Takže, slíbený souhrn:

Na Žambochův „elektronický experiment“ jsem od jeho vydání zachytil mnoho různých ohlasů, od nadšených výkřiků fanoušků až po jízlivé komentáře o „rejžování ze smetí v šuplíku.“ Nepokládám se za fanouška ani odpůrce, takže mě jen navnadily, abych si udělal názor sám. A rozhodně nejsem zklamaný.

Ano, většina povídek je stará. Ovšem alespoň mě přijde mnoho autorových starších věcí lepších než současné – protože zatímco dnes už je „rutinní profesionál,“ tehdy si mnohem více hrál. Fakt, že čtyři z povídek více či méně využívají některých známých literárních, herních i filmových světů o něčem svědčí – přímo z nich čiší, jak zábavné je psaní, když ho člověka nechápe jako „povinnost.“

Ano, většina povídek pochází „ze šuplíku,“ což autor přiznává. Ovšem snad vyjma dvou „mikro legrácek“ jsem nikde neměl pocit, že by byly „vykrádány hroby,“ případně zužitkovány texty, co by jinak neměly šanci na vydání.

Ano, asi polovina povídek už dřív vyšla jinde. Ovšem v případě těch z Ikarie jde o velmi staré kousky, sehnat časopisy by už dnes nebylo jednoduché. A u eletronických by to chtělo občas dost hledání, které možná baví skalní fanoušky, ale ne „řadové čtenáře.“ Takto mají vše na jednom místě, navíc v podání, která nezabírá místo a za docela přijatelnou cenu. Být „Živí a mrtví“ papírová kniha, asi bych kritizoval, ale proti elektronické nemám výhrady. A mimochodem, překvapilo mě, že je povídek tak málo – po Internetu se potuluje ještě pár dalších, dosti slušných.

Pokud nad něčím kroutím hlavou, pak spíše nad tím, co následuje po povídkách. Autorův životopis od Pavly Lžíčařové… no, budiž. Nakonec, MŽ je už natolik významným český autorem, že nepůsobí nevhodně. Ovšem následující bibliografie je problematická. Jako by nestačilo, že se stala terčem mnohdy ostré kritiky u „Dlouhého sprintu s ozvěnou.“ Sem, do elektronické knihy, se hodí lépe, ale i tak mi nesedla. Při vší úctě k týmu, který ji sestavil a jistě to dalo práci, v mnoha případech se nevyhnul spoilerům, a hlavně se obávám, že může prokázat autorovi poněkud medvědí službu. Čtenář si po přečtení stručných popisů zejména povídek může snadno pomyslet – vždyť je toho spousta na jedno brdo. Zda má pravdu či ne, je věc individuálního názoru, přesto bych podobné dodatky v budoucnu silně omezil.

To však nic nemění na skutečnosti, že jsem se sbírkou velmi spokojen. Dostal jsem víc a lepšího, než jsem čekal, přitom v dobré kvalitě (i po redakční stránce – nenašel jsem ani jediný překlep!) a pocit vyhozených peněz určitě nemám. Případnou další podobnou knihou bych rozhodně nepohrdl. Pěkných 84%.