Molybden aneb sázka na budoucnost
Stále rostoucí nároky globální ekonomiky vyhnaly ceny přírodních surovin na úrovně, které až tají dech.
Komoditní trhy tak sklízejí v posledních letech i přes svou vysokou senzitivitu poměrně solidní přírůstky.
Ropa od roku 2002 posílila o více než 360%. Stejně tak i zemědělské suroviny. Např. cena pšenice
vystoupila během posledních dvou let o 220%. Zvýšení zaznamenaly i drahé kovy jako měď, nikl a
zlato, to se dostalo až na své historické maximum. Tolik populární uran byl přímo předmětem raketového
výstřelu, když posílil z 25 USD za libru na 130 USD. Mnozí investoři to pocítili přímo na vlastní kůži a to
ať v pozitivním slova smyslu nebo naopak.
Nicméně v pozadí těchto tolik profanovaných komodit se rodí možná další pohádkový příběh, který začal
před mnoha lety, kdy švédský chemik C.W. Scheele izoloval z minerálu oxid z něhož později P. J. Hjelm
připravil kovový molybden.
Cena molybdenu se dramaticky zvedla z cca $8 za libru na $20, a pak pokračovala až na $48 za libru, aby
poté ustoupila zpět na současných $35. Pro molybden neexistuje žádný futures market, a tak všechny
cenové stimuly musíme hledat v korporátní sféře.
Obsah molybdenu v zemské kůře se odhaduje na 1,5 – 8 mg/kg a v mořské vodě v koncentraci 0,01 mg/l.
Dá se tedy s určitostí říci, že je velmi vzácný. Nejvýznamnější rudou, ze které lze tento kov získat, je
molybdenit nacházející se především v americkém Coloradu, Číně, Čile, Arménii a Kanadě. Nicméně
velká část molybdenu (Mo) je získávána jako meziprodukt při těžbě mědi.
Jednoduchým klíčem k úspěchu je pochopení významu a důležitosti molybdenu. Už nepatrné množství
Mo dodává slitině výrazně vyšší tvrdost, mechanickou odolnost a antikorozní vlastnosti. Díky tomu si
také našel široké využití v metalurgickém průmyslu při výrobě speciálních ocelí, které se dále používají
na výrobu silně mechanicky namáhaných částí strojů. Se slitinami obsahujícími Mo se tak setkáváme při
výrobě děl, turbín (vodní a větrné elektrárny) nebo vrtných hlavic. Zcela nezbytnou aplikaci si Mo našel
v reaktorech, kde odolává vysoce agresivnímu prostředí (např. reaktory v elektrárnách ČEZu jsou
vyrobeny z chrom-nikl-molybden-vanadové oceli). Zejména antikorozní vlastnosti a vysoká tepelná
odolnost (teplota tání je +2623 stupňů Celsia) udělaly z „moly“ světově žádanou a nezbytnou surovinu.
Používá se také v ropovodech, autech, letadlech, raketách, barvách, hnojivech nebo izotopovém a
stavebním průmyslu (Malajské Petronas Towers, největší budovy světa, spolkly 3% molybdenu). Dále
byla prokázána i jeho nezbytnost v mikrobiologickém měřítku. Molybden se podílí na správném fungování
běžných živočišných funkcí (zvyšuje tvrdost zubní skloviny). Jeho nedostatek může vést
k anemickým stavům, záchvatům astmatu či impotenci.
Pro zbrojařský, letecký či ropný průmysl a jadernou energetiku je Molybden zcela nepostradatelnou
komponentou. Jednotlivé světové ekonomiky plánují výstavbu dalších zhruba 200 atomových elektráren a
reaktorů, kde bude přítomnost molybdenu zcela nevyhnutelnou záležitostí. V legované oceli, která se zde
používá, je molybden zastoupen zhruba 8%. Ocelářský průmysl vstřebává na 80% tohoto vzácného kovu.
Kromě toho International Stainless Steel Federation předpokládá, že roční nárůst spotřeby oceli do roku
2010 bude 5,5%. Rostoucí produkce půjde ruku v ruce s rostoucími požadavky na Mo. V ropném
průmyslu se molybden používá kromě výstavby ropovodů (v aljašském, 800 mil dlouhém ropovodu je až
7% Mo) na výrobu petrochemických katalyzátorů, sloužících k odstranění sirných sloučenin z ropy a
ropných produktů (Čína, Rusko nebo Evropa plánují výstavbu dalších ropovodů a plynovodů; více
potrubí rovná se více molybdenu)
Vysoká variabilita použití zajišťuje neustálý odbyt tohoto kovu. Případná krize v jednom ze segmentů
průmyslu nemusí tedy nutně znamenat paniku pro investory vkládající důvěru do Mo. Případné nežádoucí
zvraty a odchylky od trendu by se tak měly vracet z důvodu neustálé celosvětové poptávky na své
původní hodnoty.
Molybdenový trh je nyní značně chudý na analytickou činnost, což přiznávají i některé renomované týmy
jako např. UBS Investments Research. Proto nelze z této oblasti očekávat výraznější podporu.
Současné světové zásoby (přibližně 8,6 mil. tun) molybdenu se zdají být, i přes jeho skromný výskyt,
dostatečné. Nicméně v případě dynamického nárůstu a expanze trhu by se však dodávky dostaly velmi
snadno do značného skluzu, čímž by zcela logicky katalyzovaly jeho cenu. Mo je navíc značně náročný
na zpracování. To probíhá v tzv. pražírnách, což je jednak velmi nákladné (molybdenová ruda –
molybdenit, se musí pražením převést na oxid molybdenový, který se dále redukuje vodíkem za vzniku
molybdenu a vody) a jednak ekologicky citlivé.
Odhadované zdroje Molybdenu jsou pouze 19 mil. tun. Z toho je např. 5,4 mil. v USA, 8,3 mil. v Číně,
2,5 mil. v Chile, 0,91 mil. v Kanadě a 0,4 mil. tun v Arménii. Další zdroje zatím nejsou známé. Jak je
vidět, největší zásoby jsou tedy v Číně a také právě Čína se svým dynamickým ocelářským a
energetickým průmyslem bude nejvýznamnějším motorem zásobování a světových cen. Je však potřeba
zdůraznit, že to bude také právě čínský drak, který v budoucnu spoliká většinu své vlastní produkce.
Čínská vláda pro ochranu svého národního podílu v poslední době také uzavřela některé své tavby
„údajně“ kvůli enviromentálním důvodům. Kromě toho v listopadu 2006 Čína uvalila 10% clo na export
molybdenu.
Ačkoliv se tedy zdá být poptávka a nabídka na trhu v zásadě vybalancovaná, je jen otázkou času, kdy
tíživý nedostatek převládne. Pouhá pokračující expanze energetického sektoru by mohla být tím
základním impulzem.
Chilský Molymet, který ročně generuje přibližně 10% světové produkce molybdenového koncentrátu,
proto staví další pražírny s kapacitou až 40 mil liber. Do roku 2009 chce toto číslo navýšit ještě o 10 mil
liber. Ve Spojených státech jsou pouze tři pražící zařízení, což reprezentuje 26% světových možností.
Celá Jižní Amerika převyšuje USA pouze o 6%, Čína naopak ztrácí 2% a Evropa 8%. Celosvětová
kapacita je přitom 320 mil liber a vzhledem k nedostatku pražíren se jen velmi těžko vyrovnává
s globálními požadavky. Nelze samozřejmě určit přesné datum, ale jedno je již jasné - nedostatek
zařízení na zpracování molybdenu je takřka na spadnutí. Vezmeme-li v úvahu, že molibdenový trh bude
expandovat pouze 4% ročně (jenom Čína a státy bývalého Sovětského svazu by podle odhadů měly zvýšit
svůj požadavek o cca 10%), tak po roce 2010 bude svět potřebovat další kapacitu s min. 100 mil librami.
Jak je patrné, molybden zasahuje do všech důležitých oblastí průmyslu, zejména pak do energetiky. A
ačkoli se zdá, že do roku 2009 bude poptávka s nabídkou vyrovnaná, není zcela jasné co bude potom?
O Molybdenu se dá tedy bez nadsázky prohlásit, že je velmi „hot“ kovem. Co však říci o prvku, který je
také těžký a tvrdý, má vyšší bod tání, v zemské kůře se vyskytuje v obsahu kolem 1-5ng/kg, v mořské
vodě je jeho přítomnost takřka zanedbatelná a s jeho čistou formou se v přírodě navíc vůbec nesetkáme?
Co říci o Rheniu (Re), jehož zdrojem je rafinace prachu vznikajícího právě při výrobě molybdenových
koncentrátů?
Většina Re se finálně zpracovává na bimetalické katalyzátory, které se v první řadě používají na výrobu
vysokooktanového bezolovnatého benzínu. Vyrábí se z něj termočlánky pro měření vysokých teplot a
používá se na výrobu částí raketových motorů. Slitiny Molybdenu s Wolframem a Molybdenem se
používají do elektrod, ionizačních čidel, regulátorů teploty, elektromagnetů, polovodičů, rentgenových a
elektronových lamp. Odhaduje se, že světové zásoby jsou kolem 2,4 tis. tun, zdroje 10 tis. tun a globální
rezerva činí cca 3,5 tis. tun. Stejně tak jako u molybdenu se poptávka jen těsně vyrovnává s nabídkou.
V roce 2006 mělo být dodáno 62 tis. kg, ale pouhých 72% se úspěšně dostalo ke svým odběratelům. USA
přitom produkují celkem 15 tis. trojských uncí. Stoupající cena je tak pouze logickým důsledkem
blížícího se nedostatku.
Jedním z mnoha důkazů atraktivity molybdenu a důvěry investorů přineslo nedávné IPO čínské
společnosti China Molybdenum v Hongkongu. Během dvou měsíců se akcie obchodovaly s více než 60%
prémií. Kanadská Roca Mines si za rok 2005 připsala až +480%. V letošním roce se již obchodovala
s další asi 50% prémií. Jedna z mála amerických společností kótovaných na AMEXu, General Moly,
zaznamenává podobný zájem za strany investorů. Rok 2006 znamenal pro tyto akcie +186% a rok 2007
zatím až +280%.
Není určitě od věci se podívat po dalších obdobných společnostech a využít tak zajímavé investiční
příležitosti. Ta totiž nepřichází každý den.
CAPITAL PARTNERS a.s.
Jan Moulis