Che, koukám, že ještě nikdo nepoděkoval Bohu, vlasti a rodičům :D
Ale tak jo - díky Lovcům za to, že jsem v posledních dnech světa nebyla sama a za skvělé sprinterské výkony obzvláště při lovu na Krejčíka, Longinovi za úžasné zážitky z období, kdy jsme oba byli štvanci a za kapříky, Werfelovi za dokonalého nepřítele, kterého jsem mohla nenávidět až do morku kostí, rodině Giovanni za spolupráci i nepřátelství, Marcovi obzvláště za poctivost, donu Miguelovi za rituál v děšti, Michaelovi za to, že jsem mu sežrala, že je Malkavián, Nosferatí rodince za jejich věčnou nedůvěru, která mě přiváděla k zoufalství, spoluvládcům z Triumvirátu za krásný rozjezd v duchu Maškarády, Fandovi za všechy ty voly a pichny, mému většinu času nehmotnému manželovi za podporu a rituální příručku a last but not least organizátorům za svět, v němž jsem tohle všechno mohla zažít.
A jeden malý záznam, který jsem sepsala po onom rituálu v dešti:
Milý deníčku, dnes jsem si vyzkoušela život rituálního mága. Přineslo mi to několik důležitých poznatků.
Zaprvé – pokud hodláte provádět rituál, při němž potřebujete namalovat obrovský obrazec se spoustou nápisů, zjistíte, že všechna vhodná skrytá místa mají povrch z hlíny nebo dlaždic. Tam, kde je asfalt, pořád někdo chodí, i když je jedenáct v noci a jste na Petřině.
Zadruhé – na dlaždičky se sice nemaluje nejlíp, ale jde to. Dokud nezačne pršet. Pak zjistíte, že křída na dlažbě nedrží a váš pracně namalovaný obrovský obrazec se změnil v bílé potůčky.
Zatřetí, pokud chcete rýt do hlíny, něco si na to vemte – zlomený nehet se jako rituální oběť nepočítá.
Začtvrté – nezapomeňte si kvalitní rituální svíčky, které lze uzavřít. Ty zakoupené u Vietnamců nehoří příliš dobře. Pokud prší a fouká, nehoří vůbec. Přičemž pokud má k vyvolání bestie dojít ve chvíli, kdy hoří čtyři svíce, platí, že když se vám konečně v kleče pod mokrou bundou a s prsty spálenými od vosku a zapalovače povede zapálit tu čtvrtou, ta první zhasne.
Zapáté – bestie milují krev s vůní kávy.
Zašesté – pokud předpokládáte, že vás bestie bude honit, zvolte si jinou únikovou cestu, než kluzké schody s dlažbou a spoustou zatáček. Pokud tedy nejste mistr světa v krasobruslení a slalomu.
Zasedmé – pokud se pokusíte uniknout bestii skokem do křoví, podívejte se napřed, jestli za křovím není čtyřmetrový sráz. Pokud tam je, nikam neskačte – váš kolega a dokonce ani váš pes za vámi totiž rozhodně neskočí, takže jako metoda skrytí se před bestií tento postup nefunguje.
A na závěr dva poznatky: zaprvé mezi povinné vybavení rituálního mága patří kvalitní běžecká obuv a sportovní oděv, u kterého vám nevadí, že bude pokapaný voskem a špinavý od bláta. Doporučené vybavení pak tvoří chrániče loktů a kolen, rukavice a helma (stromy rostoucí na únikových cestách mívají nízké větve). Zadruhé – cestující v MHD nemají pro těžký život rituálního mága pochopení – když nastoupíte se zadkem od bláta do tramvaje, dívají se na vás divně a smějí se vám.
Tolik mé zkušenosti s rituální magií. Naprosto chápu, proč se jí staří kainité příliš nevěnovali. Je poněkud... nedůstojná.