JOPS: Pokud je někdo agresivní (slovem, postojem, chováním…) a přiblíží se do nebezpečné vzdálenosti (tzn. může ti dát jab), tak all-out. Pokud si tedy pro něj nedojdeš dřív — což mi naposledy asi před dvěma týdny opět fungovalo tak, že týpek zdrhnul a nemusel jsem se tím dál zabývat.
V interiérech s tímhle nemám moc zkušeností, tam se mi spíš stávalo, že někdo otravuje někoho jiného a když to jdeš řešit, tak se buď agresor zaměří na tebe jako na větší nebezpečí a pak platí to výše, nebo tě pošle do prdele, ať se do toho nesereš, což znamená, že na sebe musíš důrazněji upozornit a pak opět odkazuji výše, pokud jsi ho tedy už nechytil za flígr. :) Ten druhý scénář jsem absolvoval asi dvakrát a vždycky to byl někdo, kdo si dovoloval na barmanku.
Nejjednodušší případ, kde se nemusíš rozhodovat je, když si chce někdo bouchnout, přijde se tě zeptat kolik je hodin a jakmile se podíváš, tak už ji držíš. :)
Co chci tímhle říct — je potřeba řídit se instinktem a zkušenostmi a nesnažit se definovat si složitá pravidla, která navíc nebudou fungovat za každých okolností. Za instinkt můžeš považovat obranu své osobní zóny. Pro člověka, co žije vesměs v bezpečném prostředí je těžké se mentálně přepnout na ‚tohle je moje území, vysmrď’ a právě na to by tě měla sebeobrana připravovat.