EUCHENIE: dětem jsem to nečetla, mně to připadá nezábavné, promiň. ukecané, jazykově nesourodé, tak nějak o ničem. asi rozumím základu, ale rozvinula bych příběh - víc pohádky, míň "reálií" (třeba to ubytování v hotelu - vůbec tam nehraje roli, to je "dospělý pohled", prostě dodržení souslednosti před-po; dítě jde do moře, ale nestane se v podstatě nic, než zase vyleze).

baví mě ta (jazykově) emocionální pasáž o letadle.

U nás má každý dítě svou "speciální" hračku, na kterou má přednostní právo, zbytek mají dohromady, ale oni si taky hodně dohromady hrajou, kdybychom měli řešit, čí je která kostička, asi bych se zbláznila nejen já, ale i děti :-)

BONEMINA: "moje" je u nás statisticky nejčastější slovo... a to jak ze strany Pavla, tak ze strany holčiček. On jim krade kočárky a panenky (momentálně má v posteli nahrabošené asi čtyři hadrové panny), ony jemu autíčka a vláčky... občas to někdo zkusí na "Mně přinesl Ježíšek!", ale jinak dost tvrdě trváme na tom, že kdo to našel první, ten si s tím hraje (zasahujeme, pokud někdo někomu něco vyrve z ruky), a jediná možnost, jak to dostat, je poprosit (holky se vzdávají věcí na vyžádání docela ochotně) nebo vyměnit. Vlastnictví se nemění (tedy vláčky jsou furt Pavlovy), užívací právo je všech :-)
Ale nevztahuje se to na mazlideky holek a usínaček Pavla - ty jsou tabu.

BONEMINA: Jojo, "ošklivá reklama! Hodim to rádio do koše!" :D - ona dcera všechno, co se jí nelíbí, vyhazuje do koše, občas i mě :-)