Zdravim vas opet z Peru.

Travili jsme dva odpocinkove dny v Cuscu u znamych Ludvika, takze jsme meli veskery komfort :)
byli jsme se podivat na mistni trh, ktery prekypoval jak lidma tak vecma. jedna strana trhu bylo jen jidlo, spousta ovoce, cela jedna ulicka jen s bramborama,konecne. Jsem si myslela, ze uz se nedockam vetsiho vyberu brambor, ikdyz vzhledem k tomu, kolik je v Peru opravdu druhu brambor, tohle bylo jeste slabe. Ovsem stanky tzv reznictvi,ty zas byli dost vydatne,a rikam si,ze zrejme jen kvuly nadmorske vysce 3300,kde Cusco lezi, se vystavene maso na pultech nemuze zkazit. Je tu opravdu vsechno a zenske maji u pultu velke parezy,na kterych sekyrou ci macetou maso porcuji. Nic pro me, ale vim o lidech z rad meho pribuzenstva, kterym by se tahle sekce moc libila.
Jidlo vetsinou prodavaji baby, indianku, s dlouhyma copama a v tradicnim obleceni.Nachazime i stanku s bylinkama,ale nevim co je co, tak jen okukujeme.
Peruanci jsou mistri ve stankareni. Je tu snad vsechno na co si clovek vzpomene, vcetne stanku s piratskyma dvd, a u toho velka cedule, kde je napsano,ze onen stankar ma i cerstve oskarove filmy. Casto sestava stanek jen z kolecka,plnem kaktusovych plodu nebo jineho ovoce. Vecer pak clovek potkava zenske na ulici jak vezou kolecka domu.
Prestoze jsme opet jedini bili na trhu, lide jsou vrely. a to vubec po celem Peru, a to je vec,po ktere semi bude styskat. Ikdyz uz zacinam byt mirne v nervu z toho,jak po me vsichni koukaji. Ludvik je uz celkem opalenej, takze i docela zapadne, ale ja jsem proste totalne gringo. furt si s tim nevim rady.
Byli jsme se podivat na dve pamatky s dob Inky, celkem fajn, ale hlidaji tu vztupy celkem striktne a je to drahe, takze se divame jen z dalky, ale i to je postacujici.
Cusco je na pohled opravdu prijemne mesto,lezi zaklinene mezi hory,ale zel prilis turisticke a take dost drahe. Namatkou cerstve dzusy z ovoce jsou tu i trikrat drazsi nez treba v Lime apod.
Z Cusca mame dalsi plan po kouskach se dostat na sever Peru do mesta Pucallpy,kde Ludvik zustava na univerzite,kvuly sve praci.
A ted uz ty autobusy nebudou tak pohodlne jako dote. Nasedama na nocni autobus do Ayacucha, s prestupem v jednom mestecku. Specialita mistnicha autobusu je, ze se pousti film a k tomu je zvuk celkem dost nahlas pousten z repraku v autobuse, takze chte nechte clovek pokud nema spunty do usi, musi poslouchat. Takze si davame akcni blbniku, a tentokrat tak nahlas, ze kdyzna sebe s ludvikem mluvime neslysime se...to me dost stve, a k tomu pred nama sedi maminka s dvoumesicnim miminem, ktere krici a breci, zrejme kvuly hluku. Vyjizdime v devet vecer. Kdyz preckame film je asi hodina ticho a pak pousteji stejny film znovu, a znovu stejne na hlas. Ludvik usnul a ja furt ne a ne zabrat. Zkonci film,odhaduju ze je nejak kolem 2 hodin v noci. po filmu ridic pusti do repraku hudbu, pro zmenu. koukam se z okna a najednou zjistuju, ze vlastne u okna nechci vubecsedet, protoze ty sraze, ktere i ve tme rozpoznam mi vubec nedelaji dobre. Ludvik se probouzi a utrousi neco ve smysli, ze to je dobre, ze mame kliku ze jeste porad jedeme.Minule kdyz tu byl tak se nejaci vesnicani rozhodli protestovat, pokaceli na silnici obrovske stromy a lide museli jit dal pesky...
Silnice, tedy spis neco na zpusob polnacky, se plazi po prikrych svazich, kdzy se vyhybame kamionum v protismeru je to celkem o nervy, myslim i pro ridice. Ridic poradne ohuli hudbu v repracich, takze se opravdu neda spat.pousti stejnou desku porad dokola, uz poznavam pisne na zpamet a svou chabou spanesltinou poznavam, ze se jedna o jakeso mizerne nabozenske pisne, a rikam si ze snad smysl proc celou noc toto poslouchame je ,abychom dojeli v poradku. Najednou zastavujeme a vsihcni se jdou podivat ven co se deje. Pred nama stoji uz jeden autobus a pred nim dalsi, ktery zapadk do bahna, takze chlapy tam pomahaji lopatama autobus vyhrabrat.Ludvik se vraci z venci a rika, ze se tomu vsichin smejou, no nevim :)
ja jsem kazdopadne rada,kdyz dojedeme v pet rano do mestecka Andahuaylas,kde prestupujeme na dalsi bus, se kterym nas ceka dalsich 10 hodin muziky a vyhledu do srazu.
v pul sedme vyrazime, a hned v dalsi vesnicce zastavujeme, nastupujou mistni zeny a nabizeji uvarene kukurice se syrem, ruzne ovoce a pod. to je fajn zvyk a to se mi libi. co me fascinuje, ze si zeny nedelaji vubec problem s tim, ze by nekomu prekazeli, klidne si sve saky paky s jidlem rozlozi nekomu na kline a vykrikujou kdo co chce. Prejizdime opet vele hory, autobus se splha do vysek snad 5tis metru nad morem, pekne nas lupe v usich,ale muzeme pozorovat nadherne vyhledy,jsme chvilkami dokonce nad mrakama, a musim rict, ze to je zazitek. Asi po 4hodinach jizdy autobus zastavuje kousek od jedne vesnice v zatacce na svahu a dozvime se,ze budeme muset 2 hodiny cekat, protoze na silnici se pracuje. Takze si dame mensi prochazku, kochame se vyhledem, ale brzo nas zacnou kousat mistni musky, az z toho jsem uplne silena,a ikdyz je desny vedro tak jsem oblecena v mikine a dlouhych kalhotach a po dvou hodinach jeste rada nastupuju zpatku do busu. Sjizdime velehory dolu k rece, kde vidime plantaze bananu a jinych tropickych rostlin, dela se pekne vedro, prejedem reky a nastava dalsi hodina opet stoupani do vysin. Autobus nema zachod, takze se zastavuje tak ruzne, a nahor na planinach, kde nerostou uz ani stromy je to zabavne, protoze neni kam se schovat. klukum to nevadi a my holky to nejak zvladame :)
V pet odpoledne stastne dojizdime do mesta Ayacucho, kde budem opet dva dny. Toto mesto bylo hlavni zakladnou hnuti Svetla stezka, http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btl%C3%A1_stezka
a dneska je to velice prosperujici mesto, je tu univerzita a po ulicich vidime mladez,ktera se nema spatne. Klima je tu skoro stredomorske, vedro a po vecerech zdejsi mladez korzuje po obchodech a restauracich.
Jeste jeden postreh zajimavy pro cecha, v kazdem meste,kde jsme dosud byli,jsme natrefili na obchod Batu. V Lime dokonce nekolik,skoro az moc dalo by se rici. a ted naposled v Ayacuchu. Bata je svetoznamy a tu v Peru jeden z nejprodavanejsich obchodu s obuvi.

tak zatim ahojte,
mejte se fajn
c.

Ahoj vsem,

po delsi dobe jsem opet na internetu a tak pisu dalsi zpravy.
Jak jsem psala posledne prijeli jsme do vesnice Chivay, ktera lezi ve vysce 3600m nad morem. Prijeli jsme vecer a me strasne bolela hlava, a celou noc, takze jsme se rozhodli, ze dalsi den zustaneme v Chivay a trochu se aklimatizujeme. V pruvodci jsem si precetla, ze tzv soroche, horska nemoc, se dobre leci cajem z kokovych listu. Takze v utery rano jdeme na mistni trh a u jedne indianku si davame cerstveho pstruha k snidani, zapijime kokovym cajem a pak se rozhodnem, ze se trochu projdem. Sli jsme podel reky Colca, ktera tece skrz kanon a svou cestu konci tim, ze se vlejva do amazonky. Vesnice Chivay je ospale male mestecko s indianskym obyvatelstvem. na prudkych svazich maji terasovity policka s bramborama, kukurici, hrachem. sva policka maji obehnana kamenou zidkou a na te zidce jsou vysacene v rade vedle sebe kaktusy, jako zivy plot, anebo taky jako ostnaty drat :)
a to jsem porad byla udivena, ze se prochazite defacti v horach, a na ubocich nejsou ani keriky, ani jine stromy, ale kaktusy. spicky hor jsou zasnezene a na svazich kaktusy ! teplota je tu v horach celkem snesitelna, mam jednu nebo dve mikiny. obcas jsem v triku, kdyz sviti slunicko, ale indiani jsou zabalene ve svetrech. indianky jsou krasne barevne oblecene, ale nefotim, protoze mi je to blbe, a navic jim to neni prijemne. sli jsme okolo mistniho hrbitova, a to mam teda vyfocene, ze krize na hrobech jsou obalene ruznyma plastama. asi ozdoba ? nevim, ale vypada to strasne. jako kdyby vedle hrbitova byla skladka a vitr foukal tak moc, ze se ruzne plastove pytlicky zachytily na krizech.
v utery tedy mame odpocinkovy den, tedy pro mne spis smirovani se s neustalou bolesti hlavy. do kopce zatim jdu ztezka, a vecer uleham opet s hlavou jako strep. Mame ale naplanovaou cestu, ze druhy den rano vyrazime do kanonu. stavame v sest rano, jdeme na trh, davame si opet kokovy caj u pani, a cerstve housky s avokadem. chytame autobus, ktery jede podel kanonu do mesta Cabanaconde, ktery lezi na druhem konci, asi 65km, kanonu. Chceme vystoupit na vyhlidce, ktera se jmenuje Mirador del Condor, kde lze s trochou stesti zahlednout vzletajici kondory. Precetla jsem v pruvodci, ze kondori, kteri hnizdeji na skalach nad kanonem vzletaji rano mezi 8 a10 hodinou. Takze chceme jet autobusem v pul osme. akorat, ze tady v Peru se bere vsechno dost laxne a autobus nakonec vyrazi az v osm a na vyhlidku dorazime po pul desate a ja si rikam, ze to uz je proste pozde a mame smulu. take cesta kolem kanonu byla celkem zazivna, protoze asfaltova cesta se zmenila v polni cestu, kterou obcas pretinal vetsi potok padajici pak pres okraj do hlubiny kanonu, cca 1000metru dolu. dost casto jsem se podivala z okynka a divala se primo dolu srazem dost hlubokym, aby se mi z toho udelalo nevolno. rikam si, klid, zadna panika :)
dojeli jsme na vyhlidku, kde bylo parkoviste plne autobusu a navezenych turistu, kolem vyhlidky se hemzi spousta lidi a my jsme otraveny. pocasi je tak trochu podmrakem, obcas sviti slunce, a obcas se vyhlidka zahali do mraku a neni videt nic. asi pul hodinu stepujeme na vyhlidce a marne vyhlizime kondory. pak zacnou troubit autobusy a nahate turisty, vsichni odjizdeji, a zustavame jen my s ludvikem, jedna starsi pani a jeden pan. jelikoz jsme neprijeli s cestovkou nemame autobus a chcem pokracovat dal pesku a chytnou stopa. takze jeste chvily sedime na vyhlidce a davame si svaciny, a pak najednou se rozestoupily mraky a svete div se - vzletli kondori ! Nejvetsi ptak na svete, rozpeti kridel ma az 3,5m, a je tak tezky, ze nedokaze vzletnout ze zeme a proto hnizdi ve skalach a spousti se plachtenim do kanonu a nechava se vynezt vzduchovyma proudama nahoru. Koukame uplne vyjeveni, ze se nam nakonec postestilo, kondori se nam ukazujou, doslova producirujou nad nasima hlavama. krasa ! a vidime jak kazdy ptak ve spirale poustupne stoupa nahoru, nemava kridly, jen plachti a pak odletaji pryc pres zasnezene hory. Jsme stastny a nadseny. vydavame se na cestu do vesnice Cabanaconde, ja uz jsem v lepsi kondici, ale stale se zadejchavam do kopce a hlava se oziva. asi po 6km se snazime chytit stopa a kochame se krajinou. je to naprosto neuveritelne krasna priroda. jdeme po okraji kanonu, sraz dolu k rece colca meri 1000m a nad kanonem se tyci hory do vysi 5-6tisic metru. pocasi je paradni, sviti slunicko, fotime, koukame a koukame. zadne auto na nezastavi a tak po ceste potkavame nejake mistni indiany, co zrovna nasbirlai drivy a nakladaji to na mistni vozidlo jmenem furgoneta. v prekladu je to zepredu motorka a zezadu mensi nakladacek s otevrenou korbou, kam nasledne nasedaji tri peruanci, sedaji si na okraji a my se ptame, jesli bychom se nemohli svezt. coz muzeme, takze nasedame na korbu, pevne se drzime protoze to dost haze a jedem dolu do vesnice Cabanaconde.
kdyz jsme dojeli davame si obed v podobe steaku z mistni lamy, a bylo to moc dobre a pak se konecne vydavame dolu do kanonu. mame vydlidnutou cestu, ktera vede primo dolu az na dno, je dlouha 3 km a prevyseni 1200m. Tim padem to vypada tak, ze poskakujete po kamenech dolu jak kamzik do te doby nez vas zacnou bolet kolena tak, ze nemuzete ujit uz ani krok. je to al e opet nadhera! krasna cesta, ktera trva 3hodiny. dole u reky jsou oasy, mistni lazne, protoze kanon je vulkanickeho zaklady, maji tu tedy termalni lazne. tyhle kde se jdeme koupat my moc termalni sice nejsou, ale najust si jdeme zaplavat protoze proto, a aby se nereklo. je ctyri odpoledne a zacina prset, je totiz obdobi destu, vzdy dopoledne je hezky a odpoledne a kveceru zacina prset. Spime v oase a dalsi den nas ceka vystup 1200m zpatky do vesnice cabanaconde. ja, ktera jsem jeste ten den tezko sla do mirneho kopce, jsem totalne v panice, ze to nemuzu nikdy vyjit. Jsem v depresi, a rikam, ze musime vyrazit v sest rano, abychom stihli autobus, ktery jede ve dve odpoledne. tipuju sebe samostnou, ze mi ten vystup bude trvat sest hodin. mistni rikali, ze bezne to lide davaj za tri hodiny dolu a 4 hodiny nahoru. takze rano vztavame posilnimse se mangama, ktere jsme nakradli v noci z mistniho stromu, protoz jsme uplne neodhadli svoje zasoby jidla a dole v oase, jelikoz to tam dovazeji na mulach, jsou hrozne predrazene. vyrazime tedy po skalach nahoru s jednou vodou a trema tycinka,a cokolady. ja jsem v depresi, ze zustanu nekde v pulce svahu a nebudu schopna jit dal. jdeme krok za krokem, postupne a hodne pomalu. kdyz se podivam nahoru delam se mi zle, tak radsi koukam do zeme, vzdycham a slapu. kdyz jsme potkavali minuly den na ceste dolu lide co sli nahoru, tak se hodne divily ze mame velke batohy. vetsina si totiz batohy nechali v cabanaconde, a na jednu vyjimku co jsem videli, tak jen my cesi, blaznivy si davame tenhle paradni vyslap s krosnama na zadech. jo :)
rekli jsme si, ze prvni pauzu dame az v pulce, a me se stala takove vec, ze jsem sla, uz nemohla a rikam se ne musis jeste to neni ani pulka, musis jit dal, dycham z tezka, cim dal hur, az se mi zaclu dychat opravdu spatne, sevrelo se mi hrdlo a zacla jsem se dusit. proste jsem se nemohla nadechnout. okamzite shazuju batoh, sedam si a zhluboka dycham a uklidnuju se. pak uplne zoufala dojdu do pulky cesty, kde je odpocivadlo a ceka ludvik. jsem totalne hotova a jsem naprosto presvedcena, ze to nevyjdu. davame si prvni tycinku, pijem kokovy caj a odpocivame a zase vyrazime a slapeme nahoru. vim, ze do ted se mi dychalo jeste dobre, protoze jsem vyrazily z mista, ktere bylo ve vysse 2300nad morem, a ze cim vys budeme tim to bude jen horsi. achjo, dalsi deprese, ale jdu dal. cesta je zahalena mlhou, takze nevidime nic ani dolu ani nahoru. me to prijde jako milosrdenstvi, protoze nevidim ten strasnej krpal. obcas zastavuju abych to rozdychala, tezko se mi dycha a uz i Ludvik skuhra, take protoze jsem mu dala svoje tezke veci do jeho batohu :) v panice, ze nam dojde voda a cokolada, pijem po malych douscich a rozhlizime se po kaktusech, ze si dame jejich plody, ktere se daji jist :) proste divocina.
no a kdyz jsem mela pocit, ze me ceka posledni nejhorsi hodinka do kopce, tak najednou v mlze pred sebou vidim okraj kanonu ! coze ? vubec to necekam a radostne vylezu posledni sutry a jsem totalne v euforii, ze jsem zdolala kanon. neuveritelne. na okraji stoji hlidac, ktery kontroluje vztup do kanonu, jak rada ho vidim, davame pauzicku, snime posledni cokoladu a vydavame se k vesnicce. je hrozna mlha, takze zabloudime a motame se po ruznych kukuricnych polickach, bojime se psu, ze na ne narazime a pokousou nas, ale nakonec vylejzame kousek od namesti a stastni pak usedame k obedu, a zjistujeme, ze jsme vystup z kanonu dali za 4 hodiny :)
lepsi je se podcenit nez naopak rikam si a jsem rada, ze to dobre dopadlo. sice trochu pajdame, ale jinak dobry. chytime autobus zpatky do Arequipy, ale zjistujeme, ze je patek a vsechny busy jsou plne, takze musime cestu skoro 4 hodiny dlouhou dat na stojaka. a to nas dostalo. z autobusu vylejzame temer po ctyrech nemuzeme vubec doslapnout na nohy. jsme uplne znizeni a nemuzeme chodit. nastesti v arequipe chytame dalsi autobus do Cusca, kam mame namireno a s ulevou nasedame na nocni autous a nechame se 11hodin prevezt do nasi dalsi zastavky, cimz je slavne mesto inku Cusco, kde nas ceka Ludvikuv kamarad a budeme u nej travit asi dva dny.
rano v osm vylejzame v Cuscu na nadrazi a na sraz musime dojet taxikem, protoze nemuzeme vubec chodit :)

sumasumarum, Kanon Colca je nadherne misto, krasna priroda, krasne obyvatelstvo a jen me mrzi, ze jsem se nemohla zdrzet dele. Pocasi nam pralo, meli jsem opravdu stesti se vsim, co jsme si mohli prat a byly to krasne zazitky.
Ted jsme v Cuscu, odpocivame a brzo zase napisu. urcite jsem zapomnela na spousta veci, co jsem chtela napsat, hlavne postrehy mistniho obyvatelstva, ale bylo toho hodne co psat, tak snad priste.

liba
Caja

Zdravim opet do Cech.

Zustali jsme v Lime jeste o den dele nez jsme chteli, protoze nam bankomat sezral kreditni kartu a tim padem jsme trochu hrotili. Duvod byl ten, ze Ludvik vybiral z bankomatu v Puccalpe, a mezitim nekdo ukradl te bance tam data, takze ceska sporitelna z bezpecnostnich duvodu zablokovala kartu, takze bankomat nechtel kartu vzit. Kdyz jsme po delsim telefonate do cech zjistili situaci, poprosili ceskou banku aby nam kartu na hodinu odblokovala, ze si vyberem, tak mistni bankomat pro jistotu zpanikaril a kartu roztrhal na cimpr campr. Nastesti tedy mame jeste moji kartu a western union s reservou. takze zatim nejsme na mizine :)
Udelali jsme si jeste prochazku po Lime, nasli ulici, kde pro zmenu meli jen hudebni kramku, ale moc krasne, a dokonce cely kruhovy objezd s hudebninama.
Z Limy jsme odjizdela rada, ale stejne se mi bude styska po cilem ruchu, celkem me zacli bavit zavody autobusaku a taxiku, naucila jsem se propletat mezi auty, a i prvni spanelsky slovicka, davat si cerstvou vymackanou stavu z ananasu, pomerancu a jineho ovoce, co si nepamatuju nazev.
Uz jsem si i zvykla, ze jsem holt gringo, ikdyz porad si rikam, kdy uz se konecne poradne opalim, abych zapadla...

Odjeli jsme v pondeli odpoledne autobusem smer Arequipa. A to VIP busem, tak luxusni, ze jsem s nicim takovym jeste nejela. obrovsky sklapeci sedadla atd. K tomu se poustela televize s filmama, a to pekne nahlas.vedle nas sedela particka pubertalnich kolumbijcu, kterym nad nama mohli vypadnout oci z dulku. Holka vedle me na me porad zirala, a kdyz jsem mluvila cesky tak se tvarila, ze slysi martanstinu.
Prejezd 1000km byl pres noc podel pobrezi, rano jsme zabocili do vnitrozemi a nekolik hodin projizdeli nekonecnou pousti kameni, pisku a odpadku, stevardka pustila na televizi mistni hudebni klipy, ktere diky sve hlasitosti bylo zuviel i na me. Natoz pak prekvapeni,. kdyz cela particka vedle nas zacla hlasite prozpevovat s televizi. To bylo proste tak uprimne vesele a pritulne az z toho Ludvik usnul :)
Dalsi sok prisel, kdyz autobus najednou uprostred pouste pribrzdil, otevreli se dvere a stewardka vyhodila na okraj silnice obrovsky pytel odpadku. Normalka proste. Tady se na ekologii nehraje a lide bezne odhazujou odpad proste na ulici, jak jim to vypadne z ruky.

Dojeli jsme do Arequipy a objevili smogem prikryte hnusne mesto, kde jsme si koupili listek do Kanonu. Ano a to se dalo ocekavat, jedem se podivat do velkeho kanonu, turismo, takze jsme v prepoctu platili 500 kc za kazdeho. Coz kdybychom to vedeli predem, mozna bychmo si to rozmysleli. Takhle kdyz jsme ujeli 1000km tak se clovek jen tak neotoci a nejede zpatky. Odjeli jsme dalsim autobusem , uz mene exclusivni do maleho mestecka, ktery lezi na okraji kanonu, jmene Chivay. Cesta trvala asi 3 hodiny a vedla uz pres celkem velky horsky masiv. Objevili se stada lam, po ceste nastupovali horsti peruansti indiani, a me z te vysky zacla bolet priserne hlava. Nicmene jsme dojeli do krasneho udolicka, male klidne a velice sympaticke mestecko, maly peruanci, prevazne indiani v barevenych suknich, kloboucich, satcich, a priroda nadherna. Vecer zaclo prset, takze se trochu bojim pocasi, budeme doufat, ze se nepokazi. Mestecko je diky kanonu dobre vybavene, hostely na kazdem rohu, internet taky, ale zatim jsme nepotkali ani jednoho belocha, takze zrejme tu cestujou hlavne peruanci. A treba ted vedle me v internetove kavarne sedi jeden starsi peruanec a hraje nejakou pocitacovou hru :)

jo a mimochodem co se tyce fotek, tak ja fotim na klasiku, tim padem nebudu posilat zadne fotky. jen povidani. a fotky budou az se vratim.

papa,
a libam
Caja

Ahojte,

tak pisu dalsi pozdrav z Peru. Dva dny v Lime. Je mi porad teplo, a to prej je jeste dobry. Asi jo, protoze vecer se to celkem da a je prijemne. Ikdyz vecer se zase neda moc chodit venku. Jen po rusnych ulicich v uplnem centru. Jinde by to nebylo tak bezpecne.

Vcera jsem se jeli podivat na kopec, ktery se tyci na mestem. Jede se tam minibusem skrz jednu ctvrt, kde je dobre jen projizdet timto busem, a to na nas nekdo behem jizdy hodil jednu vodni bombu., coz bylo celke usmevne. Nevim jaky je spravny vyraz pro slum, vim, ze v brazili se tomu rika favela, takze to budu takhle rikat, protoze to v podstate je to same. Takze jsme vyjeli nahoru a tam se nam poskytl neuveritelny vyhled na 10 milionove mesto. Jeden smer od kopce k mori bylo bohate centrum a od kopce dal na druhou stranu se mezi kopci, na stranich rozpinal treti nejvetsi slum na svete ! a byl to neuveritelny pohled. kam se clovek podival tak byli doslovana nalepene "krabicky" obydli na sebe, jako kostky. a na prikrych svazich co to slo. no proste ulet. jsme fakt koukali.
to bylo snad tak velike, ze to clovek vubec nechape...

odpoledne jsem jeli vyprovodit jedny kamarady na autobusove nadrazi. A to jsme tu vypozorovali, ze stejne kramky se shlukujou do ulic vedele sebe. To znamena, ze jdete po ulici a najednou jsou tam jen obchody s matracema. jdete dal a dostanete se do ulice kde se prodavaji bryle. a tak dal a tak dal. takze kdyz jsem sli na autobusove nadrazi, tk jsem proste prisli do ulice kde byli jen autobusova nadrazi :) nekolik bloku je nadrazi a jdete a vybirate si, kde maj levne listky apod.
Vsude na ulicihc jsou stankari s cerstvyma stavama z ovoce, jidlo, furt jsou tu krepelci vejce, a hlavne se tu ji skoro jenom kure a ryze. coz je zajimave, ze oni tady sice jedi brambory, ale vlastne ne jako prilohu. bud samostatne jako jedna brambora udelena na nejaky zpusob anebo pak jako hranolky. A to brambora pochazi z Peru, a pestuji se tu stovky odrud. Tak ja jsem se tesila, jak tady budu ochutnavat ruzne pokrmu z brambor, tak to ne. zatim teda. Mozna az vyjedem nekam na venkov tak to bude jine.

dneska odjizdime z Limy smer jih. ceka nas 1000 km do mesta Arequipa, kde asi prespime a pak se chystame do Canon del Colca. Ktery je druhy nejhlubsi kanon na svete s rozpetim 1500 az 3000m do hloubky. Prvni misto ma canon, ktery je o 200km dal. Znamy Grand Canon v USA je polovicni jako tyto Peruanske :)
takze tam mame v planu cca 2-3dny vandrovani, jak nahore na okraji canonu, tak dole v udoli. zajimave je, ze canon je hlavne vulkanickeho puvodu. takze tam jsou pak i takove udolicka s krasnyma prirodnima ukazama. mno ale uvidime co vsechno stihneme. Peru je velke a prejezdy jsou hrozne casove narocne.

Takze ja uz zase koncim, a brzo se ozvu,

Zdravim vsechny !

Tak jsem druhy den v Lime. Let trval dlouho, ale dalo se to prezit, jihoamericke aerolinky maj sice hnusne jidlo, ale jinak fajne.
Hroznej rozdil letis v Londyne, SaoPaolo a nakonec Lima, kde pristavate tak trochu mezi odpadkama.
Ludvik byl na letisti, takze shledani stastne a pak taxikem do centra Limy do hotelo Espana. Moc pekny hotel mimohodem, v baracku, z dob dobyvatelskych, takze takove skoro daloby se rict evropske :)
Doprava v ulicich je silena. Autobusu, minibusy a taxiky se predhaneji, kdo koho predjedene. V podstate plati pravidlo, vidis kousek volne silnice pred sebou, at uz je to v jineho pruhu, kdekoliv, tak hned sup tam, pridat plyn, brzdit a musim rict ridici maji sve vozy zmerene na milimetry. Ale nejvic teda zavodej autobusy. Vischni tutaj, hlavne kdyz se predjizdeji, autobusy tutaj kdyz se riti k zastavec. Teda zastavce. to tady moc nefunguje. proste minibus zastavi a typek co prodava listky vyskoci jeste za jizdy a zacne nahanet postavajici lidi na chodniku. Hlavne ryhle nezdrzovat a jak se autobus rozjizdi naskakuej posledni cestujici. Nekdy autbus zastavi u krizovatky a stoji dokud je cervena, ale jakmile naskoci zelena, tak uz hned jedem a rychle dupnout na plyn. Dalo by se tomu rict rychla jizda :)
Jinak na ulicich velice rusno. Hromady lidi, spousta veci, kramku, cistici bot, prodejsi se vsim moznym, spousta hluku, ruchu, aut. Anglicky nemumi nikdo a jsem rada, ze Ludvik umi spanelsky fakt dobre. Lide jsou vztricny, ale poprve v zivote zazivam na vlastni kuzi, ze mam jinou plet. A pritom me to vubec nedochazi. Nepripadam si jina. Ale pri tom cela ulice vi, ze po nich jdou dva belosi. Lide se vylozene nedivaji, protoze preci jen jsme v hlavnim meste, ale jsme jini. A to je teda pocit hodne zvlastni.
Byli jsme na veceri v jedne restaurace, jmenovala se Havaji, a tam jsme si dali smazenou rybu. Tahaj to tady z more takze jsme to meli fakt cerstve a bylo to vyborne. Nevim jaka to byla ryba, protoze ten vyraz ve spanelstine nevi Ludvik co to je, ale chutnalo to skoro jako maso. Jeste to bylo udelane na zpusob steaku, takze mnamka.
Dneska se chystame vyjet na kopecek, ktery se tyci na mestem, na kterem (samosrejme) je socha krista. Mel by tam byt dobry vyhled na mesto.

a ted me tady uz uhaneji, ze mam jit. Tak zatim papa mejte se vsihcni moc hezky. Budeme v Lime jeste dnes v sobotu, a mozna uz v nedeli odjedem na jih zeme.

JAMINA: budu fotit na klasiku ! uz mam koupeny tri filmy, foma cb 200 :)

Ode dneska presne za tyden odletam do Peru ! :)

navrh pro OS Fokus, ktere rozjelo projekt siti patchworku s klienty. Byla jsem oslovena, abych namalovala jeden navrh. takze toto muj napad. Natiskla jsem sveho havrana na ruzne latky, a ty posilam ke zpracovani patchworkove deky. Jsem zvedava jak to dopadne, a doufam, ze jsem ten navrh neudelala nejak blbe, pro patchwork :) aby to bylo realizovatelne..

ahojte,
delala jsem ted nejakou objednavku destniku, a zbyly mi tu par plastovych retro a jeden cerny skladaci, kterych se potrebuju zbavit :) Kdyby jste chteli, tisknu podle prani, motiv a barvy si vyberete.
moje motivy asi znate, ale presto posilam inspiraci.
plastovy destnik je za 240,-

tak dejte vedet :)

mimochodem logo pro dilny, ty ruce, jsem delala dohromady s pani Helgou Weiss Hoskovou, malirka a uctyhodna to pani.
Absolvovala jsem u ni 4 navstevy, kdy jsme resili logo a povidali si, a smekam pred touto zenou. Duchem naprosto aktualni a se strizlivym nadhledem na svet. Ted ji vychazi v nekolika jazycich kniha, jeji denik z obdobi druhe svetove valky, ktery je prirovnavan k deniku Anne Franke.
Pri kazde navsteve jsem se u ni zasekla minimalne na dve hodiny, proste skvela zenska :)

a nejake zpravy z terenu :

delala jsem kratce lektorku v socialni dilne pro prazskou zidovskou obec. Projekt byl zalozen na myslence chranene dilny, ne pro postizene, ale pro socialne slabsi jedince, to jest lide v invalidnim duchodu, dlouhodobe nezamestnane apod s tim, ze snaha byla, aby se lide neco noveho naucili, ziskali pracovni navyky a mohli se na zaklade praxe dostat na jakousi uroven uzitecnosti a seberealizace. Meli jsme tri dilny, a jedna z nich byla sitotisk, kterou jsem zakladala ja. Zacinalo se tesne pred svatkem Chanuka, ktery se odehraval v prosinci, kdy se zapaluje osmi ramenny svicen a oslavuje se jedna historicka udalost.
Vymyslela jsem, ze pracovnici v me dilne udelaji kazdy svuj navrh svicnu, natisknem to linorytem na pranicka. Ja jsem to pak vyfotila, vytvorila sablonu a udelala jsem ze vsech svicnu pexeso. To jsme tiskli sitotiskem.
Logo, tedy ruce, jsme tiskli taky sitotiskem, jako visacky nebo rovnou na pexeso.





Svatek chanuka je pro zidovske deti trochu jako vanoce, respektive deti dostavaji darky, aby jim nebylo lito, ze ostatni maji darky a oni ne. takze jsme take tiskli balici papir.