tak na téhle básni je pozoruhodné, že ji autor považoval za úlet a podle toho ji i umístil - a jak už to tak bývá, nechtěně se (dmsm) povedlo víc, než leckdy bývá u chtěného...
RICARDERON 11. 6. 2006
Jojo,
až budu píchat tu maminu,
tu která jezdí na Unhošť do plyšový chatky
svejch chátrajících rodičů,
který by raděj byli na Bahamách
ale dožívaj svoje životy někde u Kladna,
tak až budu píchat tu maminu dvou dětí,
která je dcera už na čtyřicet let
a vnoučata povila s prvnim nadějnym,
ztracenym případem,
kterej jí bil a jednou rukou vodšoupával
všecku tu hmotu, kterou vypotila
u plotny s dvěma harantama,
kterejm budu dělat tátu,
tak to si sakra užiju.
Budu sedět s nohama nahoře,
a proto že jí netluču
bude mi snášet modrý z nebe
za to, že ty její malý hajzlíky poplácám po temeni
a blahosklonně se usměju, když mladší zlatíčko urve
křídlo mouše
a ten starší grázl bude střílet po veverkách
tak za to budu konečně Bůh
Po všem tom pinožení a hrabání se v bahně
abych našel to Zrno
tak po tom všem budu Bůh
i za to, že mi stojí jednou za uherskej rok
a dvakrát tejdně vynesu smetí
Když pak jednou za uherskej rok vezmu do ruky tužku a papír
tak ona se zasněně usměje
a na hádající se ratolesti pronese tím didaktickým hlasem
"Tiše, Ricardo tvoří," bude mi jedno
uplně šuma fuk,
že ti šmejdi čuměj, jako by jim do huby nasypali červy,
že soused deset metrů ode mě
vysává jinou plyšovou chatu
doupě neřesti a semeniště hříchu z roku kámen
Bude mi ukradenej sádrovej prťajzlík
nebo cigán
kterýho skorotchán přibetonoval v minulým tisícletí do trávníku
Bude mi šumák všecko kolem
Protože až to dopíšu
dostanu teplý kakao a pohladí mě po vlasech
a snim všechnu tu hmotu,
kterou vyprodukovala u plotny,
i když to, co jsem napsal, bude uplně nejhorší lejno
který kdo po papíře rozmazal,
protože já budu píchat maminu.
Tu maminu vod dvou dětí
kterou sem utáh na vařenou nudli
nudy