Tak mám dočteno a dovolím si přihodit názor, ať se tu strhne nějaká hádanice zase ;) Jak jsem tu i jinde prezentoval, po posledních svou knihách jsem měl docela obavy, co ve Službách klanu přinese. Výsledek je ale poměrně příjemným překvapením. Ve službách klanu imho převyšuje dějem i sympatičností hlavního hrdiny, což je pro mě důležitý aspekt, aby se mi kniha líbila, moje neoblíbené Visio in extremis, řemeslným podáním dává zapomenout na nepřesvědčivého a odfláknutého JFK 28. Přesto určitou nevyváženost musím konstatovat – nevadí mi ale tak první dvě třetiny, které jiným připadají utahané a zdlouhavé (byť jsem nepochopil strukturu kapitol - ze začátku megadlouhé, poslední zas kratičké, ale to je detail, i když možná dost vypovídající o stylu práce autora), ba dokonce mě bavily nejvíc a děj v podzemmí považuju za vrchol knihy. Poslední část knihy je ovšem i přes výrazně akčnější dej slabší, méně chytlavá, jakoby uspěchaná (klasický Žambochův problém?), závěr takový průměrný se slabšími i silnějšími okamžiky. Možná je to tím, že skutečný emocionální vrchol a závěr přišel právě po těch dvou třetinách (nechci se dopustit spoileru). Nejvíc mě asi zklamal boj s Maleriaty, to na mě působilo až odflákle, vzato tak nějak z rychlíku. Přiznávám, že hodnocení je asi ovlivnění i tím, co se z Herberta stalo, takový magický kyborg, což je něco, co mě příliš nebaví soudě podle toho, že i oggerdovsý cyklus Vladimíra Šlechty mě kvůli postavám baví míň než Pohraničí, o Drsném spasiteli nemluvě. Nejlepším knihám autora se Ve službách klanu podle mého nevyrovná, průšvih jako Visio in extremis to ale není. A pokud by Žamboch dopsal Mavericka, stane se z Klanu poměrně funkční dílek výsledné skládačky. Už jsem z knihovny znova vytáhl jak Mavericka, tak Dlouhý sprint, jsem teda zvědavý i na tohle vzájemné srovnání. Snad nenastane efekt a la Kulhánek, kdy preference Vyhlídky na věčnost po následném přečtení Nočního klubu strmě klesly z cca 80-70 na 50%.