Psychedelický zážitek je cestou do nových oblastí vědomí. Jeho obzor a obsah je bez hranic, transcendence verbálních předloh, časoprostoru a ega či identity je však charakteristická. Zážitky rozšířeného vědomí mohou nastat různým způsobem: senzorickou deprivací(nedostatek podnětů), cvičením jógy, meditací, náboženským či estetickým vytržením, ale i spontánně. V současnosti se tyto zážitky staly přístupné prakticky komukoliv pouhým pozřením psychedelických látek, jako jsou například LSD, psilocybin, meskalin, DMT, apod. [Samozřejmě, to by byla ideální situace, ne skutečný stav v roce 1964, kdy jsou ve Spojených státech psychedelické látky klasifikovány jako 'experimentální'. To znamená, že nejsou přístupné na základě receptu, ale pouze pod dohledem 'kvalifikovaných pracovníků.' Těmi federální úřady myslí psychiatry pracující v ústavech pro mentálně postižené, jejichž výzkum je financován státem].
Je třeba podotknout, že transcendentní zážitek nevytváří podaná látka. Ta hraje pouze úlohu chemického klíče - otevírá vědomí a uvolňuje nervovou soustavu z jejího běžného chodu. Povaha transcendentního zážitku závisí téměř výlučně na tzv. 'setu' a 'settingu'. 'Set' v sobě zahrnuje vše, co si s sebou ten který jedinec nese, strukturu osobnosti, svou momentální náladu. 'Setting' můžeme rozdělit na fyzický - počasí, výběr místa; sociální - pocity zúčastněných jeden ke druhému; a kulturní - převládající názory na realitu. Cílem této příručky je proto umožnit lidem, aby porozuměli nové realitě rozšířeného vědomí, či sloužit jako mapa nových teritorií, jejichž přístup umožnila moderní věda.
Různí badatelé kreslí různé mapy. Různé příručky jsou napsány z hlediska různých modelů - vědeckého, estetického, terapeutického. Tibetský model, na jehož základě je tato knížka napsána, je určen k tomu, aby člověka poučil, jak napřímit a ovládnout vědomí takovým směrem, aby dosáhl takové úrovně porozumění, která se nazývá vysvobození či osvícení. Jestliže tento text bude čten několikrát předtím, než dojde k psychedelickému sezení a jestliže pak bude přítomen někdo důvěryhodný, aby osvěžil paměť adepta během zážitku, vědomí bude oproštěno od vztahů, které vytváří 'osobnost,' a od pozitivně-negativních halucinací (karmických zjevení), které často doprovázejí stavy rozšířeného vědomí. Tibetská kniha mrtvých je ve svém vlastním jazyce nazývána Bardo Thödol, což znamená 'vysvobození v bardu skrze naslouchání.' Kniha klade důraz na to, že odpoutané vědomí má pouze naslouchat a pamatovat si poučky, aby dosáhlo vysvobození.
Tibetská kniha mrtvých popisuje zážitky, které lze očekávat v okamžiku smrti, během metafáze trvající 49 dní (7 x 7) a v průběhu znovuzrození do jiné tělesné schránky. To je ale pouhý obecný rámec, do kterého tibetští buddhisté halí svá tajemná učení. Jazyk a symbolismus rituálů smrti u bönismu, tradičního předbuddhistického náboženství, zde byl mistrně sloučen s buddhistickými představami. Esoterický význam, jak ho text přináší, spočívá v popisu smrti a znovuzrození, kde se nejedná o tělo. Láma Govinda to jasně naznačuje, když do svého úvodu píše: "Je to kniha pro ty, kteří žijí, stejně jako pro ty, kteří umírají." Její esoterický význam je často překryt mnoha vrstvami symbolismu. Nebyla koncipována pro běžné čtení. Byla napsána tak, aby jí rozuměl pouze ten, kdo měl být osobně zasvěcen guruem do tajemství buddhistických nauk, do zkušenosti provázející smrt a znovuzrození. Tyto nauky byly po dlouhá století pečlivě střeženy, aby naivním či neopatrným zacházením nepůsobily zmar. V překladu takového esoterického textu je proto zapotřebí dvou kroků: zachytit originální text v národním jazyce a poté praktická interpretace jeho užití. Touto publikací, určenou pro použití při psychedelických sezeních, porušujeme v určitém slova smyslu tradici tajemství a jednáme proti učení lámaistických guruů.