Akademie ocenila geomykologa a uznávaného experta na lysohlávky
Praha 1. června (ČTK) - Zřejmě jediný český geomykolog a uznávaný expert na evropské halucinogenní lysohlávky Jan Borovička dnes získal Prémii Otto Wichterleho a současně Cenu časopisu 21. století. Geologický ústav a Ústav jaderné fyziky Akademie věd, kde Borovička pracuje, vyzvedly u mladého geochemika především schopnost samostatně formulovat a zpracovávat vědecká témata. Wichterleho prémii dnes mladým vědcům z Akademie věd předal její předseda Jiří Drahoš. Od malička Borovičku zajímaly houby a minerály, a tak tyto dvě záliby propojil a vystudoval biogeochemii. ”Takže ten můj obor jsou stopové prvky v houbách a akumulace prvků houbami,” řekl ČTK. Za hlavu nehodil ani mykologii. Skromně dodal, že se jí zabývá už jen amatérsky. Už léta je ale šéfredaktorem Mykologického sborníku, houby úspěšně fotografuje a snímky publikuje v atlasech hub, časopisech i na internetu. Na výzkum lysohlávek se soustředil deset let. Lákalo ho to, že tato skupina hub nebyla dostatečně prozkoumaná. Jeho práce se nesoustředila ani tak na účinky těchto hub, ale na to, kolik druhů jich v ČR popřípadě v Evropě roste. ”Na základě pozorování a DNA jsme dospěli k závěru, jak to tady s těmi lysohlávkami vypadá,” uvedl. Lysohlávka je halucinogen. Obtížně se odhadují její účinky, protože koncentrace účinné látky v jednotlivých plodnicích jsou značně rozdílné. Podle Borovičkova odhadu má Česko ve výskytu lysohlávek primát. Lysohlávka modrající je v české kotlině zřejmě nejhojnější. Za svůj hlavní vědecký obor ale Borovička považuje výzkum koncentrace různých prvků v plodnicích hub. Touto cestou se vydal už ve své diplomové práci. Protože jsou Češi národem houbařů, zkoumalo se, zda toxické kovy v houbách při dlouhodobé konzumaci nevyvolávají nějaké zdravotní problémy. ”Přitom jsme si všímali toho, že celá řada hub má schopnost akumulovat některé prvky, a nejzajímavější, na co jsme tehdy narazili, bylo, že muchomůrky šiškovité v plodnicích obsahují někdy až neuvěřitelně vysoké koncentrace stříbra, přestože není v podloží,” uvedl. Muchomůrky šiškovité mohou obsahovat v plodnici i tisíc miligramů stříbra na kilogram suché hmotnosti houby. Což může být tisíckrát až 2,5tisíckrát vyšší koncentrace než v půdě, kde tyto houby rostou. Se svými kolegy z Mikrobiologického ústavu Akademie věd a z Vysoké školy chemicko-technologické Borovička zkoumá, v jaké formě se stříbro v houbách nachází a jakým způsobem je houba schopná transformovat tento kov. Takových houbových hyperakumulátorů je známo několik druhů, ale vědecké vysvětlení pro to zatím není. Uvažuje se o tom, že by tento kov mohl mít v houbě význam jako ochrana proti škůdcům. Podobný jev byl totiž prokázán u rostlin. Vysoké koncentrace kovu mohou odrazovat některé housenky, vysvětloval mladý vědec. Zajímavé také je, že houby, které koncentrují stříbro, koncentrují i zlato. Nejvyšší koncentrace zlata vědci našli v pýchavkách ze zlatonosné oblasti Mokrsko u Slapské přehrady. Pýchavky tam měly až osm miligramů zlata na kilogram. Kámen, když obsahuje jeden až dva miligramy kovu na kilogram, tak už je to ruda, podotkl. Byly to podle Borovičky vůbec nejvyšší koncentrace zlata, jaké se podařilo objevit v živém organismu v přírodních podmínkách. ”Zlatý nugget jsem nenašel, ale stříbra je více,” uvedl Borovička. Soudí, že kdyby všechny nasbírané muchomůrky spálil, tak by určitě nějaké stříbro vidět bylo. Vědec ale na získávání stříbra z muchomůrek nepomýšlí. Soudí ale, že by bylo možné zkusit tuto genetickou vlastnost hub si jakoby půjčit a vytvořit geneticky modifikovaný organismus, který by měl podobnou schopnost jako houba a dalo by se ho využít k čištění kontaminovaného životního prostředí. vh mkv