ZRK: Úplně stejně, jen jiná doba pokousání. Navíc ani nevíme, co se mu stalo před a v útulku...
Po útoku malamutem (viz moje příspěvky dve s foto) má teď asi zafixováno, ze pes, který se k nám přiblíží, musí být zpacifikován a taky věřím, že si to užívá! Adrenalinek mu stoupne a nevidí, neslyší. Ale blbounek má srdeční vadu a nechci, aby ho z toho jednou ranilo.
Přítel říkal, že až se to bude opakovat, tak ho tak sežeře, že na to nezapomene a bude si to snad pamatovat.
Dříve byl taky zlatíčko, nikomu nic, hlídal si aport a ten nosil a ostatních si prakticky nevšímal. Byla to pohoda, ale holt už dorostl ve psa, není to už mládě a chová se strašně. A přesně - nedá se s ním chodit na normální místa. Vedle domu máme park, kde běhají psi na volno, a to je náš konec... Nevychovaní psi lítají, a ve výsledku otravují... takže tam je místo zakázané. Na druhou stranu, mít je Binu, tak jsem za to místo vděčná! Ale s Homerem je to pro nás potenciální hrozba. Nakonec polovina rvaček se stala právě tam.
Dneska jsme šli už s košíkem a skoro jsem ho musela táhnout, jak nechtěl jít. Má ale smolíka. Teď chráníme ostatní psy, přestože by víc šrámů získal Homer.
Jak jste to vyřešili?