NATASHA: Nejdříve tedy ke Králově "neotřesitelnosti" a k pozadí, na kterém vnímám ty recense ve Tvaru já.
Král je dík své mimořádné erudici, inteligenci, vnímavosti, literárních schopnostech a dekády trvajícímu (a neutuchajícímu) nasazení bezesporu jedním z několika málo nejvýznamnějších žijících komentátorů poesie v Čechách. (Na okraj - "pro pořádek" - přiznávám, že podle mého názoru ve skutečnosti mezi komentátory poesie dnes v Čechách vlastně vážnou konkurenci vůbec nemá (a popravdě mě, asi že obecně oblibuji spíše jiný typ poesie než většinou píše on, jeho texty o poesii fascinují obecně ještě víc než jeho básně), ale to už není tak nesporné, bylo by to na úplně jinou diskusi a pevně věřím, že co píšu o těch recensích na Vlastizrady, tím není podstatně ovlivněno.)
Víme, že v posledních letech se dostal s jistými kruhy do sporu v obecných otázkách přiměřeného přístupu k poesii, povahy poesie, cílů dobré literární kritiky apod. Asi se bez problémů shodneme, že
někteří z Králových odpůrců v tomhle sporu byli s odpuštěním prostě takový nevzdělaní cucáci, co chtěli rychle mít "názor", exemplárního nepřítele a Pravdu na své straně, na straně (náležitě uvědomělého) Mládí. (Připomínám, že ten spor vesměs nevypadal tak, že by Král nedokázal ocenit mladou poesii a oni by mysleli, že je příliš přísný - oni chtěli proti němu "stavět konečně z hlavy na nohy" pojetí poesie a poesii jejich konstrukcím nevyhovující poslat do smetí.) Na druhou stranu je pravda, že tyhle kruhy - ať už z jakéhokoli důvodu - representovali i lidé s nějakou nezanedbatelnou erudicí, víme, o kom především je řeč..
Spor se vyhrotil, Král s přímočarostí sobě vlastní opakovaně řekl, že o žádné konfrontaci různých pohledů tu ale nemůže být řeči, protože jeho protivníci ničeho takového v žádném případě nejsou schopni, o co jde v poesii, vůbec netuší a texty o ní prostě nejsou schopni s užitkem číst, natož promýšlet. A že skutečnou konfrontaci by si samozřejmě přál (přinejmenším velmi slušný náběh k ní ostatně absolvoval se Štolbou).
Připomínám tak poměrně obšírně, co se semlelo, protože tím je podle mě přirozeně formováno očekávání ohledně reakcí na Královo sebrané celoživotní kritické dílo - teď tu před všemi leží tenhle monument, s trochou nadsázky svědectví na účasti mimořádného ducha na hlavních duchovních dobrodružstvích v Evropě od 60. let minulýho století. Král se v těch "teoretických" otázkách, o které se vedl v minulých letech zápas, dává jako na podnose. Je to pro kritickou analysu obrovská výzva. Dokáže "protistrana", a dokáže vůbec česká literární věda/kritika, že skutečné konfrontace schopna je? Jistě - adekvátní reakci nelze (najmě i s potřebným studiem) dát dohromady za večer; bylo by logické, kdyby literární časopis nejdříve přivítal takovou kulturní událost nějakou glosou a kritické analysy přinesl či přinášel po měsících. Tvar přináší po půl roce "dvojrecensi". Má-li to mít nějaký obhajitelný smysl, myslím, že by to neměla být dvě oznámení, že kniha vyšla, má asi 1400 velkých stran a šedivé desky...
(Ty vyvozuješ to, že je "stále neotřesen", mj. z toho, že recense obvykle nepřetékají přes půl strany. Ale lze něco vyvozovat ze srovnání délek recensí, když jednou jde o recensi na sbírku či sbírečku básní, a jednou na 1400 stran textů předního intelektuála vznikajících během víc než půlky století? Královi vyšla také klíčová sbírka básní, co vznikala skoro tak dlouho, a Tvar ji dvojrecensi vůbec nevěnoval. Hned v následujícím čísle Tvaru, mimochodem, přetéká přes stranu jedna ze dvou recensí Topinkových sebraných básní. Sice ne tolik, ale zas nezabírá kus první strany obrázek obálky knihy. I v tomto případě je podle mě naprosto logické věnovat recensi víc prostoru, než jde-li o recensi "řadové sbírky". Ale i ve srovnání Probouzení a VLastizrad podle mě potřebují Vlastizrady víc prostoru, má-li se něco postihnout. Popravdě, nepovažoval bych za nijak disproporční věnovat kritické diskusi Vlastizrad půl čísla, pokud by se našlo dost textů provádějících tu skutečnou konfrontaci... Tvým dalším argumentům pro Královu "neotřesenost" moc nerozumím. Nevím, co myslíš tím, že si jím nikdo "netroufne otřást", když na něj tolik hlasitých komentátorů poesie soustavně útočí (hlavně jako na teoretika, ale občas i jako na básníka) jako na ztělesnění špatnosti, zastaralosti a pomýlenosti. To, že je to Bard, tu ale není příliš relevantní, tady je ve hře jako kritik/komentátor. A to, jestli by jím šlo otřást (a v kterých bodech), to by se v tomto případě muselo zkusit v kritické diskusi, té "skutečné konfrontaci". (Osobně si rozhodně nemyslím, že jeho koncepce jsou bez problémů a jednostranností.))
(Myslím,že co by měla určitě v neposlední řadě věcná analysa Králových komentářů k poesii udělat, je promyslet, co přesně znamenají a jak se k sobě mají různá Králova (pozdní) uchopení toho podstatného v poesii ("jedinečné vidění světa", "básnický objev", "událost", případně soudržnost s ostatním veřejným obrazem autora), sledovat jak Král sám je či není věrný těmto principům ve svých konkrétních komentářích ke konkrétním básním a dílům, jak je aplikuje a jaký jim tím vlastně dává smysl atd. Není to vůbec triviální. Opravdu nestačí charakterisovat Králův kritický přístup citací nějaké jeho vlastní "programové" věty z předmluvy..)
A teď tedy konečně k Hanusovu textu: Dobře, v první půlce vypočítá, co kniha obsahuje (trochu přitom vypíchne, co asi nejvíc zajímá jeho, proč ne..), a říká, že ji doporučuje každému, koho Král zajímá. (Myslím, že by bylo spíš na místě ji důrazně doporučit bedlivé pozornosti každého, koho trochu zajímá kultura, natož česká poesie, ale to jen tak uštěpačně na okraj. :) )
Ale pak má asi pocit, že přece jenom napsat, že Král je důležitá postava, které vycházejí knížky a stručně vypočítat, čeho (krom jiného) se texty v téhle knize týkají, by bylo při takové příležitosti málo, a že by to chtěl přidat nějaký ten "vlastní názor". No a tak nejdřív Královi vytkne, že mu v posledních letech v konfrontaci s ostatní literární kritikou - bůhvíproč - nějak dochází humor. Hlavní konfrontace, v nichž mu došel, hned připomene, řekne, že dosud se od nich odvíjí "červená niť" českých diskusí o poesii (jestli by teda nestálo za to se zamyslet nad tím, co vlastně Král zastává a hájí..). U jedné z konfrontací ucítí příležitost uplatnit už "vlastní názor". - Král kritisuje literární kritiku, která přistupuje k dílu s předem hotovými kritérii. Hanus se blýskne: "Bezkritériovost" je také kritérium, a to "značně dogmatické"! Jsem sám, komu se chce mlátit hlavou do stolu? Pomalu: Král odmítá "kritériovou" KRITIKU, ne poesii. O kritériovosti, nebo bezkritériovosti v kritice literární kritiky dosud jaksi řeč nebyla.. Chce Hanus říct, že Krále přesvědčení, že je třeba se otvírat bez předsudků konkrétnímu básnickému dílu, vede k nějakému dogmatismu? To rozhodně není samozřejmé, bylo by třeba říct jakému a aspoň naznačit, ve kterých případech. Nebo chce říct, že Král dogmaticky odmítá "kritériové" literární kritiky a nedbá o to, zda přece jen něco zajímavého v konkrétním případě o díle neřekly? To by taky byla odvážná these, kterou by bylo třeba nějak doložit. Nebo jenom utkvělo Hanusovi v hlavě něco z těch "diskusí" minulých let, třeba these že odmítat (jako Král) příliš explicitní hlásání velkých idejí v básních vlastně je propagace bezideovosti/bezzásadovosti v poesii i životě (na okraj připomeňme, že Král je mj. autorem vyložené ódy na Reynkovu poesii), a napadlo ho, že by šlo figuru uplatnit v případě "kritériovosti"/"bezkritériovosti" kritiky (jen to nějak nedomyslel)?
Každopádně, Hanus je při chuti a další "vlastní názor" bezprostředně následuje - Král je příliš reservovaný vůči feminismu! Patriarchát! Jako hlavní usvědčující důkaz se předkládá citát - zdaleka nejdelší v celé recensi - z rozhovoru s Králem publikovaného až po Vlastizradách (
http://casopis.hostbrno.cz/aktualni-rocnik/2016/05-2016/tvorba-neni-spektakl ). Citát zní: "Mě samotného při pořádání Vlastizrad trochu překvapilo, kolika jsem se zabýval ženskými autorkami, já, který nejsem žádný feminista a vyloženě nesnáším snahy zvnějšku zrovnoprávnit mužské a ženské tvůrce. Idea rovnoprávnosti je samozřejmě správná, ne však v téhle formální, mechanické a čistě ideologické aplikaci." Opravdu se nenajde na těch 1400 stranách podnět k něčemu zajímavějšímu, než je halasná deklarace, že Hanus čistě vnější zrovnoprávňování "mužského" a "ženského" psaní hodnotí positivně, zatímco Král se někde mimo knihu přiznal k opačnému postoji? Asi Hanusovi dochází, že by to chtělo nějak doložit, že se ten postoj negativně projevuje v knize samotné. Tak tedy vzhůru do "konfrontace"! 50 let stará stať o Věře Linhartové je "akademická"! (Na začátku recense teda říkal, že tato stať Linhartovou "inspirativně 'otevírá'".) V 50 let staré stati o autorce, která psala asi nejintelektuálnější, "nejkonstruovanější" literaturu v tehdejších Čechách (ve který autorskej subjekt, mimochodem, mluvívá o sobě v mužskym rodě) je hodně "akademismu", takže Král je patriarchální fosílie. (Už mi docházej síly, tak to s tou hlavou a stolem vynechám.) Naštěstí jsou po roce další drtivé argumenty - 4 krátké texty o básnířkách (z toho dva o téže) následují v knize na jednom místě hned po sobě a před a za nimi je v obsahu knihy mezera, takže vzniká jakýsi "celek", jakých je v knize mnoho desítek, takže ženské psaní je pro Krále nějaké pouhé "téma" jak třeba "film"!. Když odhlédnu od toho, že je to celé úplně na hlavu, po sobě tam následují kdejaké texty věnované takovým či onakým básníkům, podle nejrůznějších kritérií, jiné texty o ženách takhle sdružovány nejsou, a z tohohle prostě příšerně trčí, že Hanus jen rychle hledá "argument" pro "názor", který se mu bohužel udělal - tak jak to jde dohromady s tím, že Hanus přece o pár řádků dál propaguje třídění poesie podle genderu autorů? No, Boženu Němcovou nazval Král "fascinující a palčivou panenkou" a vzpomínka na Toyen přišla Hanusovi málo uctivá (k tomu jen konstatuju, že já ten text považuju za nejhlubší poctu geniální malířce a fascinujícímu člověku; nebudu to dokládat citáty, už proto, že ty to - vytržené - mohou doložit jen z malé části, a Hanusovo "čtení" a hodnocení nebudu komentovat, protože bych musel být vulgární).
Pak je v Hanusově textu ještě něco o poznámkovém aparátu a kvalitě redakce, no budiž. Závěr - někomu se bude kniha líbit, někomu ne, některým poskytne podněty pro jejich vlastní uvažování. A pokud se "přeneseme" přes to, že Král si někdy nebere servítky, když jde o ty, koho považuje za "škůdce kultury", zjistíme, že kniha je docela "špalek". (Jasně, tady "zjednodušuju", jenomže ono těch posledních sedm řádků v plné parádě, když si je člověk pomalu přečte, vyzní dle mého skromného názoru ještě bizarněji.)
Takže - Král tvrdí, že dnešní mladí dynamičtí "noví kritikové" mají bůhvíproč pocit, že hlavní je "mít vlastní názor" a trochu asertivity, že čtení, vnímaní jedinečného, myšlení a argumentování jsou přežitek, přikládání ideologických šablon je ostatně mnohem vděčnější, a dodává, že tedy jednoduše nejsou žádné skutečné konfrontace s ním schopni. Kde to jen mohl vzít?
(Mohla by skutečnost, že si recensent povšiml, že Královi poslední dobou něco dost vadí, být zdrojem aspoň špetky naděje, že si jednou položí otázku, co vlastně a proč?)
(Kultánové vlastní názory jsou sice scestné trochu méně (to říkám ze snahy o věcnost, ne ze vzteku - prostě "trochu méně"), ale k nějaké konfrontaci to má ještě hodně daleko a zas má větší problém dát dohromady větu, která by sama o sobě nezněla nechtěně komicky, tak nevim no.)
(Pro jistotu ještě jednou: výše řečené se, jak je snad zřejmé, nijak netýká kvality
poesie toho či onoho autora nebo kruhu autorů. A zveřejnění té "dvojrecense" považuju především za skandál Tvaru, v mnohem menší míře jejích autorů.)