Zbytečné tabu
MF plus | 30.3.2007 | rubrika: Fenomén - Marihuana jako lék | strana: 56 | autor: Tereza Spencerová
Medicína dnes pomalu "objevuje Ameriku" a zjišťuje to, co lidstvo ví už asi pět tisíc let - že je marihuana ve své podstatě zázračný lék.
Ve svém posledním čísle americký prestižní odborný časopis Neurology publikoval výsledky studie dr. Donalda Abramse z Kalifornské univerzity v San Francisku, podle nichž je marihuana bezpečnou a účinnou látkou při léčbě periferální neuropatie. Je to druh extrémní bolesti, která sužuje pacienty s HIV. Je způsobena poškozením nervů a u postižených vyvolává pocit, jako by měli ruce či nohy v jednom ohni nebo jako by do nich někdo bodal nožem.
Podobnou bolest pociťují pacienti i s jinými chorobami, jako jsou například diabetes či roztroušená skleróza. Moderní medicína na ni nemá odpovídající lék; všechny používané léky na bolest jsou proti periferální neuropatii málo účinné a selhávají i taková "děla", jako je morfin či OxyContin.
Je třeba konstatovat, že marihuana periferální neuropatii neléčí, ale "jen" významně snižuje utrpení pacientů.
Dr. Abrams její účinky zkoušel za přísně vědeckých podmínek a zjistil, že většina pacientů po vykouření marihuany pocítila asi třicetiprocentní úlevu - pro mnohé z nich to znamenalo, že se jim život vrátil do snesitelných mezí.
Výsledky testů lze považovat za jednoznačné "vítězství" marihuany, tím spíš, že se všechny oficiální výzkumy provádějí s "oficiální", státem dodávanou marihuanou, jejíž kvalita je už tradičně velmi pochybná. Lze se proto velmi oprávněně domnívat, že pokud by měli vědci k ruce kvalitnější "matroš", dopadla by studie mnohem lépe.
Zatímco je experiment doktora Abramse odborníky v USA považován za "finální důkaz" pozitivních medicínských vlastností "trávy", ve skutečnosti jen navazuje na předchozí "finální důkazy", které se množí snad každým rokem jako houbičky po dešti. Loni například jedna studie prokázala, že pacienti s hepatitidou typu C, kteří kouřili marihuanu, lépe zvládali nauseu a další vedlejší účinky léčby a ve výsledku pak měli trojnásobnou šanci, že se viru zbaví, oproti pacientům, kteří marihuanu nekouřili.
Skutečná úleva
"Vzpomínám, jak mi ostatní, většinou starší, spolupacienti záviděli trávu," vypráví třicátník Ondra, který před několika lety kvůli rakovině absolvoval chemoterapii. "Chodil jsem tam půl roku jednou za čtrnáct dní a pokaždé jsem trpěl šílenou nevolností a nemohl jsem ani jíst. Když jsem ale zkusil marihuanu, začalo to fungovat. Klidně jsem se mohl najíst a když jsem si pak hned zapálil, nevyzvracel jsem to a zmizela i nevolnost," vypráví trochu zasněně. "Zkoušel jsem to nabízet ostatním, ale byli vesměs ze staré školy a brali trávu jen jako nebezpečnou drogu.
V životě by to nevzali do pusy. Škoda, trpěli úplně zbytečně." Právě účinek marihuany na nevolnost, asi ten nejnepříjemnější vedlejší produkt chemoterapie, je zřejmě obecně také nejznámější. Zajímavé je, že už v 70. letech minulého století proto lékaři syntetizovali THC, hlavní psychoaktivní součást marihuany, a ve formě tabletek ji začali podávat pacientům v procesu chemoterapie.
Úmysl dobrý, ale výsledek nic moc - ukázalo se totiž, že člověk, kterému je nevolno, má velký problém tabletku vůbec spolknout a potíž nastala i s dávkováním.
Zatímco marihuanovou cigaretu můžete kouřit jen do okamžiku, kdy pocítíte úlevu, a pak ji zcela svobodně típnout, tabletka měla určitý obsah aktivních látek, které se v mnoha případech ukázaly jako zbytečně silné, a pacientům tedy ve skutečnosti spíše přitížily, než aby jim pomohly.
Další nevýhodou se ukázala i cena, neboť tabletky byly mnohonásobně dražší než marihuana jako taková a mnozí pacienti si je prostě nemohli dovolit. Jinými slovy, zájemci, kteří se chtěli zbavit nausey, se zase poctivě vrátili k jointu.
Totéž často dělají pacienti s rakovinou, kterým "tráva" pomáhá zmírnit úzkost, nebo třeba lidé se zeleným zákalem, jimž marihuana dokáže snížit nitrooční tlak, a zabránit tak oslepnutí. U epileptiků zase pomáhá bojovat proti křečím a u lidí s Parkinsonovou chorobou oslabuje nezvladatelný třas, který jim jinak znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější životní úkony.
Lék bohů
Jsou tato fakta překvapivá? Pro někoho možná ano, ale neměla by být. Vždyť o léčivých účincích marihuany se ví dlouho. V 19. století o nich lidé nepochybovali a jen v letech 1840 až 1900 se v evropských a amerických lékařských časopisech objevilo více než sto článků popisujících její léčivé účinky.
Historické prameny lékařských vědomostí o marihuaně však samozřejmě sahají ještě dál a nejčastěji je v této souvislosti zmiňován už rok pět tisíc před naším letopočtem. Konkrétní fakta se vztahují například k mytickému čínskému císaři Šang Nangovi, který v roce 2737 před naším letopočtem předepisoval marihuanu na pakostnici, revmatismus, malárii a - což je pozoruhodné - i na slábnoucí paměť. Popularita marihuany, která původně zřejmě pochází ze severních oblastí dnešního Afghánistánu a jihosibiřského pohoří Altaj, coby zázračné medicíny takřka na všechno se bleskově šířila celou Asií a prostřednictvím Hedvábné stezky až na Blízký východ a odtud podél východního pobřeží Afriky i dál na jih.
Historici dnes soudí, že primárně byla marihuana v těchto oblastech využívána hlavně jako dezinfekční prostředek a analgetikum. Zakořenila ale především v Indii, kde ji některé hinduistické sekty používaly nejen k náboženským účelům, ale i jako zaručený prostředek k uvolnění stresu. V Indii je ostatně marihuana, zvaná bhang či gandža, na seznamu léků dodnes, byť v dějinách byla díky svým psychoaktivním účinkům často vyhrazena jen bohům, konkrétně Šivovi a Indrovi.
Ostatně, jeden z přívlastků boha Šivy je právě "Pán bhangu".
Ačkoli i z Evropy známe archeologické nálezy, které svědčí o užívání marihuany už v době kolem tří tisíc let před naším letopočtem, její zlatá éra nastala až po návratu Napoleonových vojáků z Egypta. Nepřivezli s sebou totiž jen rozluštění egyptských hieroglyfů, ale i marihuanu, která se během několika let stala nedílnou součástí nabídky většiny lékařů. Nejprve se používala jako prostředek na léčbu popálenin, ale vzápětí si odborníci začali všímat jejích výjimečných účinků při potlačování bolesti a uklidňování. Následovalo několik vědeckých studií v Evropě i USA, které se zabývaly léčivými účinky marihuany, a její sláva se začala dotýkat hvězd.
Důvody zákazu
S nástupem technické revoluce, která s sebou přinesla filozofii, podle níž je vše staré kničemu, však boom marihuany začal pohasínat. Na trhu se objevily nové léky, které se zaměřovaly na konkrétní choroby a byly lépe dávkovatelné. Používání marihuany v medicíně pomalu upadalo, nicméně například ještě za první republiky byla u nás předepisována jako lék na Parkinsonovu chorobu či při léčbě tuberkulózy.
Současně ale začaly sílit názory poukazující na neblahé sociální důsledky konzumování omamných látek - byla to "zhulená" doba, kdy byl v Coca Cole místo dnešního kofeinu skutečný kokain a firma Bayer vyvinula heroin jako dětský lék proti kašli, a tak se objevily první zákazy. V roce 1912 proto třináct zemí v čele s USA uzavřelo první antidrogovou tzv. Mezinárodní opiovou dohodu a v roce 1925 byl na mezinárodní konferenci stvrzen zákaz marihuany jako nebezpečné drogy. V roce 1961 pak zástupci 74 zemí sdružených v OSN jednohlasně rozhodli, že "užívání cannabisu je v každém ohledu nebezpečné, ať už se jedná o fyzickou, duševní nebo sociální stránku." Dodnes však zůstává nevyjasněná otázka, proč svět najednou tak otočil. Mnohé lze možná pochopit z vývoje protimarihuanové politiky v USA. V letech 1901 až 1937, kdy byla marihuana v USA zakázána, tamní ministerstvo zemědělství pravidelně označovalo konopí za plodinu, která má čáku stát se v Americe tou nejpěstovanější. Chvála byla na místě. Vždyť z konopí byla vyrobena nejstarší známá dochovaná látka, která pocházela z období asi osm tisíc let před naším letopočtem. Přibližně od prvního tisíciletí před naším letopočtem až do 18. století bylo konopí nejrozšířenější zemědělskou plodinou, z níž se vedle léků vyráběly také látky, olej na svícení, papír, kadidlo či potravinářský olej. Mimochodem, originál americké Deklarace o nezávislosti byl sepsán na konopném papíře, prezident Thomas Jefferson i zakladatel USA George Washington konopí pěstovali na svých farmách a z konopné látky byla sešita i první americká vlajka. Jen v roce 1935 bylo v USA při výrobě barev a laků zpracováno takřka 80 milionů kilogramů konopných semínek. Konopný průmysl byl v rozmachu a podle konzervativních odhadů by dnes dosahoval objemu asi 500 miliard dolarů ročně, kdyby... kdyby konopí nezačalo ohrožovat mocné tehdejšího světa.
Levný a trvanlivý konopný papír byl trnem v oku mediálnímu magnátovi Williamu Randolphu Hearstovi, před jehož papírenskou divizí využívající jako surovinu dřevo byl výhled na milionové ztráty a případný bankrot. Totéž se týkalo mnohých papíren a dřevařských firem. V roce 1937 si navíc dnešní chemický gigant DuPont nechal patentovat způsob výroby umělých vláken z ropy a uhlí a novou technologii výroby papíru z dřevěné drti.
Všem těmto mocným bylo jasné, že s levným konopím nemohou soutěžit, ale když už do svých projektů vložili desítky a stovky milionů, museli jednat. První legislativní útok na konopí se objevil v podobě zákona o dani z marihuany v dubnu 1937. V následujících několika letech Federální úřad pro narkotika vznesl obvinění proti více než třem tisícům lékařů, kteří předepisovali "nezákonné léky" vyráběné z cannabisu, což ve svém výsledku vedlo k tomu, že lékaři přestali léky z konopí předepisovat úplně.
Zázračný lék
Tento stav trvá ve světě víceméně dodnes a čestné výjimky typu Nizozemska, kde si pacienti mohou marihuanu kupovat v lékárnách, jen potvrzují pravidlo. Bezhlavý odpor vůči marihuaně v oficiální rovině přetrvává a jeho myšlenkovou úroveň lze dokumentovat třeba na slovech nynějšího lidoveckého ministra financí Miroslava Kalouska, podle něhož jsou "drogy vrahem našich dětí a bankéřem mezinárodního terorismu." Rostoucí počet vědeckých studií však přece jen otevírá cestu k tomu, že by se oficiální postoje k marihuaně mohly změnit. Nebude to lehké, ale třeba jednou zvítězí rozum nad demagogií. Lze totiž oprávněně předpokládat, že pokud by marihuana byla objevena dnes, a nenesla si tudíž s sebou neblahou kulturní a politickou přítěž, mohla by být nadšeně přijata jako skutečně zázračný lék srovnatelný ve své převratnosti třeba s penicilinem nebo aspirinem.
P. S. V tomto textu jsme si schválně nevšímali halucinogenních účinků marihuany, protože ve skutečnosti je "tráva" morálně indiferentní.
Třeba jako auto - můžete s ním dojet ke svému cíli, ale můžete s ním někoho i zabít nebo v něm zemřít sami. Přesto auta nikdo nezakazuje...
Fakta
Nejvyšší soud ČR sice letos v únoru za značného mediálního zájmu rozhodl, že pouhé pěstování marihuany nelze považovat za výrobu drogy, podle znění zákona je ale dál zakázáno pěstovat konopí obsahující více než 0,3 procenta THC.
Rostlina konopí setého je nadále sama o sobě podle zákona považována za omamnou látku a její pěstování je nezákonné.
Národní protidrogová centrála loni zabavila 108 kilogramů marihuany připravené k užívání a sklidila 2200 čerstvých rostlin. O rok dříve to bylo 103 kilogramů sušené marihuany a 1700 rostlin. Celkem bylo v roce 2006 za držení drogy stíháno 1908 lidí, 240 pak za držení drogy pro sebe. Kolik z nich marihuanu užívalo k léčebným účelům, není známo.
Počet stíhaných každoročně narůstá, zřejmě i v souvislosti s faktem, že jednou za život si podle statistik nějakou psychoaktivní látku vyzkoušelo 22,4 procenta Čechů.
Marihuana (spolu s hašišem) patří mezi nejpopulárnější a s 58 procenty žebříčku vévodí.
Gram marihuany je "na ulici" k mání obvykle za 250 korun a lze z něho ubalit asi pět cigaret. V počtu kuřáků marihuany se Česká republika drží v evropské špičce, ale mladí Češi ji konzumují spíše rekreačně. Počty každodenních uživatelů nejsou tak vysoké jako třeba ve Francii či ve Španělsku.