Skříň
Přivřená skříň,
o trochu míň proudí sem vzduchu,
nepolykám.
Sedím tam v koutě,
psi nepokoušou tě, stáhnu k nim ruce,
na chvíli sám, stejná rána, cesta vzdaná.
Stát, stát, někde na kopci stát
a zapálit ohně, višňový sad
potichu kousám a deru se ven,
ve dne jsou noci a v noci je den.
Naprasklým oknem,
dovnitř se kouknem, měsíc je v půli
a rozbitý,
skřín zase loudí,
pokojem bloudí, má motýlí křídla,
s ní odletím.
Otevřou dveře,
se stromy i keře, táhnou mě zpátky
do mraků,
sedíš tam v koutě,
psi na kusy rvou tě, padají koně
z oblaků
do nových krajů, s tebou si hraju.
Stát, stát, někde na kopci stát
a zapálit ohně, višňový sad
potichu kousám a deru se ven,
ve dne jsou noci a v noci je den
...ve dne jsou VLCI.