Jeste aby se vsechno dovrsilo, abych si nepripadal tak sam, mohl jsem si uz jen prat husty dav divaku, ktery mi prijde na popravu a uvita me pokrikem plnym nenavisti.

Prohledl jsem tve lecky, ó osude, zahradil jsem vsechny cesty, jimiz jsi mne
mohl dostihnout. Nezvitezis nade mnou ty ani jina neblaha moc. A az prijde
chvile neodvratneho odchodu, nase pohrdani temi, kdo beznadejne lpi na zivote,
zazni plne v tomto krasnem zpevu: Ach, jak dustojne jsme zili! -- Epikuros