Já třeba nechápu, proč mně napsali doktoři do zprávy k diagnoze Paliativní péče. Doteď mi to njak nedá spát. Nevím, zda se mnou vdy mluvili napřímo, ale vyžadovala jsem to. Doufám,že to teda dostatečně pochopili. Je pravda, že úplně jiný přístup měli na Bulovce, kde mě z toho doktor hned ujistil, že chemo zabírá a nádor díky ní úplně zmizí. Poté mě přesunuli do HK,kvůli bydlišti a v HK mi ve fakultce Dr. při 1. schůzce řekl, že touto léčbou zkušenosti nemají, a že je velké riziko, že mi budou muset ruku amputovat...a další cosi... Pak 1.chemo a konzultace s mou doktorko, že mi byly dle PET/CT nalezeny metastázy. Takže 2.rána. Ano přístup doktorů mi zezačátku přišel fér, ale jelikož jsem tam byla takový exot, tak si mě přehazovali posléze jako horký brambor. Defakto už jsem neměla jen jednoho stálého lékaře, který by o mně věděl vše od A do Z. Což jim přičítám, jako jeden z největších mínusů. Nejdřív Vám řeknou, že jse po 4.cyklu chemo konec. Já an sračky vycucaná a po ánocích telefon, at přijdu an schůzku a tam se dozvím, že mi chtějí dát ještě nějakých 5 cyklů chemo a nelkolik ozařek. Tak to je pro ěm další rána č.3 . To si myslím,že mělo přijít také předem. Ale těžko říct jejich léčebné postupy se kažou chvíli mění.
Každopádně nesouhladím s tím, aby doktoři mlžili či něco zatajovali a říkali polopravdy. Ať se to týká jakéhokoli onemocnění. Lékaři by měli být i poloviční psychologové. Nejen stanovovat diagnozy, ale také umět komunikovat s lidmi a být empatičtí.