A ja jsem pribouchl dvere, vklouzl do vany, musel jsem pomalu usedat, tak byla ta voda horka, dokonce jsem sykal bolesti, opatrne a bolestne jsem usedal. A potom jsem nastavil zapesti a prorizl si pravou rukou zapesti levacky.. a pak jsem si vsi silou uderil zapestim pravacky na tu obracenou cepel zatemovanou do stokrlete. A vlozil jsem obe ruce do horke vody, dival se, jak zvolna ze mne vyteka krev, jak je voda ruzova, jak ale porad ta cervena krev tak znatelne proudi, jako by mi ze zapesti nekdo vytahoval dlouhy, perujici cerveny fac, tancici zavojicek... a potom jsem houstl ve vane, tak jako houstla ta barva, kterou jsme natirali ten plot kolem celych statnich dilen a museli jsme do ni lit terpentyn.. a hlava se mi naklonila a do ust mi tekla malinova limonada, ktera ale byla lehounce slana.. a potom ty soustredene modre a fialove kruhy, ktere perovaly jako pohybujici se barevne spiraly.. a potom se nade mnou naklonil stin a o tvar mi zavadila brada zarostla strniskem. Byl to ten zednik v bilych satech. Podebral mne a vylovil jako cervenou rybu, ktere prameni ze zapesti cervene ploutvicky. Polozil jsem hlavu na jeho halenu a slysel jsem, jak moje mokra tvar hasi vapno, a ta vune byla to posledni, co jsem vnimal.
Bohumil Hrabal - Perlicka na dne, Ostre sledovane vlaky