BALAENA: Tohle jsme zkoušeli s jinýma hračkama. Radši se vzdal použití bráchových hraček, než aby sdílel svoje. On teda občas milostivě dovolí, aby si je brácha půjčil, ale pod dozorem a stálou kontrolou.
Coby jedináček občas nechápu, jak sourozenci fungují, ale učím se :)

MARKYSHA: To jsem zkoušela taky, ale jde to jen u základních kostek, se čtyřmi a osmi výstupky. Atypické tvary, průhledné kostky, panáčky a podobně syn rozpoznává a odmítá vydat.

BONEMINA: Duplo už mají od letoška společné.

MALKE: Moje dítě zase po prvním vysvětlení, co je to reklama, propadlo naprosté hysterii a kdykoli poslouchám rádio, tvrdí, že je to zlá "rekamla" a okamžitě mi to vypne.
O sbírání bodů zatím zájem nejeví, nějak si nepropojil, že se ty nálepky ještě za něco směňují a samotné nálepky ho moc neberou.

Co se dárků týče. V jedné větvi rodiny máme kluka, který byl dlouhou dobu jediné dítě široko daleko a dostal kdykoli cokoli, klidně hračky v řádu tisíců jen tak. Ani si s tím nikdy moc nehrál, většina těch věcí je jako nová. Pak se začaly rodit moje děti a ty zánovní hračky se k nám plynule přesouvají, rodiče takhle jednou vyfasovali plný kufr auta hraček, oblečení... Zatím se to snažím pouštět k nám domů postupně, ale radost z těch věcí úplně nemám, není to ten typ hraček, co se mi líbí. Snažila jsem se přesvědčit rodiče, ať to sem nevozí, ale proti logice "radši ať to máme v kufrech na půdě, než aby se to vyhodilo, nebo nedejbože aby si to vzali cizí lidi" se bojuje těžko.
Taky teď vidím, jak si starší syn věci, které dostal, hlídá. To, co kdy dostal, je "jeho" a bráškovi to tak maximálně "půjčuje na chviličku". Je to dost nepraktické hlavně u stavebnic, to je "jeho" každá jednotlivá kostička. Ráda bych se vyhnula tomu, že budu mladšímu muset pořizovat celé nové zásoby dupla.

ADD: tož já pochopitelně chlapečkům nevysápávám z rukou věci, co dostanu k nákupu, který bych stejně udělala. ale ani v jednom z těch krámů nenakupujem a kvůli tomuhle nebudem. plus jsem mu vysvětlovala, že je to reklama a nebudu kupovat nic navíc, když potřebuju věci za 150 korun, abychom měli kartičku se šmoulou. žel, míjí se to oučinkem.

My body sbirame (proc ne), v krame kluci loudej, ale vetsinou se to uhraje na cokoladovy jogurty do kosiku pro jednoho a tlacenku do kosiku pro druheho (oboje bych stejne koupila) a kdyz jsme ted resili skolku, trval Benys na tom, ze chce do statni, protoze tu ma jako predskolak zadarmo. :-) Utracime za pastelky, protoze jim v mezicase slouzej jako mece nebo sipy (pres opetovne zakazy a tresty) a porad se ztracej. :-)

MALKE: tak u nás to není tak, že by na něco ukázali a měli to, to většinou řeknu, že možná, když bude hodný atd. a pak to někdy přinesu jako překvapení nebo o tom vůbec nemluví a já si řeknu, že by ho to mohlo potěšit apod. Tonda třeba projede katalog a chce všechno :-)

MARKYSHA: Šťastná to žena. Beno furt něco loudí. Od otce denně, zda mu přinese překvapení, ode mě aspoň jednou za týden, abychom šli na zmrzlinu do McDonalda (kde loudí hračku), nebo do místního hračkářství. U babičky se jako první věc zeptá, jestli pro něj něco má:/

Rozhodně mu nekoupíme všechno, co by chtěl, vysvětluju, proč nebudem sbírat body na ty zatracené ptáky z Tesca/Billy/you name it, neustále řeším, že "překvapení je občas", že peníze jsou potřeba na svícení, bydlení... Ale nejeví to valný pokrok. Prostě doufám, že to časem přejde (nejzdravější vztah k penězům projevil, když plakal, že mu nějakou ptákovinu musím koupit já, protože kdyby si to koupil on ze svého - má asi 140 korun - tak by už tolik neměl!), ale moc se mi to nezamlouvá ani tak. A to my fakt nejsme domácnost, kde by matička co týden ukazovala nové botky, muž zrovna tak...

TRISSIE: Tak jsem řešila první narozeniny staršího, ale tomu stačil obyčejnej krepák. Nakluala jsem do bazaru u nás na sídlišti, koupila asi deset blbůstek (plastový, ale nezničitelný autíčka, nějaký chrastící věci...) a zabalila je do různobarevnejch krepáků. Roztrhal krepák a hrál si s nafouklými balonky. :-)

U nás je teda primární motiv k zrušení dárkových papírů moje ekocítění, prostě mi ten lesklej potištěnej papír na párminutový použití trhá srdce. "Cizím" lidem dárky pochopitelně balím, pod stromečkem to taky vypadá hezky, ale svátky a narozky, pokud vůbec, tak řešíme tou taškou. Ale kluci jsou už zase větší, takže obal je nezajímá a těšej se na hračky uvnitř.

ADD: našim dětem, zvlášť těm dvěma malým, by ovšem ke štěstí stačila snad i krabice v dárkovém papíře bez obsahu, protože rozbalování a trhání papíru je to nejvíc nejlepší :-)

ADD: pokud by došlo na to, že bychom se ocitli ve finanční tísni, tak se prostě změní rodinný rozpočet a relace toho, co je "běžná radost" a co "velký dar" - a kupříkladu by se ony knihy, které si nyní kupujeme jen tak, objevovaly pouze v dárkovém papíře.

a rozhodně doufám ty dárky odbourat nejdýl do pěti let, a k svátku (což je oslava v nejužší rodině i bez babiček) je nedáváme ani teď, jen na ty narozeniny, kdy je tam hodně lidí.

KAIRRA, DALEEN: já je na jednu stranu chápu... protože jednovaječná dvojčata prostě vzbuzují pozornost. Vždycky a všude. A s klukem, co je jak z divokejch vajec, prostě jsou problémy.

A i já sama si musím dávat pozor na to, abych nesklouzla k "podmíněné lásce" a pokaždé, když mě syn vytočí (což je cca jednou za hodinu), si současně řekla, čím je jedinečný a úžasný a proč jsem ráda, že mám právě jeho. Jenže já taky strávila fakt hodně času přemýšlením o výchovných chybách, k nimž v mojí rodině došlo (ono je to přes víc generací, co se něco zvoralo...)

Takže chápu, proč se obě rodiny chovají tak, jak se chovají, ale to jejich chování samozřejmě nečiní správným.

TRISSIE: chápu, ale dala bych pozor na to, aby právě nevycítil problém (že někde není preferován) právě z toho že je něčím uklidňován. Ale nevím, preference pohlaví se u nás naštěstí neprojevuje, neb máme ty tři holky (a jsem ráda, protože mám tušení, že kluka by někteří jedinci preferovat mohli a musela bych se k tomu nějak vymezit)