KATJA: Vedu cvičení pro rodiče s dětmi a loni jsme v červnu cvičili místo v tělocvičně venku - můžu kdyžtak poslat svoje přípravy - a jako zítra ve čtvrtek a nebo dnes?

nemáte nějaký tipy, co dělat zítra dopoledne na kroužku s maminkama a dětma, který musí být z technických důvodů přesunut na ven (zahrada, prolejzky atd.) Dětem je 2 - 3 roky, tak ještě nezvládaj takový ty kolektivnější hry...
zatim mám připraveno, že budou hledat po zahradě pet víčka a třídit je podle barev, nějaký běhání na hřišti, něco s obručema kdyžtak... ale chtěla bych fakt využít toho prostoru venkovního... díky moc za každý podětný nápad..

a chtěla jsem vám říct, že se mi líbí, jak jste kreativní a moc se mi váš přístup i nápady líbí, zkusím taky něco použít (nejsem v tomhle oboru úplně zkušená a děti sama nemám, ale učím se, no.. :) )

GIO: jasný, že to nemusí být blízké každému mi přijde naprosto normální. Spoustu dětí to ale ani nezjistí, protože je rodiče na takový typ táboru nepošlou. I to o těch "slečinkách" se vlastně týkalo více rodičů - jsou to rodiče, kdo do určitého věku tábory vybírá.

MAKU: jo, a bude to predevsim o vedoucich, to rozhodne..

KLAARKA: to nepopiram, ale mi zkratka neucaroval, a to jsme jezdila s rodici pod stan a s kamarady na tury po horach taky, jen ty tabory organizovane a hromadne me proste vubec nechytly. ja jen pridala svou zkusenost jako dukaz toho ze clovek nemusi byt rozmazleny frfna, co by nejradsi sedel jen u tv, a stejne ho tabory bavit nemusi.. kdovi, treba ten vas by mne bavil, ale to uz nezjistime.))


MAKU: no, trampsky, zalesacky, indiansky skautsky, mi je to fuk, vsechno spatny pro mne, a larp obzvlast, ale druhym to neberu, vazne jsem jen chtela rict, ze to jeste furt neznamena, ze kdyz nekdo nechce na tabor, ze je "slecinka"...

KLAARKA: Mě se ten váš tábor líbí moc... skoro bych tam i dceru poslala (je jí teď 7 a letos pojede na svůj první 14ti denní tábor sama v létě). Nemůžu ji tam poslat proto, že by byla smutná, že nejede s kamarády, které zná ze školy a tak. U nás tady vznikl tábor, který pořádají rodiče pro své děti a děti svých kamarádů a známých - sešla se tam parta, co se zná ze školy školky a tak... Takže letos to máme jasné. Pokud se to neosvědčí, tak jste moje varianta pro příští rok :).

Ti kamarádi, na jejichž tábor dcera jede, ještě propagaci řeší pořádáním několika polodenních akcí v průběhu celého roku (před vánoci, jaro...), na které mohou děti přijít i s rodiči a ti tak mohou vidět, jak vedoucí pracují s dětmi, jak působí a prostě si je trochu obhlídnout naživo. Myslím, že tohle je celkem příjemný způsob, jak zjistit, kam dítě posílám a s kým. Protože v dnešní době to je opravdu riskantní přihlásit je na tábor jen podle informací z letáčku nebo internetu.

Možná zkus ještě tenhle klub: [ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ] tam mají větší děti :).

Ono i mezi skautskými oddíly jsou dnes rozdíly - osobně taky Skauta kvůli té vojenské organizovanosti moc nemusím, ale kamarádka třeba chodila do "indiánského", to už se Skautu skoro nepodobalo. Bude to dost o vedoucích.
Já tábory v dětství nenáviděla - posílali mě od 1. třídy na 4 týdny do chatičkové obludnosti pro 400 dětí, pak jednou do stanového cca pro 50 dětí, ale ani tam se mi nelíbilo. Nadšená "tábornice" jsem začla být od 12ti let díky malému tábornickému oddílu, kam jsem pak chodila i přes rok a časem dělala několi let vedoucí. Byl to takový zálesácko - indiánský styl (rozhodně ne trempský či skautský model) časem pak díky vedoucím přibyla experimentální archeologie, LARP.

NACITALKA: běžně na hřištích potkávám děti, co se nesmí zašpinit (Nelez na tu klouzačku, je tam písek! Nesedej si, je to zaprášené! Nesahej na to, máš rukavičky!), pak osobně znám takovou, co 5ti leté dcerce hubovala, že běhá v sukýnce - v sukýnce se přeci totiž neběhá. Pak je to hodně o vzorech: i v rodině máme děvčátka, co se štítí bahna, pavouků, pavučin, nebaví je pohybové aktivity, protože jsou pak zpocené a taky je to fuška, cokoli co zavání fyzickým nepohodlím či námahou dělají nerady...(poznávám v nich maminky). Jinak já mám drtivou většinu kamarádů z turistických, tábornických či vodáckých oddílů a z těch je pochopitelně většina "normální". Z táborů mám zkušenost, že děti co nikdy předtím k táborové romantice (a táborové práci a "nepohodlí") nikdy předtím nepřičuchli, tak mají s aklimatizaci poměrně dost problém.

i kdyz jsem vlastne zazila maminku co neskutecne zesmesnila a vynadala diteti ze si ve skolce umazal kalhoty na "ven", to jsem nepochopila jak si predstavuje, ze si dite bude venku hrat...

ted by me zajimalo, jestli znate osobne nejakou takovou "dnesni" maminku, ja totiz nikoho? otazku myslim zcela vazne...
protoze ty duvody, ktere vyjmenovavate, ze odrazuji, me spis prijdou jako plus...

MAKU: jojo, já si tohle všechno uvědomuju, ale stejně jsem se snažila přemýšlet i o tom, jak dnešní maminky uvažují a jakým způsobem je vhodné jim tedy tábor představit, aby pochopily, co je na něm tak jedinečného a zábavného, aby se nebály tam děti pustit a abychom je přesvědčili, že je to navíc hodně laciný způsob, jak dětem zajistit kvalitní trávení volného času.
zdá se mi, že trochu selháváme, když svoje nadšení neumíme náležitě prodat. ale asi na to neexistuje jednoduchý recept :)

KLAARKA: imo klesající zájem o tábornické aktivity bude souviset s postupnou změnou životního stylu od revoluce: v současné generaci rodičů (dětí ve věku, kterých se tábory týkají) je čím dál více těch, co s táborovou romantikou sami nemají zkušenosti a dětem takový způsob trávení času tedy ani nenabízejí. Můj muž je ještě z generace, kdy (pionýrským) tábořením prošlo 99 % dětí, protože neměli nic moc jiného na výběr. Za mne už to byla sotva čtvrtina třídy (skaut či jiné tábornické oddíly), třebaže v té době byl asi největší boom indiánsky orientovaného táboření. Teď se ve třídách objevují hádám tak 1-2 jedinci, co navštěvují nějaký tábornicky zaměřený oddíl, na letní tábory se jezdí za angličtinou, koníky, počítači atd. - každopádně jsou to tábory s kuchařkou v kuchyni, teplou vodou v koupelně, elektřinou, na sporty vybavenýmu hřiši atd. Hodně rodičů ani dětí (a právě zájem rodičů podle mne může zvýšit zájem dětí - ostatně rodič je ten, kdo tábor vybírá) si dnes už neumí představit, co je jako zábavného na táboře, kde si děti sami musí vařit, štípat dříví a koupat se ve studené vodě. Chtějí být (nebo děti mít) čisté, v teple, v pohodlí... S propagací to až tak souviset nebude - třeba Skaut se snaží mediálně propagovat dosti a stejně mezi dětmi nijak zvlášť "trendy" není.

TULENI: _AMBRA_: děkuju moc oběma.

ono je to tak, že když jedou děti jednou, jezdí pak až do konce základní školy, 90 % vedoucích jsou sami bývalí táborníci. nedaří se nám zkrátka přesvědčovat maminky, že se nemusejí bát s námi pustit špunty na dva týdny "do divočiny", že se jim děti vrátí možná trochu umazané od bláta, ale úplně šťastné. pořád hledám, kde je chyba, zkoušeli jsme už tisíc různých způsobů propagace, takže jste mi vlastně moc neporadily, ale zato alespoň pěkně povzbudily :). budu to tedy zkoušet dál, díky moc!

KLAARKA: tak to fakt klobouk dolů a škoda, že se potýkáte s úpadkem dětí :/ když vydržíte ještě pár let, určitě vám nějaké táborníky odchováme :D

KLAARKA: me se to jako taky dost libi, dost se tesim az nase deti dorostou do moznosti jet na tabor...ja jezdila prakticky od narozeni s mamou a pak sama az do "praktikanta" a chci aby si to moje deti taky uzily a odzili, klobouk dolu ze to delate pro radost! :)