Jakub Jan Ryba
zdroj: www.municipal.cz; www.baranicova.cz;
Jakub Jan Ryba, pedagog, skladatel, spisovatel a básník. Rod Rybův pochází z jihozápadních Čech, z Klatov a Nepomuku. Jakub Jan se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Zde mu začal jeho otec, učitel a hudebník, dávat základní hudební vzdělání. Když bylo Jakubovi šest let, přestěhovali se Rybovi do Nepomuku, rodného města jeho otce. Zde zpíval ve sboru, hrál na housle i klavír, později na varhany a otec jej zasvětil do základů harmonie. Jakub zde také začal skládat. Jakubův strýc Jan Vaněček poznal v chlapci talentovaného hudebníka a navrhl rodičům, že jej vezme do Prahy. V Praze Jakub studoval v bezplatném piaristickém semináři, navštěvoval produkce tehdejších vynikajících výkonných hudebních umělců a se svým třídním profesorem provozoval hudbu i aktivně. Složil zde 12 klavírních koncertů, 24 kvartety, kvintet, 4 koncerty, 8 serenád, množství menuetů a německých tanců, četné písně, zpěvohru, mši a jiné duchovní skladby. Některé jeho skladby byly prováděny v kostele sv. Jindřicha. To vše svědčilo o jeho ohromném hudebním nadání. Některé skladby psal bez partitury rovnou do hlasů, během dne složil i rozměrnější dílo, jež pak bylo ještě týž den prováděno. Tak si Jakub začal vydělávat účinkováním na kůrech, hraním na varhany u Salvatora a prodejem svých skladeb. V r. 1785 musel Jakub na přání svého otce Prahu s hořkým srdcem opustit. Poté krátce pobýval v Nepomuku a později v Mníšku pod Brdy u svého příbuzného Josefa Jana Jakoubka. Zde uplatnil i své vlastní kompozice a také se zde pravděpodobně seznámil i s některými díly Wolfganga Amadea Mozarta.
V r. 1788 se Jakub odebral do Rožmitála, kde se za onemocnělého starého učitele hledal nástupce. V Rybově době sídlil na zámku hospodářský, berní a soudní úřad správy arcibiskupského panství. Farním chrámem byl kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále. Hudba se provozovala také v novějším rožmitálském kostele sv. Jana Nepomuckého na náměstí. V r. 1790 se oženil s Annou, dcerou rožmitálského purkrabího Jana Laglera. Svatba se uskutečnila v Třebsku. Nevěstě bylo 18 let a ženichovi 24 let. Jakub se stále více dostává do rozporu s místní duchovním správcem Kašparem Zacharem (+1803): Farář není přítelem nového školního zřízení. Nemá zájem o úřední nařízení, nečte je a neřídí se jimi. Stačí mu, umějí-li děti ministrovat, zpívat a odříkávat křesťanskou nauku ... Neptá se, zda děti vše chápou... Zásady mé a farářovy se liší jako černá a bílá barva, píše Jakub. Vleklé spory s farářem se však, zejména po intervenci farářových nadřízených, postupně ukončily, pokračovaly však spory s vrchností. V letech 1788 - 95 napsal Jakub přes třicet mší různých typů. Nejznámější se stala česká vánoční mše Hej, mistře, vstaň bystře. Vznikla v r. 1796 a byla zřejmě poprvé uvedena právě v Rožmitále, i když její provedení vyžaduje poměrně zkušené hudebníky. Ti však mezi Rybovými žáky byli. Ve svých dalších hudebních dílech se stále více přikláněl k českému jazyku. V závěru svého života byl Jakub nemocen, častěji se stranil lidí, chodil na procházky po okolních lukách a lesích, většinou sám. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by chtěl ukončit svůj život. V sobotu 8. dubna 1815 vstal časně ráno, políbil ženu jako obvykle, vzal si s sebou knížku a odešel. Zúčastnil se jitřní mše v kostele Povýšení sv. Kříže jako obvykle a nikdo na něm nepozoroval nic neobvyklého. Domů se však již nevrátil. 10. dubna jej našli v lese nad Voltuší mezi hustým, téměř neproniknutelným houštím. Podřezal si břitvou tepny na krku a obou zápěstích. Hrob byl Jakubu Janu Rybovi jako sebevrahu vykázán na "starém krchově", někdejším morovém hřbitově, severozápadně od Starého Rožmitála. V r. 1855, z podnětu jeho syna Josefa Arnošta Ryby, universitního profesora a očního lékaře, se farář Jan Fähnrich postaral o přenesení ostatků na nový starorožmitálský hřbitov.
...
Ryba napsal kolem 1500 skladeb, do dnešního dne se jich dochovalo asi 600. Proč jej proslavila právě vánoční mše? "Je to skladba, kde autor nic nepředstírá, tvoří jasně a prostě, nemyslí na kontrapunkt a mistrovskou skladbu, ale na posluchače, a pod rukama - možná aniž to sám tuší - mu vzniká opravdu geniální kus," říká Robert Hugo. Dějovost mše, dialogy pastýřů připomínají dobovou operu, kterou Ryba tolik miloval. "A že jej proslavila jedna jediná Rybovka? To, myslím si, není tak neobvyklé: Mozart napsal hlavně Requiem, Vivaldi Čtvero ročních období, Bach hlavně Toccatu d moll a Ryba Rybovku..."
ukazka z "Hej mistre" :
http://municipal.cz/osobnosti/images/hej_mistre.wav