bude trvat sest hodin. mistni rikali, ze bezne to lide davaj za tri hodiny dolu a 4 hodiny nahoru. takze rano vztavame posilnimse se mangama, ktere jsme nakradli v noci z mistniho stromu, protoz jsme uplne neodhadli svoje zasoby jidla a dole v oase, jelikoz to tam dovazeji na mulach, jsou hrozne predrazene. vyrazime tedy po skalach nahoru s jednou vodou a trema tycinka,a cokolady. ja jsem v depresi, ze zustanu nekde v pulce svahu a nebudu schopna jit dal. jdeme krok za krokem, postupne a hodne pomalu. kdyz se podivam nahoru delam se mi zle, tak radsi koukam do zeme, vzdycham a slapu. kdyz jsme potkavali minuly den na ceste dolu lide co sli nahoru, tak se hodne divily ze mame velke batohy. vetsina si totiz batohy nechali v cabanaconde, a na jednu vyjimku co jsem videli, tak jen my cesi, blaznivy si davame tenhle paradni vyslap s krosnama na zadech. jo :)
    rekli jsme si, ze prvni pauzu dame az v pulce, a me se stala takove vec, ze jsem sla, uz nemohla a rikam se ne musis jeste to neni ani pulka, musis jit dal, dycham z tezka, cim dal hur, az se mi zaclu dychat opravdu spatne, sevrelo se mi hrdlo a zacla jsem se dusit. proste jsem se nemohla nadechnout. okamzite shazuju batoh, sedam si a zhluboka dycham a uklidnuju se. pak uplne zoufala dojdu do pulky cesty, kde je odpocivadlo a ceka ludvik. jsem totalne hotova a jsem naprosto presvedcena, ze to nevyjdu. davame si prvni tycinku, pijem kokovy caj a odpocivame a zase vyrazime a slapeme nahoru. vim, ze do ted se mi dychalo jeste dobre, protoze jsem vyrazily z mista, ktere bylo ve vysse 2300nad morem, a ze cim vys budeme tim to bude jen horsi. achjo, dalsi deprese, ale jdu dal. cesta je zahalena mlhou, takze nevidime nic ani dolu ani nahoru. me to prijde jako milosrdenstvi, protoze nevidim ten strasnej krpal. obcas zastavuju abych to rozdychala, tezko se mi dycha a uz i Ludvik skuhra, take protoze jsem mu dala svoje tezke veci do jeho batohu :) v panice, ze nam dojde voda a cokolada, pijem po malych douscich a rozhlizime se po kaktusech, ze si dame jejich plody, ktere se daji jist :) proste divocina.
    no a kdyz jsem mela pocit, ze me ceka posledni nejhorsi hodinka do kopce, tak najednou v mlze pred sebou vidim okraj kanonu ! coze ? vubec to necekam a radostne vylezu posledni sutry a jsem totalne v euforii, ze jsem zdolala kanon. neuveritelne. na okraji stoji hlidac, ktery kontroluje vztup do kanonu, jak rada ho vidim, davame pauzicku, snime posledni cokoladu a vydavame se k vesnicce. je hrozna mlha, takze zabloudime a motame se po ruznych kukuricnych polickach, bojime se psu, ze na ne narazime a pokousou nas, ale nakonec vylejzame kousek od namesti a stastni pak usedame k obedu, a zjistujeme, ze jsme vystup z kanonu dali za 4 hodiny :)
    lepsi je se podcenit nez naopak rikam si a jsem rada, ze to dobre dopadlo. sice trochu pajdame, ale jinak dobry. chytime autobus zpatky do Arequipy, ale zjistujeme, ze je patek a vsechny busy jsou plne, takze musime cestu skoro 4 hodiny dlouhou dat na stojaka. a to nas dostalo. z autobusu vylejzame temer po ctyrech nemuzeme vubec doslapnout na nohy. jsme uplne znizeni a nemuzeme chodit. nastesti v arequipe chytame dalsi autobus do Cusca, kam mame namireno a s ulevou nasedame na nocni autous a nechame se 11hodin prevezt do nasi dalsi zastavky, cimz je slavne mesto inku Cusco, kde nas ceka Ludvikuv kamarad a budeme u nej travit asi dva dny.
    rano v osm vylejzame v Cuscu na nadrazi a na sraz musime dojet taxikem, protoze nemuzeme vubec chodit :)

    sumasumarum, Kanon Colca je nadherne misto, krasna priroda, krasne obyvatelstvo a jen me mrzi, ze jsem se nemohla zdrzet dele. Pocasi nam pralo, meli jsem opravdu stesti se vsim, co jsme si mohli prat a byly to krasne zazitky.
    Ted jsme v Cuscu, odpocivame a brzo zase napisu. urcite jsem zapomnela na spousta veci, co jsem chtela napsat, hlavne postrehy mistniho obyvatelstva, ale bylo toho hodne co psat, tak snad priste.

    liba
    Caja
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    CAJA: Krásně se to čte!
    CAJA
    CAJA --- ---
    takze Chivay kde se nachazime ted lezi ve vysce 3651 m na morem.
    a co jsme prejizdeli hory, byli cca 4850m. uf :)
    CAJA
    CAJA --- ---
    Zdravim opet do Cech.

    Zustali jsme v Lime jeste o den dele nez jsme chteli, protoze nam bankomat sezral kreditni kartu a tim padem jsme trochu hrotili. Duvod byl ten, ze Ludvik vybiral z bankomatu v Puccalpe, a mezitim nekdo ukradl te bance tam data, takze ceska sporitelna z bezpecnostnich duvodu zablokovala kartu, takze bankomat nechtel kartu vzit. Kdyz jsme po delsim telefonate do cech zjistili situaci, poprosili ceskou banku aby nam kartu na hodinu odblokovala, ze si vyberem, tak mistni bankomat pro jistotu zpanikaril a kartu roztrhal na cimpr campr. Nastesti tedy mame jeste moji kartu a western union s reservou. takze zatim nejsme na mizine :)
    Udelali jsme si jeste prochazku po Lime, nasli ulici, kde pro zmenu meli jen hudebni kramku, ale moc krasne, a dokonce cely kruhovy objezd s hudebninama.
    Z Limy jsme odjizdela rada, ale stejne se mi bude styska po cilem ruchu, celkem me zacli bavit zavody autobusaku a taxiku, naucila jsem se propletat mezi auty, a i prvni spanelsky slovicka, davat si cerstvou vymackanou stavu z ananasu, pomerancu a jineho ovoce, co si nepamatuju nazev.
    Uz jsem si i zvykla, ze jsem holt gringo, ikdyz porad si rikam, kdy uz se konecne poradne opalim, abych zapadla...

    Odjeli jsme v pondeli odpoledne autobusem smer Arequipa. A to VIP busem, tak luxusni, ze jsem s nicim takovym jeste nejela. obrovsky sklapeci sedadla atd. K tomu se poustela televize s filmama, a to pekne nahlas.vedle nas sedela particka pubertalnich kolumbijcu, kterym nad nama mohli vypadnout oci z dulku. Holka vedle me na me porad zirala, a kdyz jsem mluvila cesky tak se tvarila, ze slysi martanstinu.
    Prejezd 1000km byl pres noc podel pobrezi, rano jsme zabocili do vnitrozemi a nekolik hodin projizdeli nekonecnou pousti kameni, pisku a odpadku, stevardka pustila na televizi mistni hudebni klipy, ktere diky sve hlasitosti bylo zuviel i na me. Natoz pak prekvapeni,. kdyz cela particka vedle nas zacla hlasite prozpevovat s televizi. To bylo proste tak uprimne vesele a pritulne az z toho Ludvik usnul :)
    Dalsi sok prisel, kdyz autobus najednou uprostred pouste pribrzdil, otevreli se dvere a stewardka vyhodila na okraj silnice obrovsky pytel odpadku. Normalka proste. Tady se na ekologii nehraje a lide bezne odhazujou odpad proste na ulici, jak jim to vypadne z ruky.

    Dojeli jsme do Arequipy a objevili smogem prikryte hnusne mesto, kde jsme si koupili listek do Kanonu. Ano a to se dalo ocekavat, jedem se podivat do velkeho kanonu, turismo, takze jsme v prepoctu platili 500 kc za kazdeho. Coz kdybychom to vedeli predem, mozna bychmo si to rozmysleli. Takhle kdyz jsme ujeli 1000km tak se clovek jen tak neotoci a nejede zpatky. Odjeli jsme dalsim autobusem , uz mene exclusivni do maleho mestecka, ktery lezi na okraji kanonu, jmene Chivay. Cesta trvala asi 3 hodiny a vedla uz pres celkem velky horsky masiv. Objevili se stada lam, po ceste nastupovali horsti peruansti indiani, a me z te vysky zacla bolet priserne hlava. Nicmene jsme dojeli do krasneho udolicka, male klidne a velice sympaticke mestecko, maly peruanci, prevazne indiani v barevenych suknich, kloboucich, satcich, a priroda nadherna. Vecer zaclo prset, takze se trochu bojim pocasi, budeme doufat, ze se nepokazi. Mestecko je diky kanonu dobre vybavene, hostely na kazdem rohu, internet taky, ale zatim jsme nepotkali ani jednoho belocha, takze zrejme tu cestujou hlavne peruanci. A treba ted vedle me v internetove kavarne sedi jeden starsi peruanec a hraje nejakou pocitacovou hru :)

    jo a mimochodem co se tyce fotek, tak ja fotim na klasiku, tim padem nebudu posilat zadne fotky. jen povidani. a fotky budou az se vratim.

    papa,
    a libam
    Caja
    DESPICKOVI
    DESPICKOVI --- ---
    nádhera!!!!!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam