Tak jsem byl v tom Punjab bistru a musím se přidat k poněkud rozporuplným hodnocením viz níže. Místo prapodivné - za prvé, nemohl jsem to skoro najít. Dále, je to snad v nějaké bývalé vrátnici nebo co to je, málo místa. V zimě tam bude určit kosa. Jídlo dobré, ale čeká se dlouho i když tam je málo lidí a je toho fakt málo. Kuchtík velmi milej, ale moc důvěry ve mě nevzbudil. Nejvíc bizarní je ale to, že tam evidentně ještě nepřišla vlna EET (ani vlastně žádná pokladna) i přes to, že z jedný strany je soud a z druhý strany kousek basa. Dávám 2/5 a už tam nepůjdu.

Zajimave pocteni :)

Každému, kdo nabyl dojmu, že všechno se zkrátka v Praze žene k tomu být nové a lepší, doporučuji procházku po Michli a Nuslích. Pohled na průčelí Michelské pekárny spolehlivě zažene chuť na jakékoli pečivo. Akátovobodláková džungle kolem ulice Ohradní vyvolá vzpomínku na dávná milostná dostaveníčka z Anny proletářky. Panelové stavby ze sedmdesátých let nabízejí útroby internetovým obchodům a je dobře, že je zákazníci nevidí. Tam, kde si Botič podává ruku s ulicí Nuselskou, to kupodivu nesmrdí, leč nechvalme dne před večerem. Po pár krocích padne zrak na domečky popelící se pod svahem Bohdalce, u mostu přes potok někdo pečuje o pomníček mladičké Emmy. Nedoporučuji ten obrázek nikomu, kdo má sklony k depresím. A varuji ho před další chůzí směrem k Náměstí Bratří Synků, i když vím, že tato pěší pasáž má styl. Styl chudoby. Nosným prvkem stylu chudoby je nápodoba, imitace. Nuselská se tváří jako obchodní tepna čtvrti. Koupil bych si tam něco jen z donucení. Tady jsou snad i rohlíky z druhé ruky. Ohavnost sprejerských kreací na vratech průchodů a garáží souzní s okopanou omítkou domů a rozkopaná ulice si v hukotu sbíječek notuje s prachem na parapetech. Nejsou-li peníze na opravdovou potřebnou opravu, flikuje se. A když se flikuje letos, o to víc se bude flikovat za rok. Ulice tu a tam cení dásně s vypadlým zubem domu. Jako Proustovi připomněla chuť madlenky na jazyku dávné časy mládí, šel mi před očima film ze severoafrických měst, abych nikoho neurazil. Žíravá a nevykořenitelná špína přežehnává nám tu hlavní město a prohlubuje beznaděj chodce v poledním úpalu. Štítivost nebezpečně přibližuje smrt žízní. Před pětačtyřiceti lety jsem tady bydlel. Bylo to tehdy taky takové, nebo jsem to neviděl?

Vršovickým nádražím projíždí jeden vlak za druhým. Kdybyste jeli ven z Prahy, dívejte se vlevo. Vinice na Grébovce korunovaná altánkem a vilou vás naladí jako příslib volné krajiny. Pohled vpravo nabízí jen město hroutící se do sebe.

zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Bilek-Kdyz-Nuslemi-tak-pres-most-493496