zima uhodila na stráně kolem prahy
centralismus mého srdce pluje krajinou
v čase zimy moje iluze jsou jako lávky do lepšího světa
ať oděn jakkoliv venku přijdu si jak nahý Richard Muller je mi toho svědkem
mé nohy chodí a pějí píseň na pohyb
nesu tíži světa na svých ramenou
když uhodí mráz, je hned dráž
každý pohyb nás něco stojí, jsem jako vedoucí pražských drah.
vlny se štěpí o částice oblak
krátím.