ADD: děti mají taky hračky společné, osobní jsou dudlíky mladšího (absolutní tabu) a kola. Hračky je moc neberou, ale starší tahá domů kameny a "drahokamy" - broušená sklíčka nebo korálky a navíc si teď pořád syslí peníze a pořád si je přepočítává. Tak oba dostali svoji krabičku na poklady a nesmí tomu druhému do té jeho sahat, ani si ji půjčovat...

TULENI: On Tonda "společné" chápe jako "kdo to dřív sebere, ten to má", ale osobní vlastnictví respektuje.

MARKYSHA: teda u techle stavebnich a dupla a koleji si to teda taky neumim predstavit...hadaj se kolikrat i tak kdyz nejmladsi neco neopatrnosti rozebira...natoz resit ktera cast dupla/koleji je koho...svy maji maximalne par takovych osobnich hracek jako eri nejake panenky a kluci nejaka auta a mazliveci na spani ktere jsou nejosobnejsi, vse ostatni maji spolecne i kdyz to treba nez se narodil Nik dostala Eri s Maxem, nebo jen Maxik...neresej to zda se a ucime je se delit co nejvic to jde, ale nebrat si veci navzajem z ruky atp....pripadam si casto jak ohrana deska,ale zda se ze to casem pochopi vsichni :)

ADD: oni mají jedno Duplo dohromady, kostky jsou jenom Alenky, jedno Duplo je jenom Tondy a koleje máme dvakrát stejné, dárek, tak ty taky jsou jako Alenky.

MARKYSHA: Ja proste nevim, jak bych to u dupla nebo vlackodrahy resila; kazdy by mel sve kostky a vagonky? Kdyby to byl kluk a holka, tak to spis vyplyne, kdyby meli oblibene plysaky nebo se zamilovali do konkretniho auta, tak to taky respektuju (a rada, nikdy jsem nepobrala, ze si zadnou hracku vic neoblibili, ani Benys, dokud byl sam), ale oni tu potrebu zatim nemaji. Tim, ze planujeme vic deti, tak je praktictejsi mit veci dohromady. Jakmile si vyhranej specialni zajmy, budou chodit kazdy na jiny krouzek, tak to osobni vlastnictvi samozrejme vznikne.

DALEEN: Nejak ne, alespon co jsme chodili na hriste, tak Benys vedel, ze ma poprosit o pujceni, pripadne nabidnout neco na docasnou vymenu. Nepamatuju se, ze by s tim byl vetsi problem. Oni se samozrejme o hracky perou i mezi sebou, ale bez toho jeceni "moje", jen s "s tim si chci hrat ja".

Co se resi, je obleceni. Benys registruje, ze se jeho obleceni obcas presune do hromadky k bratrovi a i Nik se brani "to je brachovo". Tak vysvetlujeme, ze oba vyrostli, Benysovi ze pribyla nova trika a tahle ze ted budou Nikova... Vsimaji si i ponozek. :-)

ADD: tak to já zas respektuju, že některé věci jsou jenom Tondy a některé jenom Alenky, i děti mají právo na něco osobního.

BONEMINA: a tohle http://www.mimibazar.cz/foto.php?id=77810233 jste zkoušeli?

ADD: A nemají pak problém ve společnosti jiných dětí a lidí? Trošku bych se bála, že s přístupem, že je všechno všech nepoberou, že jsou věci, které někomu patří. V reálném životě nepatří všechno všem, ale lidé mají vlastnická práva a jsou věci na které se prostě nesahá, když někomu patří.
Neber to prosím jako útok, spíš mě to zajímá.

BONEMINA: To může být i věkem, naše nejstarší taky měla období, kdy si svoje hračky pozorně střežila. Se zlou se potázal každý, kdo si dovolil sáhnout jí na kočárek! :-)

BONEMINA: Asi máme výhodu, že kluci jsou brzy po sobě a Benýs si nepamatuje, že byl někdy sám a měl věci pro sebe. Ale hlavně jsem nikdy nikoho doma nenechala říkat "moje" (maximálně my s mužem máme svůj mobil, peněženku a klíče), všechno je zásadně "všech". Od začátku byly hračky všech, i když to znamenalo Benýse, mě a muže. To je taky výhoda toho, že se nedávají ty adresné dárky. :-)

BALAENA: Tohle jsme zkoušeli s jinýma hračkama. Radši se vzdal použití bráchových hraček, než aby sdílel svoje. On teda občas milostivě dovolí, aby si je brácha půjčil, ale pod dozorem a stálou kontrolou.
Coby jedináček občas nechápu, jak sourozenci fungují, ale učím se :)

MARKYSHA: To jsem zkoušela taky, ale jde to jen u základních kostek, se čtyřmi a osmi výstupky. Atypické tvary, průhledné kostky, panáčky a podobně syn rozpoznává a odmítá vydat.

BONEMINA: Duplo už mají od letoška společné.

MALKE: Moje dítě zase po prvním vysvětlení, co je to reklama, propadlo naprosté hysterii a kdykoli poslouchám rádio, tvrdí, že je to zlá "rekamla" a okamžitě mi to vypne.
O sbírání bodů zatím zájem nejeví, nějak si nepropojil, že se ty nálepky ještě za něco směňují a samotné nálepky ho moc neberou.

Co se dárků týče. V jedné větvi rodiny máme kluka, který byl dlouhou dobu jediné dítě široko daleko a dostal kdykoli cokoli, klidně hračky v řádu tisíců jen tak. Ani si s tím nikdy moc nehrál, většina těch věcí je jako nová. Pak se začaly rodit moje děti a ty zánovní hračky se k nám plynule přesouvají, rodiče takhle jednou vyfasovali plný kufr auta hraček, oblečení... Zatím se to snažím pouštět k nám domů postupně, ale radost z těch věcí úplně nemám, není to ten typ hraček, co se mi líbí. Snažila jsem se přesvědčit rodiče, ať to sem nevozí, ale proti logice "radši ať to máme v kufrech na půdě, než aby se to vyhodilo, nebo nedejbože aby si to vzali cizí lidi" se bojuje těžko.
Taky teď vidím, jak si starší syn věci, které dostal, hlídá. To, co kdy dostal, je "jeho" a bráškovi to tak maximálně "půjčuje na chviličku". Je to dost nepraktické hlavně u stavebnic, to je "jeho" každá jednotlivá kostička. Ráda bych se vyhnula tomu, že budu mladšímu muset pořizovat celé nové zásoby dupla.

ADD: tož já pochopitelně chlapečkům nevysápávám z rukou věci, co dostanu k nákupu, který bych stejně udělala. ale ani v jednom z těch krámů nenakupujem a kvůli tomuhle nebudem. plus jsem mu vysvětlovala, že je to reklama a nebudu kupovat nic navíc, když potřebuju věci za 150 korun, abychom měli kartičku se šmoulou. žel, míjí se to oučinkem.