Mě osobně přijde, že čím déle se věnuju sebeobraně a bojovým sportům, tím méně musím podobné věci řešit. Paradoxně mě to dost zklidnilo a jen tak něco mě nenastartuje - rozhodně ne nějaká slova, ta jsou bezvýznamná a ještě nikomu neublížila.

JOPS: Pokud je někdo agresivní (slovem, postojem, chováním…) a přiblíží se do nebezpečné vzdálenosti (tzn. může ti dát jab), tak all-out. Pokud si tedy pro něj nedojdeš dřív — což mi naposledy asi před dvěma týdny opět fungovalo tak, že týpek zdrhnul a nemusel jsem se tím dál zabývat.

V interiérech s tímhle nemám moc zkušeností, tam se mi spíš stávalo, že někdo otravuje někoho jiného a když to jdeš řešit, tak se buď agresor zaměří na tebe jako na větší nebezpečí a pak platí to výše, nebo tě pošle do prdele, ať se do toho nesereš, což znamená, že na sebe musíš důrazněji upozornit a pak opět odkazuji výše, pokud jsi ho tedy už nechytil za flígr. :) Ten druhý scénář jsem absolvoval asi dvakrát a vždycky to byl někdo, kdo si dovoloval na barmanku.

Nejjednodušší případ, kde se nemusíš rozhodovat je, když si chce někdo bouchnout, přijde se tě zeptat kolik je hodin a jakmile se podíváš, tak už ji držíš. :)

Co chci tímhle říct — je potřeba řídit se instinktem a zkušenostmi a nesnažit se definovat si složitá pravidla, která navíc nebudou fungovat za každých okolností. Za instinkt můžeš považovat obranu své osobní zóny. Pro člověka, co žije vesměs v bezpečném prostředí je těžké se mentálně přepnout na ‚tohle je moje území, vysmrď’ a právě na to by tě měla sebeobrana připravovat.

Me se stalo, ze jsem sel jednou z prace domu, na zastavce kramek s hamburgery, tak jsem si tam jeden kupoval k veceri. Za mnou fronta, kolem mraky lidi co cekaji na tramvaj. Jak jsem mel ty ruce v okynku, tak me najednou bez varovani nejaky typek popadnul za flygr. Kdyz jsem se stacil rozkoukat, tak tan typek tloukl celem o zem a ja mu pacil tu ruku, pri zpetnem pohledu to bylo tak, ze jsem mu jednou rukou bloknul pest na svem limci, druhou dal paku na loket a "skocil" do kleku, cimz on sel na zem. Protoze jsem byl myslenkama jinde a nejak me v tu chvili nanapadlo co s nim lepsiho, tak jsem ho pustil a vstal, on vravorave vstal taky a zdrhnul. Pak mi rekl prodavac, ze tam ten typek obtezoval lidi uz par hodin a nikdo s nim nic neudelal, dokud si nevybral me.

Ze nekteri lidi pri napadeni/necekane udalosti proste ztuhnou vim, par jich takovych znam osobne a neni to jejich chyba. Ze jini naopak zacnou fungovat vim z vlastni zkusenosti - vetsinou v techto pripadech udelam spravnou akci driv nez si stacim neco rozmyslet a reagovat na situaci vedome. (spravnou akci - akci ktera z kratkobobeho pohledu resi prave nastalou situaci efektivne - nemusi to byt akce, kterou bych volil kdybych mel cas premyslet, napriklad se na me nekolikrat necekane zezadu z legrace povesil syn a ja padnul k zemi tvrdym napred do jeho mekkeho - pak se naucil na me neskakat necekane a ja si na nej daval vic pozor aby me neprekvapil a ja tak nezareagoval - v te dobe jsme byli radove stejna vahova kategorie)