• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ELIDORKalendarium - zajímavé události a výročí - bez ohledu na datum
    ELIDOR
    ELIDOR --- ---
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    Dnes má svátek Lucie
    Svatá Lucie je patronkou slepců, nemocných dětí, kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, švadlen, přadlen, krejčích, tkalců, nožířů, kočích, písařů, notářů, poduškářů, pedelů, vrátných, spisovatelů, advokátů, služek, podomních obchodníků.

    Svatou Lucii si připomínáme právě v adventní době. Určitě bude dobře se o ní dovědět víc.
    Je historicky doloženou osobností, která zemřela mučednickou smrtí. Narodila se v Syrakusách kolem roku 286 – přesně půl tisíciletí po Archimédovi, který Syrakusám svými vynálezy pomáhal proti útočícím Římanům a mečem ho proklál římský voják, jemuž vědec řekl: „Člověče, jdi od mých obrazců!“
    Lucie už jako dítě složila slib věčné čistoty, o to víc trpěla, že jí matka vybrala manžela a navíc pohana. Když matka těžce onemocněla, poradila jí Lucie, aby navštívila v Katalánii hrob sv. Agáty. Matka se skutečně uzdravila a slíbila Lucii, že jí splní každé přání. Souhlasila i s její touhou nevdát se a žít zdrženlivý panenský život, sloužit Bohu.
    Ženich už tak smířlivý nebyl a udal ji u císaře Diokleciána. Dívka byla římskými okupanty zatčena a krutě mučena, ale nezlomili ji. Přišel záludný trest: bude sloužit v nevěstinci a odveze ji tam volský potah. Stal se však zázrak, ani voli, ani vojáci s vozem nepohnuli. Rozzuření Římané polili Lucii vařícím olejem – ani trochu jí neublížil. Až kat byl úspěšný, probodl jí hrdlo dýkou. Stalo se tak Léta Páně 13. prosince 304.
    Už v byzantské době se nad jejím hrobem tyčil kostel, který po různých úpravách stojí v Syrakusách dodnes. A slavnou píseň „Santa Lucia“ zná celý svět. Jméno světice má původ v latinském „lux“ = světlo.
    V lidových tradicích chodí Lucie od domu k domu a přináší čistotu. Pro hospodyně to byl také den, kdy měly přísně zakázáno příst. Někde dokonce vynášely v tento den pro jistotu kolovrat ze světnice na půdu. V předvečer svátku chodily po domech Lucy, Lucky - v bílé plachtě oblečené dívky, ženy (někde i muži) s obličejem zamoučeným - zabíleným, nebo se škraboškou, s připevněnými velkými řepovými zuby. Pokud některou přadlenu přistihly při práci, lupkali ji přes prsty, jinde Luca brala přadlenám potáčky (vřetena s navinutou přízí), které si potom musely vykupovat.
    Někde zase nosila koště a vymetala všechny kouty, aby bylo v domácnostech čisto. Byla pokládána za tajemnou bytost. Věřilo se, že je ochránkyní proti čarodějnictví.

    Pranostiky*

    Datum „třináctého“ je mnohdy považováno za nešťastné, ale v prosinci to neplatí, protože k němu nacházíme mnoho hezkých a zajímavých rčení. Například - Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc. Jak dobře víme, je to tvrzení předčasné, neboť nejdelší noci jsou u nás až kolem zimního slunovratu. Tedy někdy kolem 21. prosince. Z toho je zřejmé, že tato pranostika je hodně stará a vznikla pravděpodobně už před změnou juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský, někdy v polovině 16. století. Další rčení pasují svatou Lucii na královnu zimy, což naši předkové zasadili do následujících pranostik – „Když přijde Lucie, najde tu už zimu“ nebo „Od svaté Lucie zimy dost“.
    Nejznámější je ale určitě rčení spíše astronomické, které je také staré a zní – „Lucie noci upije a dne nepřidá“. Pokud v tomto období mrzlo, pak se také říkalo, že - Svatá Lucie nosí hřeby. K tomuto prosincovému datu se však zachovala i některá víceméně pověrečná rčení. Příkladem je pochybná předpověď budoucí úrody - Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len. A nakonec pověra největší. Podle počasí ve dnech od svátku Lucie až do vánoc se mělo předvídat, jaké bude počasí v měsících příštího roku. Naši milí předkové se prostě snažili při svých předpovědích využít všech možných i nemožných souvislostí. Ale současné vrtkavé počasí to jaksi nehodlá akceptovat.
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    záhady všedního dne

    Pranostika říká: "Lucie noci upije, ale dne nepřidá." Svátek Lucie je 13. prosince, proč tedy Slunce ještě před zimním slunovratem po několik dní zapadá o něco později, a porušuje tak obvyklé zkracování dne odpoledne i ráno? Otázku poslal ing. Jiří Sobotka z Příbrami.
    Obvykle se rozpor mezi pranostikou a skutečností vysvětluje přechodem z Juliánského na Gregoriánský kalendář, čímž se svátek Lucie posunul před slunovrat. To ale neobjasňuje časové odchylky západů Slunce.
    Jejich hlavní příčinou je fakt, že Země obíhá kolem Slunce po mírně protáhlé elipse a nikoliv po kružnici. Proto se sluneční hodiny v průběhu roku rozcházejí s těmi náramkovými. Na hodinkách se čas odměřuje škálou, která se nazývá "střední sluneční čas" a který plyne pravidelně. Čas, kdy Slunce kulminuje, se nazývá "pravé poledne" a období mezi dvěma kulminacemi se nazývá "pravý sluneční den". Čas měřený v tomto systému zdánlivých poloh Slunce se nazývá "pravý sluneční čas".
    Pranostika by tak mohla vyplývat z rozdílu mezi tzv. pravým slunečním časem, který ukazují přesně zkonstruované sluneční hodiny, a rovnoměrně plynoucím tzv. středním slunečním časem (např. na náramkových hodinkách).
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    dneska maj svatek certi, ale tady nejak nevim kdo koho strasi ;)
    http://salvator.apha.cz/fotogalerie/mikulasi_10_let/06_94_cetr_a_babica.jpg
    PERPLEX
    PERPLEX --- ---
    k 10. červenci...

    prší-li na 7 bratří, bude mokré září
    krátkodobější verze :)
    Jaká povětrnost na Sedm bratří, taková po sedm týdnů patří.

    více na http://web.quick.cz/apropos/PRANOSTIKY/cervenec.htm
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    Zdroj: Mladá fronta Dnes
    Datum: 16.06.2005
    Název: 10 rad, jak sabotovat v práci
    Ročník: 16
    Číslo: 141
    Str.: 01 - Zaměstnání
    Pořadí: 04
    Rubrika: Zaměstnání - příloha
    Oblast: Tisk celostátní
    Zpracováno: 16.06.2005 06:37:07
    Identifikace: MF20050616000625

    Text:

    MF DNES přináší poslední ukázku z bible nespokojených zaměstnanců - Lenosti... buď pozdravena! Corinne Maierové.

    1. Být zaměstnancem je moderní formou otroctví. Mějte na paměti, že firma není místem rozvoje osobnosti, to by se vědělo. Pracujete, abyste na konci měsíce dostali svou výplatu, tečka.

    2. Je zbytečné chtít systém změnit, neboť stavět se mu na odpor znamená jej posilovat a zpochybňování ho jenom upevňuje. Můžete se však oddat anarchistickým žertíkům, jako když si chcete udělat den volna, a proto zavoláte do kanceláře s tím, že jste nemocný, nebo se přihlásit k manifestu: "Okrádejte firmu, protože ona okrádá vás."

    3. To, co děláte, nemá vposledku žádný smysl a první blbec, který se namane, vás může ze dne na den nahradit.
    Takže pracujte co nejméně a věnujte trochu svého času (ne příliš) tomu, abyste se "prodali" a udělali si známosti...

    4. Posuzováni nebudete podle toho, jak děláte svou práci, ale podle své schopnosti poslušně se přizpůsobit žádanému vzoru. Čím lépe si osvojíte firemní ptydepe, tím více to bude vypadat, že jste v obraze.

    5. Nikdy a pod žádnou záminkou nepřijímejte odpovědné funkce. Museli byste pracovat více a nic byste za to nezískali, leda pár stovek navíc (jinak řečeno "pakatel"), a to bůhví jestli.

    6. V největších firmách si vybírejte ta nejzbytečnější místa: v oboru poradenství a výzkumu nebo zpracovávání expertiz a studií. Čím jsou zbytečnější, tím hůře je možné přesně stanovit váš "příspěvek k vytváření firemního bohatství". Operativním postům ("v terénu") se vyhýbejte jako moru. Ideální je snažit se získat nějaký šikovný flek...

    7. Jakmile se takhle "upíchnete", hlavně se vyhýbejte změnám: jen ti ze zaměstnanců, kteří jsou nejvíc na očích, dostávají padáka.

    8. Naučte se z nenápadných náznaků (detaily oblečení, nemístné žerty, vřelé úsměvy) rozpoznat ty, kteří mají podobně jako vy o systému své pochybnosti a všimli si, jak velice je absurdní.

    9. Když máte pod sebou lidi pracující ve firmě na přechodnou dobu, jednejte s nimi srdečně, neboť musíte mít stále na paměti, že jedině oni doopravdy pracují.

    10. Říkejte si, že celá tato ideologie, kterou firma hlásá a prosazuje, není o nic "pravdivější", než byl dialektický materialismus, proměněný v dogma komunistickým systémem. Všechno má svůj čas a celé se to docela určitě zhroutí.

    Redakčně kráceno Knihu vydal Rybka Publishers.
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    Každému z nás je jasné, že pro komunikaci musí být alespoň dva a pro vyjádření názoru musí být co srovnávat. Tak díky dvěma osobnostem v nás prožíváme chvíle sami se sebou a není divu, že již dávnověcí mistři osobního růstu nabádali k trávení času o samotě a k naučení se naslouchat tomuto dialogu.
    Dnešní člověk má však s tímto požadavkem nelehký úkol. Lidé se bojí trávit čas o samotě a není divu. Dnešní svět každého neustále sytí množstvím všelijakých zvuků, obrazů, příkazů, zpráv, rozhovorů, názorů. Zvykli jsme si na to a připadá nám to zcela samozřejmé. A občasné, alespoň krátké bytí o samotě, není příliš vyhledávaným životním uměním, i když tak důležitým k dalšímu osobnímu růstu.
    Všichni to známe, přijdeme domů a hned zapínáme televizi jako kulisu. Sedneme do auta a rádio se spouští automaticky, jdeme na procházku a ve sluchátkách hraje naše oblíbená kapela. V podstatě na tom není nic špatného. Zjistíme však, že pro zdárný osobní růst a k vyřešení vnitřních napětí a konfliktů musíme uniknout alespoň na chvilku z této vřavy civilizace a naučit se přátelit jenom sami se sebou.
    Říkám alespoň na chvilku. Nutno však v této souvislosti poukázat na stále stoupající počet osamocených jedinců, kteří trpí samotou a neumějí si vytvořit přátelství se sebou.
    Stále přibývá přepracovaných workoholiků, kteří podobně trpí samotou a pocitem nenaplněnosti, a samozřejmě dalších bohatých i chudých, úspěšných i neúspěšných, propadlých sami před sebou a zoufale hledajících pomoc. Zde ale mluvíme o samotě, jež vede k osobnímu růstu a k sebepoznání, nikoliv o hledání destruktivní osamocenosti, jež vzniká z nedostatku poznání sebe i potřeb okolí.
    Naše činnost v životě je určena tím, jak sami se sebou komunikujeme. Naše vizuální představy a vnitřní promluvy, výrazy obličeje a tělesné postoje určují, kolik z našich znalostí bude skutečně využito.
    Často přistihneme sami sebe v myšlenkovém kolotoči, vidíme- li úspěšné lidi a domníváme- li se, že svého úspěchu dosáhli díky nějakému zvláštnímu nadání. Jejich jediným „ nadáním“ je ale schopnost přimět se k činu a ovládnout strach. A to je talent, který si může osvojit každý z nás.

    Není komunikace jako komunikace

    Každý z nás vytváří dvě formy komunikace. V první řadě vedeme vnitřní dialog. V duchu si představujeme, prožíváme své sny, reagujeme na mnohé připomínky a podněty inteligence, hovoříme k sobě. A vnější komunikace, která v mnoha případech kopíruje tu vnitřní a kterou se dorozumíváme s okolním světem. Používáme slova, tóny, mimiku, postavení těla i pohyby. Obě komunikace mají jistý dopad na nás i na naše okolí. I když ta vnější nemusí zcela odrážet tu vnitřní a dokážeme se navenek tvářit, vnitřní vždy zcela odráží tu vnější. Odhady ukazují, že 99 % naší osobnosti není vidět, a já s tím plně souhlasím. Vše, co prožíváme v okolním světě, se zapisuje do nás, a i když na to můžeme reagovat podle nastavených měřítek, neunikneme potřebě vnitřního rozboru sami před sebou. Ignorací této potřeby hodnocení a dialogu vzniká postupná deprese. V komunikaci je síla. Ti, kteří se naučí ji ovládat, mohou změnit sebe a své vlastní vnímání světa i způsob, jak okolní svět vnímá je. Naše pocity nejsou důsledkem událostí a okolností, ale přímé interpretace těchto vnímaných skutečností. Životní příběhy mnoha lidí ukázaly na skutečnost, že nezáleží na tom, co prožíváme, ale jak to prožíváme.
    Veškerá lidská činnost se odráží ve vnitřním dialogu a zjistil jsem pozorováním, že existují dialogy dva. Ten první vzniká zcela samovolně jako funkce mozku a je reakcí na vše, co přijímáme smysly. Přijaté se porovnává s databází veškerých přijatých informací a vzniklá reakce se projeví jako blesková myšlenka. Ta může být kladná, či záporná. To všichni známe. S někým si povídáme a po rozchodu nám dialog plný emocí znova probíhá v hlavě. Nebo poklidně přijmeme zhodnocení od nadřízeného a doma o něm bojovně přemýšlíme.
    Zajímavé je, že při zkoumání všech těchto proudů zhodnocování zjistíme, že některé z nich nejsou podle našich hodnot pravdivé. Dokážeme sami odhalit vlastní nedostatečnost potřeby upgradu. Odhalujeme druhou osobnost, která na to upozorní a jež má k dispozici jiný zdroj poznání. Zajímavý to stroj ten náš mozek! Sami tedy dokážeme zhodnotit pravdu a vnitřním dialogem poučit sami sebe, že tato myšlenka není pravdivá. Mluvíme sami se sebou, stanovujeme si cíle, nacházíme odvahu jednat a překonávat strach. Poučujeme ustrašené malé já o pravdivosti svých cílů, postojů a snů. Vše tedy záleží pouze na mně. Já si stanovuji cíle a hledám cestu k jejich dosažení. Já si vykresluji svůj životní sen a dbám na jeho naplňování. Já se účastním vnitřního dialogu a usměrňuji veškeré reakce svým směrem. Poučuji a vzdělávám svůj systém, aby reagoval tak, jak jsem si předem stanovil. Životní cesta je výzvou ke zdokonalování a osobnímu rozvoji, jehož základem je vnitřní dialog.
    Jak ale mohu naslouchat vnitřnímu dialogu, když jsem stále sycen mnoha podněty zvenčí? Všech pět smyslů je stále burcováno vzruchy a naše jediné vědomí tak zpracovává pouze tento druh podnětů. Neumí totiž pracovat s více věcmi najednou. V takovéto situaci není možné, aby vnitřní dialog probublal napovrch tak, abychom ho vědomě zaslechli. On sice probíhá, ale jde mimo dosah našich smyslů. Je jakoby hlasem němého hledajícího jiné cesty, abychom si ho snad jednou všimli. Jediným znakem výsledku toho vnitřního jednání je to, jak se cítíme. Zkusme se podívat na své pocity minulý týden, jaké byly na stupnici 1 až 10? Byly jeden den na 8 a druhý na 2? Nebo mi dokonce kolísaly během dne? Zkusme si týden vést deníček svých pocitů. Jak se cítím, jsou mé pocity stabilní, nebo kolísají? Velká rozkolísanost anebo příliš nepříjemných pocitů života k ničemu je jasnou známkou nenaslouchání a výzvou: „ Člověče, zastav se a udělej si čas na sebe. Máš schůzky s každým, jenom ne sám se sebou. Jdi dnes do lesa a naslouchej sám sobě. Napiš si, co uslyšíš, a začni to realizovat.“ Naučit se naslouchat sám sobě a vést vnitřní dialog je velké umění, které vede k sebezdokonalení a lepšímu, plnějšímu životu. Proč nezačít s jeho učením právě teď?
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    Jak se zrodil kalendář
    http://xkalendar.szm.com/
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    informacni agentura .. http://www.anopress.cz
    SINGULARITA
    SINGULARITA --- ---
    28. 4. Mezinárodní den smutku, vyhlásila Mezinárodní konfederace svobodných odborů jako vzpomínku na ty, kteří přišli při práci o život nebo byli zraněni, slaví se od roku 1996


    tak tohle me vazne mrzi ;) kdo to vymyslel? lip se clovek asi narodit nemuze! .... necham se presoulozit!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam