VANEK: A myslíš, že by to vedlo k něčemu lepšímu? Jestliže Piorecký tvrdí:
"Ale nejsou to jen rezidua prestiže, která spisovatelské organizace drží při životě. Je to i prostá komunikační praxe, která si žádá, aby za profesní či zájmové skupiny vůči celku společnosti promlouvali jejich institucionalizovaní zástupci. Čímž ovšem za současného stavu vzniká paradoxní situace, kdy spisovatelské organizace, sdružující menšinu převážně umělecky nevýrazných spisovatelů, mluví za neorganizovanou většinu, v níž je vyšší procento umělecky kompetentních tvůrců, kteří si nepotřebují své spisovatelství potvrzovat členstvím v nevýrazné a nečinné organizaci,"
pak se ptám, zda by se tento stav nějak zásadněji změnil založením nové organizace... A kdo všechno v ní bude? A kdo bude aktivní? A jak silný bude mít hlas? Bude mluvit i za neorganizovanou většinu? A nebude se už to množství hlasů tříštit a navzájem oslabovat? Nebude se to nakonec zase jen hašteřit a překřikovat mezi sebou, jak bývá na místních literárních pískovištích obvyklé?
Myslím, že ten článek měl být spíš (debatu vyvolávajícím) kritickým plácnutím do klidných vod než reálným počátkem snahy o aktivní nápravu. Nevím, jestli by zátěž jsoucího členstva byla až tak nepřekonatelná - aktivisty a nadšené pracanty vítají s otevřenou náručí skoro ve všech takových spolcích (nejdou-li totálně mimo proud, samozřejmě). A on jim přece nevytýká, že činí špatně, on jim vytýká nečinnost...