NIENNA: Mikuláše máme taky, standardně to byla sešlost x dětí u někoho doma a tam přišli převlečení rodiče.
Teď jsem se ptala mámy, tak prý to měla doma ona, oblast Čáslav, dávali punčochy za okno před svatou Barborou. No a tak jsem šla na net a našla jsem tohle (úryvek):
....V 19. století chodívaly po vesnících po domech Barborky - ženy a dívky zabalené do bílých prostěradel či šatů se závojem či rouškou přes obyličej, aby vzbuzovaly hrůzu (bílá je symbol čistoty a nevinnosti Barbory).
...Na roudnicku odměňovaly dohné děti pečivem "barborky" nebo "fakulky" - zvláštní drobné pečivo.
..Později se na Barboru začal držet jiný zvyk - Barbory přestaly jako masky chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem byla udžována alespoň nepatrným způsobem. Děti večer dávaly za okno talířek a druhý den ráno - 4. prosince - našly na talířku nadílku od Barbory.
Barbory dnes prakticky nikde nepotkávávme, nahradil je o dva dny "pozdější" Mikuláš - jeho zvyky jsou obdobné a dnes již se na Barbořino nadělování skoro všude zapomnělo a málokdo o tomto starém zvyku ví.
... takže dnes už to držíme jenom MY :-))))))
Každopádně, když byly Blaničce dva, tři roky, punčocha za oknem byla událost. To jsou děti stejně většinou hodné a čert nemusí být přítomen. Pak jsme chodily na Anděl, podívat se na Mikuláše. Letos už uděláme asi doma malou besídku, pokud se sejde více dětí.