REDSNAKE: právě to musím dostudovat, jsem na začátku...prý naprostej bohem...
Psal o něm před pár dny Čermák v jednom procentu, dost mě to hned zaujalo, třeba i ten jeho poloviční strop a hlava umazaná od vápna jak byl strop nízko..:)
Alfred Jarry – Wikipediehttps://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Jarry Žil život jen s několika klíčovými prvky, které mu bohatě stačily ke spokojenosti: kolo, revolver a absint. Revolver používal často místo cyklistického zvonku, kolo zase jako výhradní dopravní prostředek a absint se pro něj stal životním symbolem. Na zbytku jeho inventáře jako by Jarrymu nezáleželo. Žil v nájemním domě s polovičním stropem, byl nucen psát v leže, vlasy měl ustavičně od vápenného stropu a vlastnil nábytku vyloženě poskrovnu (za zmínku stojí snad jen jeho postel sloužící zároveň i jako kanape). Údajně ve své knihovně choval jen čtyři nebo pět knížek, z nichž lze jmenovat především Françoise Rabelaise, který se stal výchozím dílem Jarryho tvorby. Humor mu umožňoval dosáhnout vyšší svobody. „Jarry už nehrál Ubua na scéně, ale ve městě. Byl tak zrcadlem hlupákům, kterým ukazoval nestvůru, jakou všichni do jednoho byli.“ (G. E. Glancier)
Přátelit se s Alfredem Jarrym nebylo zrovna jednoduché. Malý, nehezký a nedbale oblečený, šokoval své okolí na každém kroku. Věčně vyvolával skandály, ohromoval a provokoval. Chodil krokem cvičeného šimpanze, mluvil vybraným jazykem a oči mu svítily alkoholem. Nesnášel lidi, kteří jej obdivovali, sentiment v něm budil hrůzu, a ačkoli se věčně potloukal po nevěstincích, něžné pohlaví nenáviděl.
Vyčerpán, nemocný a obtěžovaný věřiteli, Alfred Jarry neustále cestoval z Paříže do Lavalu a zpět. Do poslední chvíle si dělal ze své choroby legraci. Přátelé, kteří jej navštívili, s hrůzou hovořili o opičích grimasách, jimiž se snažil zesměšnit patos smrti. Jeho poslední přání bylo, aby mu donesli párátko. Zemřel v nemocnici de la Charité. Bylo mu čtyřiatřicet let