The entire film spans only eleven minutes (including credits) of three scenes: Birth, Between, and Rebirth.

Each scene features one individual: respectively, a young woman floating in a swimming pool, a young man (and his twin apparitions) gyrating between two oncoming automobiles, and a young man running and breaking through a skyscraper window into the open air.

It's all in black and white. There is no dialog or text; just slow, mournful, quasi-Middle-Eastern music.

http://ibawizard.net/~x-only/We_Have_Decided.mov

http://ibawizard.net/~x-only/Shpongle_-_3_-_A_New_Way_to_Say_'Hooray!'.mp3

Natálie se dnes probudila o deset minut dřív. Posadila se na posteli a napadlo ji „Jak to?“. Pak ji ještě napadlo „Proboha!“, „Ale ne!“ a „Proč právě já?“, nakonec ale přeci jen naskočilo racionální uvažování a v tu chvíli ji napadlo „O deset minut dřív než co, ksakru?“. A to byla správná otázka. O deset minut dřív než co?

Natálie rozsvítila a podívala se na budík. Ukazoval 6:08. Hm, žádný čas, který by vypadal jako o deset minut dřív než něco, to tedy nepřipomínalo, a to ani když zkusila odečíst tu minutu, kterou se patrně vzpamatovávala.

Natálie se rozhodla, že tomu přijde na kloub. Prostě počká, až bude za deset (teď už vlastně jen devět) minut a pak se uvidí. Zhasla tedy, lehla si na postel a čekala. Tím pádem ovšem v 6:17 opět usnula.

There is no sound, no voice, no cry in all the world that can be heard - until someone listens.

spam, no... snad přežijet :)



Tělo jako pergamen po kterém se dá psát. Tělo jako prostor pro vzkaz.
Tělo a písmo jako exhibice
Tělo a písmo jako umění?