• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MILAZAJICEKs detmi a pro deti ...tvorba, volny cas, rodicovstvi, cinnosti, vyroba, uceni, vychova
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ADD: a nebo triku možná. Naučit ho něco, co zná jenom starší / dospělej a mezi dětma kvůli tomu bude king.

    Třeba zavazovat si tkaničky plynulym pohybem typu magie nebo umět otevírat láhev Mirindy se zátkou o zapalovač a podobný kousky.

    Jo, je to z dlouhodobýho hlediska praštěný, ale minimálně si zažije chvíli (chvíle) obdivu a posadí ho to do sebevědomé role. Změna.
    ADD
    ADD --- ---
    VESPER_INDIGO: Na nic lepsiho jsem za ty roky neprisla. Ale neni to reseni za vikend nebo par tydnu, ale je to snaha na vice frontach v radu let.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ADD: počkat, to zní trochu jako by se usmívalo právě to řešení mezi řádky!

    Možná, že by se dotyčný dítě začalo chovat jinak i doma i všude, kdyby se *nějak* stalo, že si získá respekt, zájem nebo obdiv nebo tak něco u svejch vrstevníků!
    ADD
    ADD --- ---
    VESPER_INDIGO: Jak říkám, řeším to už asi osmnáct let. Na nic jsem nepřišla, než že zabírá trpělivost (asi jí stačí trocha, protože já ji nemám - ale prostě se to nesmí vzdát), důvěra a láska. A ještě jedna věc - jako vedoucí mě dost posilovala ta neuvěřitelná odhodlanost maminek svým dětem (teda konkrétně synům, holky to snad nemívaj) pomoci, zlepšit jim situaci v kolektivu. Když jsem viděla, co všechno podnikají ony, motivovalo mě to vymýšlet hry těmhle dětem na míru, aby měly šanci vyhrát, aby zažily, jaké to je, když je vrstevníci obdivují, aby získaly motiv to chtít zažít znovu, i když už to nebude tak snadné. A neustále vysvětlovat jejcih kolegům, že to či ono nebylo zničeno ze zlé vůle... i když mi samotné škubalo v zátylku a brněly mě prsty. :-))) Ale fakt, dneska jsou z těch kluků úplně skvělí mladí muži, co potřebují, to zvládají, a navíc nejsou průměrní.
    Tak když ne trpělivost (tu denodenní), aspoň tu lásku a důvěru... a počkat deset let. A pro sebe čokoládu. :-)))
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ADD: jj, to je docela dost jádro pudla, že dítěti je to jedno a že jde o nervy rodičů. Už jenom uvědomit si tuhle skutečnost je někdy běh na dlouhou trať. A co teprve s tim umět zacházet... Jj, furt nevím co a jak :D ale děkuji za přání. Ne fakt, vážim si toho, že to bereš s vtipem a nadhledem a máš dobrý postřehy.
    ADD
    ADD --- ---
    VESPER_INDIGO: Tak to ti přeju hodně štěstí a když se ti to povede, určitě se poděl. :-)
    Řešila jsem to jako vedoucí, když jsem váhala, jestli dotyčné dítě zabít, vyhodit z oddílu nebo dál číst knihy a obcházet odborníky a radit se, co s ním. Řeším to teď, když mám dva podobné mimině za syny a v duchu se omlouvám matkám svých bývalých svěřenců, že jsem si myslela, že je to projev nezvládnuté výchovy.
    V tomhle je pravda, že hodně věcí považují za problém dospělí a ne děti, takže fakt, že má dítě hlavu otevřenou, ti nepomůže. Dítě má problém s tím, že si s s ním ostatní nechtějí hrát, nemá problém s tím, že šlo tři dny v jedněch ponožkách a jednom triku, že v tom i spalo a často ani s tím, že nevečeřelo. Háček je, že si nespojí svoji mimiňovitost s tím, že ostatní se s ním nechtějí bavit. A mám pocit, že se jim to nespojuje ani zpětně, jen se naučí nebýt takoví mimoni, ale nevědí, že někdy mimoni byli/ byli tak vnímáni.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ADD: nevím, jak doopravdy funguje skautí oddíl. Byl jsem v pionýru kdysi, možná to bylo podobné - pamatuju si, že až na to zdravení prezidenta jsme téměř nebyli poznamenaní žádným komunistickým vymýváním mozků ale spíš že jsme na programu měli tu klasiku; rozdělávání ohně, drobná pomoc při organizaci táborů, zacházení s nožem a sekerou, vyřezávání / modelování, klubový hry, bojovky a sprchy studenou vodou atp.

    Věřim teda, že tyhle kroužky dítěti do hlavy vnesou užitečné přístupy do života (a sem tam i schopnosti). A jj, že to je na dlouho.

    Ale mam zvláštní pocit, že by nějak mělo jít oslovit "kořen problémovosti" u nějaký osoby, tim spíš u dítěte, který má ještě hlavu dost otevřenou. A tak s nim zaonačit, že pochopí nějak na vlastní kůži během pár příkladů - dnů - o co běží a proč a jak moc je něco špatně a co je dobře.

    Jen to jaksi zatim neumim :D tak si o tom aspoň povídam na NYXu, že třeba vyvstane inspirace, dvě.
    JELLYBEAN
    JELLYBEAN --- ---
    ADD: ano, mluvím o jednorázovém táboře...prapůvodní otázka tuším zněla kam poslat nesamostatné dítě na tábor.....systematická mnohaletá prace ve skautu nebo jiné dětské skupině je samozřejmě něco úplně jiného a věřím, že to určitě výsledky přináší.
    ADD
    ADD --- ---
    JELLYBEAN: Jestli mluvis o nejakych jednorazovych komercnich taborech, tak mozna, tam na systematickou praci neni prostor a cilem vedoucich muze byt jen vydelek. Ve skautu se pocita s mnohaletou praci a vedouci jsou motivovani prave vychovnymi vysledky (nejsou placeni, za akce plati stejne jako deti), takze pro ty to vyzva opravdu je. Ono je to vychovne i pro ty nemimone, naucit je, ze pratelstvi je cennejsi nez vyhra a ze kdyz maji v druzine nejake ucho, nesmeji si nechat zkazit naladu tim, ze prohrali. A ze i oni mohou mit radost z toho, jak se jejich kamarad, trebas pomalu, zlepsuje.
    JELLYBEAN
    JELLYBEAN --- ---
    Spíš jsem reagovala na to, ze prostě tábor nesamostatné nebo jinak problémové dítě nezmění...a nemyslím si, ani, ze je to challange pro vedoucího, že i kdyby 100x chtel, tak má pouze minimum času na dítě nějak zapůsobit. Spíš bych řekla, že je to osobní challange, jak se takovým dítětem nenechat otrávit a zůstat nad věcí. A jsem více méně přesvědčena, že i když dítě na táboře pochytí nějaké dobré návyky, tak po návratu domů se okamžitě vrátí do starých kolejí.
    Každopádně tím nemyslím, že by se tyto děti na tábory nemely posílat nebo jinak vyřazovat....prostě ale neveřím, že je to nějaké řešeni samotného problému.
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ADD: není snem a nebo je to challenge.
    ADD
    ADD --- ---
    JELLYBEAN: Jasně, že dostat takovéhle dítě do oddílu není snem každého vedoucícho; na druhou stranu, nikdo není tak naivní, aby si myslel, že lze do oddílu přijmou jen děti zcela samostatné, optimistické a týmově založené. A byla by to nakonec i dost nuda. Bezproblémové děti přijdou a odejdou, ale tyhle, které má na začátku člověk chuť uškrtit, pokud to neudělá, si zamiluje a vzpomíná na ně dlouhé roky. A fungující oddíl pár takových dětí vždycky snese. Rodiče se holt musí smířit s tím, že dítě občas přiveze jen půlku věcí, s kterými odjelo, občas si způsobí puchýře, protože si do pohorek zapomnělo obléct ponožky a občas nejí, protože mu přece nikdo neřekl, aby jedlo. Ale přežily to nakonec všechny a většina bývá zpětně ráda, že měly příležitost se trochu zocelit. :-)
    SANCHA
    SANCHA --- ---
    ADD: Hluboce je možná přehnané, bylo to myšleno s nadsázkou. Každopádně můj pohled je ten, že pomoct potřebují rodiče. Jestli má problém i to dítě, to nevím, o tom se tu vůbec nepsalo. Ale je to jen názor :)
    ADD
    ADD --- ---
    SANCHA: A proto se mají jít hluboce psychologicky rozebrat? Já zase pochopila, že jde o to, pomoci tomu dítěti, aby zbytečně nelezlo na nervy všem okolo sebe a nepáchalo škody větší než je nutné. Protože když všichni nasadí otrávený obličej, jakmile vstoupíš do dveří, tak to není nic příjemného, a rodiče pochopitelně nechtějí, aby jejich dítě bylo ostatními odmítané.
    JELLYBEAN
    JELLYBEAN --- ---
    myslim si, ze zadny tabor dite samostatnosti nenaučí...ze takové dítě bude akorat pruda pro taborovy tým
    SANCHA
    SANCHA --- ---
    ADD: Na základě toho mála co Vesper_Indigo psal jsem pochopila, že jsou to především rodiče, koho trápí ta nesamostatnost dítěte.
    ADD
    ADD --- ---
    VESPER_INDIGO: Řekla bych, že v tomto věku je to na poslední chvíli, ale rychle bych projela stránky oddílů, a rozeslala alespoň sms. V době táborů není ideální chvíle, ale čím dřív, tím větší šance dítko někde umístit. Na to, že zavedou povinnou vojenskou službu, bych nespoléhala. :-) A i tam je lepší jít už proškolený. :-)
    VESPER_INDIGO
    VESPER_INDIGO --- ---
    ANNAWA: tuším, že 12
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    VESPER_INDIGO: kolik ze mu je?
    ADD
    ADD --- ---
    SANCHA: A to tvrdíš na základě čeho? Když nějaký chlapec zapomíná pomůcky do školy a nedává pozor na hračky kamarádek, tak jeho rodiče potřebují psychologa?
    VESPER_INDIGO: Myslím, že nic lepšího než skautský oddíl (dobrý, pečlivě vybraný, s předchozím rozhovorem s vedoucími) nenajdeš. Za týden se nikdo samostatnosti nenaučí; to, co je na skautu fajn je právě ta dlouhodobá práce s dětmi, kdy vedoucí dávají dětem důvěru, dítě se nesnaží kvůli požadavku dospělých, ale solidaritě s vrstevníky... U nás v oddíle jsem podobné "mimoně" zažila a ti, co v oddíle vydrželi, jsou dneska velmi zodpovědnými vedoucími, studují v jiných městech, cestují po celém světě a kdo je jako malé nezažil, určitě by nehádal, že byli schopní šlápnout do kotlíku s večeří pro celý oddíl a tvářit se, že to není jejich chyba. :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam