MARKYSHA: no tak pokud diteti neposkytnes urcity stimul, nedas tim diteti moznost k rozvoji. V mozku pak chybi ruzna propojeni. Naucenim jedne nove veci, spojis nekolik desitek spoju v mozku a aktivujes urcita centra. Je to jako domino, kdyz kosticky spravne sestavis, bude pak padat jedna po druhy v rade. Kdyz ovsem udelas nahle vetsi mezeru, padajici kostka neshodi nasledujici a ta zustane stat. To je jako s hlavinkou. Nekdy, kdyz je dite dobre motivovano a jeho vybavenost je dobra, muze tu mezeru samo dohnat, da mu to praci ale dozene nekdy to skoci do dys, ale taky nemusi.
Kdyz bylo diteti kolem toho roku, doslo k rozpadu rodin ya dalsim problemum. Bohuzel musim rict, ze jak jsem tu rodinu mela moznost poznat, tak urcita dispozice tam je, ovsem jak rikam, par stimulu a deti jsou v norme.V tomto pripade opravdu doslo k selhani rodicu. Mrzi me to, tohle strasne nerada uzivam, protoze kazdy rodic se snazi jak nejlepe umi a pro sve dite by dychal. Jeho dite je to nejlepsi a nejuzasnejsi na svete. Proto na jednu stranu chapu jeji nechut neco menit, protoze by tim mohla pripustit ze neni dobry rodic. Ona je dobry rodic, jen nechape, ze vychova neni jen o tom, posadit dite do houpacky a pustit diteti v pocitaci baby einsteina, oblozit dite pamlskama a divat se na vlastni porady v televizi...

MARKYSHA: primitiv nebude. oba rodice ziji podle antroposofie ( steiner ), oba socialni pracovnici. jako to decko je hodne rozmazlene, ale zas jsou s nim hodne doma. do skolky nechodi, waldorfska skolka je moc daleko.
my jsme vylevy vzteku resili bouchanim do polstare nebo bouchanim polstare do podlahy. tim se vyvztekal z nejhorsiho a pak slo se uklidnit a rict, proc se zlobi. a pak to nejak zpracovavat dal.
DARJEEL: tak terapeuta doporucit, tak se na me divaji, jako bych spadla z visne. my mame hodne rozdilne nazory na vychovu, casto protichudné, co ja ucim svoje dite, to oni odmitaji a naopak a celkove jsme tak nejak jiny proud. schodneme se leda na tom, ze misto sezeni u TV/PC by dite melo travit aktivne cas s rodici/vrstevniky/cokoli, jen ne u tehle nerestí.
MARKYSHA: ja na zadek davam. vareckou nebo co je zrovna po ruce. ale pouze za veci, ktere dite udela záměrně a s vědomím, že za ne na ten zadek dostane. vetsinou navic s upozornenim predem, ze jestli to udela, dostane. loni to bylo asi dvakrat, letos jeste vubec. ale zas je osmilety, vetsinu veci dokazeme slovne vykomunikovat a vetsinu "průserů" udela "nechtěně", tam jsou zas tresty nastavene tak, aby se do priste poucil.

MARKYSHA: princip kopírování je imho velmi důležitý pro pochopení toho, kde děti můžou brát své "móresy"... a může se to pak docela blbě cyklit a prohlubovat :-(

a benevolnentní výchovou určitě k opoždění dítěte nedojde, to spíš už nedostatkem nebo nadměrným množstvím pondětů či jinými faktory, ale volnou výchovou rozhodně ne...

FOXOVA: teď je otázka, co si představuješ pod benevolentní výchovou představuješ? Že se nedává na zadek? Třeba moje osobní zkušenost. Když mi to Toník udělal poprvé, přiznám se, že jsem Tondovi (2) plácla přes plenku, násilí zdvojnásobil, máma bouchá mě, já bouchám mámu - je to v pořádku. Takhle malýmu se obtížně vysvětluje, že když biju já je to správně a když on je to ošklivé. Kopíruje, co doma vidí, doslova. Nastavuje zrcadlo. Kopíruje i to, co vidí, jak se chováme k sobě s mužem, jak se chováme ke psům. Později to pokračuje a prohlubuje, dá se lépe vysvětlovat,ale zlozvyky se těžko odstraňují.
Co myslíš tím obdobím stavění kostek? Že ve čtyřech nemluví, nekreslí? Jak se toho dosahuje nebenevolentní výchovou, jak dítě "donutit" aby se vyvíjelo rychleji?

mnoho rodicu co zastava tu benevolentni vychovu si mysli, ze dite z toho casem vyroste, i kdyz urcite usmerneni by probihat melo.

znam matku, ktera svym zpusobem vychovy vychovava dve deti, kdy je u obou v kazdem smeru opozden ps vyvoj, socialni interkce... je spokojena. Pry jsou jeji deti normalni, a ostatni jsou uzasny. Ma papir z poradny, rika ji to rodina. Ona si je jista. vyvoj mladsiho ditete /4/ se zastavil v obdobi staveni kostek cca kolem 1 roku.

KAWALSKI: ahoj
můžeš si položit otázku, kde dítě vzalo takovouhle rétoriku (bod 1) a bod 2, kde vzalo to, že takhle může mluvit na vlastní mámu.... otázku normality bych osobně nechal stranou, to je dost ošidné, ale kulantně řečeno je tohle chování ne úplně standardní...
Pokud ho v tom jeho matka podporuje nebo utvrzuje, tak je to holt jejich věc a nemá jim do toho nikdo moc co mluvit, i když by jsme se třeba v té situaci chovali jinak nebo nám to příjde padlé na hlavu.

V tomhle věku vyjadřovat negativní pocity je v pořádku (respektive v každém věku je to v pořádku), ale obecně by to mělo být přiměřeným způsobem... osobně bych jim návštěvu rodinného terapeuta doporučil, ale to je asi tak všechno, co s tím člověk může dělat :-(

KAWALSKI: To mi přijde na hlavu :-( Souhlasím s tím, že je dobrý nabídnout dítěti nějaké přijatelné cesty, jak ventilovat vztek, ale zrovna tenhle způsob mi přijde dost přes čáru... Nemluvě o tom, že pes asi těžko šlápne někomu na nohu naschvál...

KAWALSKI: ja se jednoznacne priklanim k te tve variante, taky uz jsem zazila podobne chovani a stale nechapu... jesti mame jine priority? vychovu? vnitrni hranici moralky? etiky?

je to de fakto pribuzne dite, ale je to na delsi psani :-/
kdyz to hodne zestrucnim, tak mne hlavne zajima, jestli je normalni, aby cca 4 lete dite, ktere vyjadruje svoje negativni pocity vuci rodicum i okoli tim, ze jim rika veci jako "rozsekam te nozem na kousky a ty rozhazim po baraku", bylo v tomto chovani podporovano s vysvetlenim, ze dokud se nenauci sproste nadavat jako dospelak, tak to musi vyjadrovat nejak takhle. jeho matce to prijde normalni a i legracni, kdyz ji takhle nadava velmy hlučným a rozezlenym hlasem pote, co mu neco zakazala nebo dala na zadek.
konkretne to byla situace, kdy cizi pes slapl jeho matce na nohu a ona zacla na psa sproste nadavat a syn se pridal a ona ho podporovala v tomto nadavani na psa zhruba slovy "ano, mas pravdu, je to zlej pes, slapnul mi na nohu a me to ted boli".
pritom me kdyz se stalo nedavno neco podobneho a syn (8) zacal psa hlasite odhanet, tak mi prislo prirozene mu vysvetlit, ze pes za to nemohl a nevi, proc na nej kricime, tedy nema smysl na nej kricet nebo mu nadavat.

proste mne zajima, jestli se deti maji nechat takhle vyjadrovat vuci blizkym osobam, nebo se jim spis ma vysvetlit, ze kdyz to rikaji, ty osoby to mrzi a budou z toho smutne. jestli to decko uz je schopno uchopit, ze jini lide kolem nej maji take city a ze se musi naucit s tim pocitat, pokud chce s okolim vychazet. pripadne ze kdyz nekdo neco udela nerad a nechtene, tak je to neco jineho, nez kdyby to udelal schvalne.

NACITALKA:
MARKYSHA: no pokud to neni dotaz intimniho charakteru (vlasni, ci pribuzne dite) tak sem s nim, protoze jsem teda taky zvedava:)

KAWALSKI: a jaky zazitek, to mne zajima?

nevim, kde to tak nejak hledat, napadlo mne zde...neni tu nekdo nahodou detsky psycholog? nebo nekdo, kdo se zabyva nejak hloubeji detma a odpovedel by mi na jednu otazku? nejedna se o zadny problem, ani o moje dite, jen jsem narazila na jeden pro me dost sokujici zazitek s 4letym chlapeckem a porad o tom premyslim a zajimalo by mne, jestli jsem uplne mimo ja se svym vnimanim toho zazitku nebo jestli je mimo maminka ditetr s vyhcovou. mozna oboji, ale...proste mne dost vrta hlavou, jak muze jeden clovek neco vnimat jako vyslovene negativni s nutnosti korekce, zatimco druhy jako naprosto pozitivni s potrebou podpory.

NACITALKA: dole v Podolí

PETATA: dole v podoli nebo nahore?

NACITALKA: vidim deti z naseho sokola...
min 2, dalsi maji masky :)