ještě k tomu hluku. Možná jsem jenom moc citlivá, ale i logika věci tomu nasvědčuje: zaznamenávám totiž, že životní prostředí města je čím dál hlučnější. Zvukový smog je věětší a větší, v jednotlivostech nepatrný, ale dohromady je toho čím dál víc, (neřku-li když se ještě započítají všechny ty frekvence, které plní vzduch, nejsou smyslama postižitelný, ale mozek je zaznamenává)
Mám potom pocit, jako když do mě celý okolí prakticky neustále řve, uřvává mě denodenně a není jak uniknout. Ani když jdu do lesa nebo nějaké jakobypřírody v Praze - jsou tam všude lidi, děti, kolisti, psi a randál.
Možná proto nejsem ochotná jednou za čas přetrpět 5-8 hodin řevu. Kdyby jindy bylo ticho nebo skoro ticho, nebo kdyby aspon občas bylo ticho, tak bych to neřešila, ale takhle už nemám kapacitu a cejtím potřebu se pokusit se bránit.
A neříjete mi, že bych se měla teda odstěhovat na samotu do lesa, to vím taky, ale nejde to.