Transformace ekonomiky - 15 let poté
http://www.euroekonom.cz/analyzy/zj-transformace.html

Jak ukazuje zkušenost ostatních zemí, jako je Rumunsko nebo Bulharsko, pokud se neudělají reformy hned, je velmi těžké je uskutečnit. Tyto dvě země na počátku 90.let zaváhaly, a reformy, které se u nás uskutečnily před více než deseti lety, tam dělají až dnes, neboť vláda nemá odvahu a sílu je udělat. Naopak radikálně reformní Estonsko, které zašlo v reformách dále než ČR (zrušení zemědělských dotací, rovná daň), se rychle rozvíjelo a dnes je členem Evropské unie, přestože bylo ještě před čtrnácti lety součástí Sovětského svazu.

&

Zatímco v oblasti inflace a makroekonomické stabilizace dosáhla česká ekonomika nepopiratelných úspěchů (nejnižší inflace ve východní Evropě, rychlé obnovení růstu), velké kontroverze se vedly o privatizaci. Proč privatizovat rychle a proč ne?

Pro rychlou privatizaci mluví zkrácení tzv. předprivatizační agonie. Pokud se zavede tržní hospodářství a tisíce podniků zůstanou ve státních rukou, jejich manažeři si je jednoduše vytunelují. Odprodají lukrativní části podniků, pronajmou je nebo budou pod cenou prodávat svojí produkci, to vše spřízněným firmám. Při počtu několik tisíc podniků nebude něco takového možné ohlídat. K tomu došlo v Maďarsku, Polsku a všech ostatních východoevropských zemích, a tento proces dostal název divoká, resp. spontánní privatizace. V Maďarsku po vypuknutí tunelování začali raději rychle privatizovat oficiální cestou, zatímco v Polsku a jinde velkou část podniků převzalo jejich vedení.

Druhým argumentem pro rychlou privatizaci je, že státní podniky v socialismu držely ve svých rukou všechny výrobní zdroje (práce, půda, kapitál), a pokud mělo dojít k restrukturalizaci ekonomiky, muselo dojít i k restrukturalizaci státních podniků, aby se zdroje uvolnily. Takovou restrukturalizaci však nemohou provádět státní úředníci, ale jen noví vlastníci podniků.

Třetím důvodem je specifické postavení státních podniků ve srovnání se soukromými - státní podniky, zvláště po éře socialismu, se v případě ekonomických obtíží obrátí na stát a budou volat po státních dotacích. Toto bude ještě umocněno přílivem nové konkurence, díky které se bývalé socialistické kolosy téměř jistě dostanou do finančních problémů. Místo rychlé restrukturalizace se však patrně budou domáhat státní ochrany. Pro stát pak bude velmi obtížné, ne-li nemožné ji poskytnout - ve státních podnicích by totiž ještě pracovala většina lidí, a krach tisíců státních podniků je těžké si představit. Jejich vedení a odbory si masivní dotace vždy prosadí a výsledkem bude podpora upadajících podniků.

Jaké výsledky byly transformace,při níž se značně nepříznivé výchozí podmínky spojovaly s mnoha subjektivními chybami a omyly?
Kdyby byla dnes většina lidí požádána,aby krátce a jasně odpověděla na otázku,zda se domnívají,že transformace ekonomiky ČR byla úspěšná,myslím si ,že by odpověď zněla „ANO“! Pravda je ,že problémy a těžkosti se ukázaly jako mnohem větší,než si kdo mohl před léty představit a že bylo učiněno mnoho chyb.Ale myslím si ,že všichni budou souhlasit,že země střední a východní Evropy,které dosáhly největšího pokroku při svém přizpůsobování k podmínkám volně tržního hospodářství,jsou na tom dnes nesrovnatelně lépe než země,které odložily tyto reformy.

&

Hlavní historické poučení říká,že skutečnou podstatnou příčinou všech problémů byla úchylka od normálu,pokus přizpůsobit lidskou přirozenost umělému filozofickému modelu,experimentu,který přežíval v naší části Evropy po více než 40 let.
Nejlepším způsobem,jak se vyhnout chybám a omylům transformace,je proto nikdy neopakovat podobný experiment.

Jinou chybou spojenou s privatizací bylo zastávání falešných nacionalistických představ.V ČR stejně jako v některých cizích zemích brzdily proces privatizace a transformace polemiky o neprodejném „rodinném stříbře“ nebo nesmyslné trvání na názoru,že je třeba uplatňovat vlastní národní cestu při privatizaci některých důležitých aktiv.

na to si dobre pamatuju. nejdriv se hromadne prskalo nad prodavanim rodinneho stribra do zahranici a zanedlouho se prskalo nad ceskymi exvexlaky/podnikateli, kteri to vsechno rozkradli a vytunelovali.

on uz tehdy snad nekdo vedel, jaka cesta je lepsi?

Transformace ceske ekonomiky
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1121

BULHI: To aby mohli být DIK.

FINSON: jo taky jsem byl tenkrat jeste na zakladni skole a nechapal rodice proc davaji penize za nejakej kolek :-)

GABRI: Nic osobního, jenom jsem upozornil a pojmenoval Tvou hyperrealitní vášeň v rámci jistého hyperrealitního diskursu.

In margine: Věcně souhlasím, nejsem odborník na makroekonomii, který se zabývá tématicky privatizací a to ať už u nás nebo v postkomunistických zemích. V tomhle smyslu může být ten text zajímavý. Ale vzhledem k tomu, kde je vydán, je možné předpokládat jistý druh optiky (pohledu) na problém. Je to jenom interpretace, a to od někoho, kdo je v určité instituci a podléhá jejímu vlivu (politicky i ideově). Myslím si, že je nutné vyjít z komplexnějšího souboru zdrojů (a textů) a sledovat fenomén privatizace z obecně kulturního hlediska jako celek (tj. sledovat vliv dotýkající se nejen ekonomie, ale i dalších oblastí jako např. literatura, každodenní život, právo, morálka, etika). Pak budeme moci skutečně hodnotit a prohlásit, zda-li máme být hrdí na kupónovou privatizaci.

_BENNY: Nikdo neříká, že jsme to nestihli kvůli kupónovce. Papírky jako papírky...

GABRI: presne tak, nase narodni hospodarstvi bylo mnohem vice statem regulovane...

ONEIROS: Euro jsme nestihli splnit NE kvuli kuponove privatizaci, naslapnuto jsme meli velice solidne... a osobne mi to vubec nevadi, Euro jsou skaredy bankovky :)

ONEIROS: Mmm, nebudeme osobní, ano?

Když už srovnáváme se Slovinskem, je třeba znát přístupy, které uplatňovalo titovské vedení v ekonomické oblasti a které byly nepochybně mnohem méně rigidní než ty u nás. To nepochybně ovlivnilo rozdílnost startovních podmínek a tedy i výběr kritérií, podle nichž byla vybírána vhodná privatizační metoda.

A ještě poznámečka: odsuzovat nějaký článek jen na základě toho, u koho vyšel, to bych si já netroufal.

GABRI: Nech si svou klausovsko-hereckou travestii do jiného klubu (ne že bych se tím nebavil, vo tom žádná:)

_BENNY: Tenhle propagandistickej článek z CEPu teda nemá moc vypovídací hodnotu (je z roku 2002). Mimochodem Slovinsko už je členem EU stejně jako my od r. 2004.
Neznám konkrétní čísla, jak je na tom jejich ekonomika. "Úspěch" pro jejich ekonomiku je podle mého názoru to, že splnili většinu nároků proto, aby přijali euro jako měnu (což se o nás říct teda nedá). Jinak více info viz Slovinsko.
Jinak proti privatizaci nemám nic osobního, myšlenka je to dobrá, ovšem české provedení (a tím myslím pod praporem tandemu Klaus, Ježek & spol.) bylo skutečně hodně nešťastné, zvláštní a dramatické (diplomaticky řečeno). Přijde mi, že někteří koryfejové privatizace si spíše přejí návrat ke kapitalismu z 18. a 19. století.

ONEIROS: Termín "divočárny" je prázdný a falešný a velmi se na něj mračím.

ONEIROS: viz

Marek Loužek: Buďme hrdí na kupónovou privatizaci
http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=492

Kupónová privatizace se někdy vnímá jako český unikát. To však není úplně přesné. I jiné tranzitivní ekonomiky - především ty, které měly smůlu, že byly totálně postátněné (Československo, Bulharsko, Rusko) - byly nuceny přistoupit k různým "kupónovým" schématům. Určité formy kupónové privatizace však využilo i Polsko a dokonce i Slovinsko. Ve všech těchto zemích stejně jako v ČR šlo o jednu z mnoha privatizačních metod.

&

Slovinsko, které je považováno za favorita při první vlně rozšiřování EU, muselo řešit podobné institucionální problémy jako ČR. Proběhl boj o kontrolu mezi velkými bloky držitelů zaměstnaneckých akcií a velkými bloky vnějších akcionářů – investičních fondů, které původně držely akcie v poměru 50:50. Při vnitřním boji o kontrolu se používaly peníze k vytlačení druhé skupiny a odčerpávaly se tak prostředky potřebné pro investice.

_BENNY: Co si vzpomínám, tak pro první variantu se rozhodli ve Slovinsku. A podobný divočárny jako tady se tam neděli...

BOOK! V době, kdy tohle probíhalo, jsem byl moc mladý a blbý, abych se o to zajímal. Tak počítám, že si tady doplním vzdělání.

prepis rozhlasoveho rozhovoru s Dusanem Triskou a Lubomirem Lizalem o kuponove privatizaci.

original PDF: http://www.cerge-ei.cz/news/in_the_media/data/Lizal%20CRo%2017-10-2006.pdf

cache googlu v HTML: http://209.85.135.104/search?q=cache:T2-Q9dliDtIJ:www.cerge-ei.cz/news/in_the_media/data/Lizal%2520CRo%252017-10-2006.pdf&hl=cs&ct=clnk&cd=7&gl=cz

_BENNY: Díky, tenhle text neznám...

K 10. výročí zahájení kupónové privatizace
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=wyHWS3GFQU6Q

GABRI: presto bych ji bral jako docela dobry zdroj informaci, ke kterym by se clovek jinak dostaval stezi. samozrejme ze ne vsechno co si pan Jezek mysli odpovida realite, ale pomahal kuponovou privatizaci vymyslet a rozjet, tudiz jsou jeho nazory a pohledy na vec zajimave, kdyz uz ne tedy fakticke :-)

muj osobni nazor na kuponovku: kdo mel lepsi privatizacni koncept, necht hodi kamenem. nase republika se stala pokusnou laboratori, nikde nikdo recept na bezproblemovy a ferovy prechod od statem rizene ekonomiky po ekonomiku trzni nemel, zapadaci nas sem jezdili okukovat jako laboratorni krysy, poskytli nam akorat svoje trzni know-how a poprali hodne stesti.

obecne bych pohledy na privatizaci rozdelil na dva zakladni:

(a) je treba privatizovat pomalu, pozvolna, kazdemu podle jeho potreb
(b) je treba privatizovat okamzite, neprodlene, vsechno hned a na nic necekat

priklonili jsme se k druhe variante (jiste tomu pomohla liknavost zakonodarcu), coz ovsem vubec neznamena, ze varianta (a) mohla dopadnout mnohem hur.

mate nekdo priklad nejake zeme, kde se privatizace narodniho majetku (centralni ekonomika -> trzni) obesla bez jedineho excesu? neco exemplarniho, kudy bychom se vydali kdybychom tehda vedeli jak na to?

FINITTO: Rozhodně se nedomnívám, že je to pasé. Jednalo se o v evropských podmínkách poměrně výjimečný privatizační postup. Doufám ale, že úhelným kamenem této diskuze nebudou příspěvky pana Ježka, jehož zapšklost je všeobecně známá (viz článek v Euru o jeho nepovedeném pokusu o profesuru). A Budování kapitalismu je sice informačně cenná, ale jinak velmi podlá kniha plná pomluv.