tout... tout.. tout.. mourira

Viens, voir les comédiens,
Voir les musiciens,
Voir les magiciens,
Qui arrivent

I cynik ma sve slabe chvile.

Laska neni, kdyz se dva divaji na sebe, ale kdyz se divaji stejnym smerem

Androidi sní o mechanických ovečkách...
robotům padá z očí sůl...

Pavučiny cár

proč pane, jen se tě ptám, proč pavučiny trhám další cár?

Dopletla jsem pavučinu, pane,
Přesně jak jsi poručil,
Každé oběti chycené
Budu se dívat do očí

Teď sama na sebe zírám
Z očí řine se slzí proud
Ve jejích vláknech jsem uvízla
Nelze již, nelze uniknout

Minuta věčnost trvá
A já přemýšlím o sobě
Proč jsem byla a kdo byl Já
A proč v lidské podobě

Smutek, pláč, myšlenky,prohra
Úsměv, vítězství, boj, pokora
Stoleté vteřiny, věčná tma
V dálce se plamínek svíčky mihotá

Těžko se jde, když nelze se hnout
V pavučinu jsem zapletená
Jak oheň k v sobě zažehnout
Stačí myšlenka jediná?

Pane, v noci mě s láskou objímáš,
Otevíráš bránu k srdci
Za dne mě do pavučin připoutáš
Z očí řinou se slzy

Bolí pane tvá láska
A víc zraňuje nejistota má
Ač jemná, řežou ta pouta,
Pavučina lepkavá

Snad jen, ještě, chci ti pane říct
Jak najít ten správný pár
Když mám očí tisíc,
A pavučiny trhám další cár…

Jsem bez vlastnosti, nepromenlivy, vecny, bez prani a bez uhony, nemenny, bez tvaru, naveky svobodny a cisty.

.. clovek nastavuje lidem zrcadla, ve kterych se pak ti dotycni vidi a nekdy
to uplne neustoji .. proto se muze stat, ze nekdo radeji utika .. zustavaji
lide, co nas maji radi nejenom povrchne .. a neleknou se sebe sama, nebo zmen,
ktere jim poznani muze prinest .. stejne jako nuceni premyslet

"They don't understand that one can get into such a mess from where no way out can be seen."

„Uvidíšs ji dneska?“ zeptal se Paton.
„Ne,“ rekl Lun. „Dneska nemuze. Zatracenej den!“
Držzeli hlídku u Ministerstva zisku a ztrát.
„Neprojde tu ani noha,” rekl Lun. „Je to tu jak...“
Prerusšila ho jakási staršsí paní.
„Prominte, ulice U šSkoly?“
„Ber ji,“ rekl Lun.
A Paton všsí silou prašstí starou paní obušskem do hlavy.
Odklidí ji ke zdi.
„Svine stará,” podotkl Lun. „Nemuzže stát po levý strane, jako kažzdý.
No, prinejmensším to rozptýlí.“
Paton peclive otrel obušsek károvaným kapesníkem.
„Co vubec delá?“
„Nevím,“ rekl Lun. „Ale je to hodná holka, vísš.“
„A jaká je... jinak?“ zeptal se Paton.
Lun se zacervenal.
„Jsi cune. Vubec nerozumísš citum.“

nemusis nekoho poranit jenom abys mela jistotu, ze on te neporani driv