Blíží se komunální volby, tak aby to nezapadlo. Volte a volte dobře. A nezapomeňte, že komunální volby jsou jiné než ty velké, nejde v nich o daně, zahraniční politiku, reformu důchodů...
Dlouhé, leč poučné.
POLITIKA S. R.O. Reflex ADÉLA KNAPOVÁ
Rychle a pokud možno bez složitého úsilí a rizika přijít k velkým penězům jde
velmi snadno - stačí vstoupit do komunální politiky. Namísto veřejné služby se
politika od úrovně větších měst až po Prahu stala ZLATÝM DOLEM.
PRAHA JE RÁJ, KTERÝ VYSÁVAJÍ NENASYTNÉ MÍSTNÍ CHOBOTNICE
SPOJENÍ POLITIKY SE SVĚTEM BYZNYSU sice všechny parlamentní strany veřejně
kritizují, realita je však i díky děravé legislativě opačná.
Síť houstne, vázne v ní více peněz a praktiky jsou stále drsnější.
Není však spravedlivé, že se spojení byznysu a politiky neustále demonstruje jen
na pražském magistrátě, tedy "Velké Praze" - v tom má primátor Bém pravdu.
Ukázkou funkční sítě vztahů vedoucích z radnice a připomínající množstvím
chapadel a stylem jednání mafi ánskou chobotnici může být také pražská část s
číslem 4. V tomto největším pražském obvodě se právě hraje o stamiliónové částky, jež se
ve jménu veřejného blaha poněkud neprůhledně rozpouštějí do soukromých kapes.
PŘÍKLADY TÁHNOU
Vzpomínáte na slavné stěhování pražského magistrátu do Škodova paláce v
Jungmannově ulici? Členové rady magistrátu tehdy schválili, že si pro své účely
palác pronajmou za čtyři miliardy korun, místo toho, aby si ho magistrát za
řádově nižší sumu koupil.
Dosti podobnou fintu nyní zkonstruovali tři lidé na Praze 4 - starosta Horálek
spolu s věrným tajemníkem Dudrou a dobrým přítelem, předsedou oblastního
sdružení ODS na Spořilově Palounkem, kteří našli na území jimi spravovaném
zlatý důl v podobě polikliniky Budějovická.
Tu koupila spolu s dalšími akvizicemi ve zdravotnictví firma Medicon, v jejímž
čele stojí přítel šéfa ČEZ Čmejla a jednatel Kliment. Ten je navíc aktivní v
několika desítkách firem, z nichž mnohé mimo jiné více než výhodně odkupují od
Prahy 4 nemovitosti.
A k čemu jinému se poliklinika plná lékařů a pacientů hodí lépe než k
administrativnímu účelu, že? Ideálně za nájem bratru 40 miliónů ročně na dobu 35
let. Co na tom, že ani ne 300 metrů poblíž byla pár měsíců před vypsáním
"výběrového řízení" ohledně polikliniky Budějovická dostavěna nová
administrativní budova, požadavkům radnice plně vyhovující a na prodej za
necelých 800 miliónů. Proč mít levněji vlastní majetek, když můžete být v nájmu
a platit mnohem víc, zvlášť když se nikdo nikdy nedopátrá toho, v čí kapse
několik stovek miliónů vyhozených z okna reálně skončí.
Celou akci provází téměř dojemná propaganda, kterak se vše děje ku prospěchu
občanů (budou mít své úředníky na jednom místě u metra), lékařů (dostanou nové
ordinace) i pacientů (v nových čekárnách se jim bude víc líbit).
Je těžké dopátrat se, v čí hlavě se miliónonosný nápad zrodil, podle zasvěcených
u Palounka, podle jiných u Čmejly. Faktem však zůstává, že radnice Prahy 4 se
dohodla, smlouva o smlouvě budoucí už je podepsána a v nejbližších týdnech by
měl starosta signovat i smlouvu o nájmu.
KDO JE PALOUNEK?
"Samozřejmě že se úplně přestali bát. Škodův palác Bémovi prošel, proč by
nemohla projít poliklinika Budějovická," říká jeden ze zakládajících členů
pražské ODS a stále ještě její aktivní činitel, jenž je jen dalším z těch, kteří
uvažují o odchodu ze strany. Přesto se všichni bojí zveřejnit svá jména. Každý
potvrzuje, že se minimálně jednou setkal ze strany pana Palounka s výhrůžkami.
Jméno Ondřej Palounek je členům pražské ODS dobře známé. Podobně jako Tomáš
Hrdlička na Praze 10 (a i na magistrátu) je Palounek šedou eminencí čtyřky. Je
k vidění téměř na každé akci pražské ODS a díky svému stylu, extravagantnímu
chování a oblékání je nepřehlédnutelný. Oba spolu ovšem čile spolupracují -
Hrdličkův projekt na vyvedení obecního majetku do akciové společnosti na Praze
10 (viz Refl ex 45/09) se uchytil i v Nuslích pod názvem 4 majetková.
"Palounek? Pamatuji si, že s ním Bém nikdy nechtěl mít nic společného. Vždyť
ten člověk seděl několikrát ve vězení," hovoří o svém stranickém kolegovi další
člen pražské ODS. Má pravdu, Ondřej Palounek sice zažádal o výmaz trestů z
rejstříku, jejž má dnes tedy čistý, to však nic nemění na faktu, že byl několikrát
pravomocně odsouzen a tresty za krádeže a majetkovou trestnou činnost si
odseděl. "Před pěti lety se začaly dít šílené věci, nastoupila nová krev, pro
kterou je politika jen byznys. A veřejně se k tomu hlásí, jsou na to hrdí.
Palounek si na těch svých takzvaně náborových dýcháncích zapaluje doutníky
bankovkami a ukazuje jim, že tak pěkného jaguara, jako má on, můžou za pár let
řídit taky, když se ho budou držet. Nebudu dál ve straně, kde jsou kriminálníci
a kde prokazatelně vím, že se zpronevěřují a kradou stamilióny," říká další
zakládající člen pražské ODS.
I pro něj je kauza, kdy se vedení Prahy 4 v čele se starostou Horálkem rozhodlo
namísto koupě nové budovy (neboť stará ani po rekonstrukci skutečně objektivně
nevyhovuje, úředníci se do ní nevejdou) na 35 let pronajmout dnes nevyhovující
polikliniku na Budějovické, jež se bude muset celá přestavět, a zaplatit za ni
téměř dvě miliardy, nepřijatelná.
Dokumenty z radnice Prahy 4, návrhy smluv a v nich obsažená čísla stejně jako
developeři a soudní znalec, kteří tyto materiály viděli, potvrzují, že celá akce
Budějovická je více než nestandardní a nevýhodná pro Prahu 4. Když nic jiného,
minimálně jde o zneužívání pravomocí a nehospodárnost. "Pokud by se policii
podařilo dohledat všechny finanční toky i na neofi ciální účty všech
zúčastněných, zcela jistě by zjistili, kolik lidí se z toho načerno živí. A
nejen na radnici a v kruzích kolem radnice, ale i v Mediconu," vytahuje složky
s materiály zklamaný člen ODS, jenž doufá, že odkrytí alespoň několika podvodů
přinutí občanské demokraty, aby se vnitřně skutečně pročistili.
MY SOBĚ
"Nusle sobě" je vytesáno v kameni nad vstupními dveřmi historické budovy
radnice městské části Praha 4. Tato část městského úřadu prošla nedávno nákladnou
rekonstrukcí a dnes může stylem a kvalitou vybavení směle konkurovat nejdražším
pražským hotelům. U velkého stolu v předpokoji starosty sedí čtyři sekretářky,
dívají se společně na příchozího, jenž pozdraví, a baví se tím, že vyčkávají,
na kterou z nich se obrátí. Po pár vteřinách trapného ticha se k vysokému stropu
nese otázka, zda je možné mluvit se starostou Horálkem.
"Není tady." "Mám tedy přijít později?" "Ne, on je pryč." "Mám přijít zítra?"
"Ne, má dovolenou. Myslím, že až do příštího úterka."
"Ale já jsem minulý týden tady s vámi telefonicky hovořila a měla jsem přijít
za panem starostou tento týden." "Rozhodl se narychlo." "Zastupuje ho někdo?"
Bingo. Pan místostarosta Petr Staník. Audience je skončena.
Předpokoj a kancelář Petra Staníka jsou sice prostorově stejné, ale křišťálu a
aranžmá je tady méně, respektive žádné.
"Á, poliklinika Budějovická," říká místostarosta Staník a je vidět, že váhá,
jak má odpovědět. "Já vám k tomu nic říct nemůžu," sdělí po chvilce. Ale podle ofi
ciálních informací spadá majetek a jeho správa pod něj. "To máte pravdu, ale
pan starosta s panem tajemníkem si to vzali osobně na starost," krčí rameny.
K tajemníku Dudrovi se musí ještě níž.
DVOUMILIARDOVÉ MLČENÍ
Atmosféra na chodbě před jeho kanceláří připomíná předpokoj magistrátního
radního Langmajera - byznysmeni ve značkových džínech s vyšitými logy na
zadnici, velké značky na svetrech, opálení a urputné telefonování. Sám tajemník
je oblečen stejně neformálně a srší vtipem - až do chvíle, kdy se dozví důvod
mé návštěvy. V tom okamžiku jako by potemněla i jeho monstrózní plochá televize
přes polovinu zdi.
"Já vám k tomu nic neřeknu.
Proč jste nešla za tiskovou mluvčí?"
"Protože projekt stěhování do polikliniky Budějovická máte s panem starostou
pod palcem vy. A do médií jste se k tomu vyjadřoval." "Ale nic vám k tomu neřeknu."
"A k tomu, že jste byl dříve na radnici Prahy 5? Tam jste úzce pracoval s panem
Jančíkem. Přece není běžné takhle přecházet z jedné radnice na druhou. Proč
jste tady?"
"Právě proto. Když máte takového šéfa, jako je Jančík," zvedá oči ještě dnes
hrůzou ke stropu a vede mě k tiskové mluvčí. Cestou vysvětluje, že prošel
řádným výběrovým řízením. Nezmíní, že nesplnil ofi ciální požadavky mimo jiné na
vzdělání a že mu byly uděleny výjimky. Nemůže jeho post na Praze 4 souviset s
jeho známostí s Ondřejem Palounkem?
"To jste mě teď rozesmála. Kde jste to jméno vzala? Palounek ..." "Nechcete mi
říct, že ho neznáte." "Já vám neříkám vůbec nic." Po jeho odchodu se nebohá
tisková mluvčí Žaneta Pilařová snaží, seč může. Ale kromě konstatování, že
výběr Mediconu vzešel z výběrového řízení a že určitě je nějaký důvod, proč radnice
nekoupila objekt nový a vyhovující za méně peněz, jen ona neví jaký, nic neví.
"A víte vůbec, že pan Palounek, který je blízkým spolupracovníkem pana
starosty, byl trestaný? A že řidič pana starosty je jeho známým právě z té doby?"
"Nevím. Nic." Ondřej Palounek ofi ciálně na radnici Prahy 4 nijak vázán není. Je předsedou
oblastního sdružení Spořilov a člen oblastní rady ODS Prahy 4. Přesto mi dvě úřednice, jež
náhodně zastavuji na chodbách s tím, že ho hledám, neváhají sdělit, že nejspíš
bude u starosty. Ale nejlepší je prý podívat se před budovu, jestli tam parkuje
jaguar. Starosta Horálek je člen sdružení ODS Spořilov a předseda oblastního sdružení
ODS. Jeho tajemník Lanny Dudra je pak člen spořilovského sdružení, kterému
Palounek šéfuje, a podle slov jeho bývalých kolegů na Praze 5 je také velmi
schopný v záležitostech, jež nesnesou přímé světlo a ofi ciální jednání.
NEDOTKNUTELNÍ HLAVONOŽCI
Když pak jeden ze zastupitelů Prahy 4 zavzpomíná na okamžik, kdy byl přítomen
tomu, jak Palounek přikazoval Horálkovi na chodbě radnice, co přesně má dělat,
a přidá se k tomu fakt, že starostu Horálka hlídá a vozí jako řidič a ochranka v
jednom dlouholetý Palounkův přítel z dávných, divokých dob, začíná být systém
čitelný.
Stejně tak je jasné, proč je téměř nemožné podobné účelové sítě napadnout a
rozbít. Musel by promluvit někdo zevnitř, vynést materiály, než budou zničeny,
a musel by být smířen s tím, že už si nikde ani neškrtne.
I v případě polikliniky Budějovická je nepravděpodobné, že bude někdo odsouzen.
Všichni, kteří byli ochotni o podvodech na Praze 4 hovořit, tak učinili až
poté, co jsme jim slíbili, že jejich totožnost nebude odhalena. Po právní stránce
jsou smlouvy v pořádku - už od prvopočátku se v nich totiž operuje s čísly o několik
řádů nadsazenými, a tak jsou výsledné sumy matematicky odpovídající. Vzhledem k
platným zákonům není možné dohledat majitele všech zúčastněných firem a ti,
kteří by mohli navést vyšetřovatele na konkrétní stopu a svědčit, mají strach.
Navíc chobotnička z Prahy 4 je svými chapadýlky přisátá i v dalších pražských
částech a ty ji nenechají padnout - vždyť i ony mají zase na oplátku svá
chapadla na čtyřce. A tak vede propletenec vazeb ze čtyřky na desítku například
k Hrdličkovi (ano, ten, který se chlubí, že dokázal v listopadu sehnat hlasy
pro Béma a ten se díky němu a Jančíkovi z Prahy 5 stal znovu předsedou pražské
ODS)a také na pětku ke starostovi Jančíkovi (má na Praze 4 několik velmi výhodných
pronájmů budov), jenž o sobě tvrdí, že je rovný a čestný chlap a žádné
nepravosti nikdy nepáchal (viz rozhovor).
Hlavní chapadlo pak mají chobotničky namířené ven z komunální politiky k
významným českým podnikatelům a jejich firmám. V Praze a Ostravě (kde jsou
chobotnice pro změnu oranžové, neboť je ovládá ČSSD) mají tito hlavonožci v
obzvláštní oblibě developery a podnikatele v energiích. Stejně jako skutečné
chobotnice pak i tyhle vypouštějí v případě ohrožení - například když se položí
přímé otázky na spojení se světem podnikání - hustou mlhu, plnou výmluv a
dotčených ohrazení. Jen velmi výjimečně se komunální politik hlásí ke svým
podnikatelským aktivitám a k tomu, že je v nich úspěšný.
V Praze tak činí radní Langmajer a starosta Jančík: ano, podniká, ano, je
úspěšný, protože je nejlepší možný manažer a vždy dosáhne svého cíle. V
podnikání i politice. Střet zájmů v tom však nevidí ani oni a jsou uraženi byť
jen podezřením.
Koneckonců, systém funguje, takže policie jim nikdy nic nedokázala.
PRAVIDLA MOCI
Většina politiků postupně přestává vnímat realitu běžných občanů a žijí ve svém
světě, kde jsou hranice morálky a etiky výrazně posunuty. Proč je tomu tak a že
se jedná o přirozený proces, vysvětluje PETR HOUDEK z katedry institucionální
ekonomie a z Laboratoře experimentální ekonomie národohospodářské fakulty VŠE.
Proč politikové ztrácejí po určité době schopnost vnímat realitu? Jak se dá
definovat závislost na moci?
Nizozemský psycholog Joris Lammers nedávno uspořádal experiment, v němž členové
jedné skupiny měli zavzpomínat na situaci, v níž měli moc nad chováním druhých,
subjekty v druhé skupině naopak přemýšlely nad událostí, ve které neměly moc
žádnou. Nato všichni hráli loterii, v níž bylo snadné podvádět. Zároveň na
jakési morální škále hodnotili, jak eticky odpudivý je podvod. Výsledky byly
jednoznačné, nejvíce podváděli ti, kteří vzpomínali na zakoušení moci. Úžasně u
nich narostl rozdíl mezi tím, co kázali, a jak jednali. Bylo tak dokázáno, že
moc u lidí způsobí, že jsou přísnější k porušování norem u druhých, k sobě jsou
však mnohem, mnohem shovívavější. Tato rázná negativní změna chování u politiků
bývá označována za syndrom arogance moci a některými psychiatry interpretována
jako získaná porucha osobnosti. U postižených jedinců se vyvine hypertrofované
sebevědomí, začnou pohrdat ostatními lidmi, jejich zájmy a argumenty.
Dá se nějak vysledovat či určit bod zlomu?
Zlom lze identifikovat v bodě, kdy politik vůbec nezmění své vystupování ani po
veřejném odsouzení svého chování. Většina z nás na nesouhlas druhých poměrně
rychle a intenzívně reaguje, mnozí pocitem viny, studu, někteří vzdorem.
Nebezpečně opojení mocí reagují zásadně jen nezájmem, a především pak útokem.
Je dokonce i experimentálně ověřeno, že s klesajícím stupněm kompetentnosti roste
u vedoucích pracovníků úroveň přímé agresivity nebo nepřímého intrikářství.
Ačkoliv lidé jsou velmi různorodí, existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že
politik reagující na kritiku zlostně a hledající "viníky" či "síly v pozadí",
místo aby usiloval o nápravu či řešení, překročil práh, za nímž již svůj
morální kompas ztratil.
Je moc skutečně tak silným faktorem, že dokáže i slušného člověka přetavit v
pravý opak?
Zisk moci transformuje vzorce chování lidí. Na případě mužů je dokázáno, že s
postupem v sociální hierarchii u nich roste hladina testosteronu, pohlavního
hormonu.
Ten je patrně odpovědný za vyšší ochotu podstupovat riziko a nebojácnost při
čelení nejistotě, což jsou vlastnosti usnadňující vedení. Ovšem při chronicky
vysokých hladinách testosteronu se muži stávají impulsívní, mají sklon k
hazardnímu a arogantnímu chování. Mocní mají tedy nejen pocit, že riziko
potrestání jejich nemorálního chování je nicotné, zároveň i intuitivně cítí, že
jejich výjimečné postavení je opravňuje stát nad ostatními lidmi a jejich
normami slušného chování.